Martin Jay: SKUTEČNÁ situace v Íránu a role, kterou Trump pravděpodobně sehraje
Co se doopravdy děje v Íránu a jaké jsou přesně cíle a role USA v tomto konfliktu?
Nedávný izraelský útok na Írán byl podle mnoha analytiků v mnoha ohledech plánem, který se připravoval nejméně rok. Pokud se však na izraelskou a Netanjahuovu antipatii vůči Íránu podíváme blíže, zjistíme, že sahá desítky let do minulosti. V polovině 90. let Bibi vydal knihu, v níž tvrdil, že Írán je od výroby jaderné bomby vzdálen jen tři roky. Nedávno ve videu prohlásil, že nyní je to už jen rok, nebo, jak sám řekl, „možná i měsíce“.
Ale tato představa, že Írán ve skutečnosti staví jadernou bombu, která by ospravedlnila západní intervenci, je v nejlepším případě slabá a v nejhorším případě neupřímná. Prostě to není pravda a dokonce i západní média to před sedmi měsíci přiznala.
V říjnu loňského roku dva američtí představitelé agentuře Reuters řekli: „Spojené státy se i nadále domnívají, že se Írán nerozhodl vyrábět jadernou zbraň, a to navzdory nedávným strategickým neúspěchům Teheránu, včetně zabití vůdců Hizballáhu Izraelem a dvou převážně neúspěšných pokusů o útok na Izrael.“
V té době se k veřejným prohlášením ředitele CIA Williama Burnse připojil i vysoce postavený úředník Bidenovy administrativy a mluvčí Úřadu ředitele národní zpravodajské služby (ODNI), který uvedl, že Spojené státy „neviděly žádný náznak toho, že by íránský vůdce zrušil své rozhodnutí z roku 2003 o pozastavení zbrojního programu“.
Můžeme také předpokládat, že Trump a jeho klika íránských jestřábů také neviděli žádné známky změny situace, ačkoli je pravda, že Teherán nedávno nevyhověl požadavkům mezinárodních inspektorů zbraní na přístup k určitým lokalitám.
Jaká je tedy realita? Co se v Íránu skutečně děje a jaký je přesně cíl a role Ameriky v tomto konfliktu?
Abychom na to odpověděli, musíme se jednoduše podívat zpět do historie, která nám poskytne vodítko k Trumpovu myšlení. Trump se neustále ohlíží zpět a v mnoha ohledech žije v minulosti. V 80. letech, kdy se prezident Reagan ujal úřadu, měl, stejně jako mnoho dalších po něm, hluboký strach z Íránu a jeho vojenského vlivu v regionu. Nového islámského režimu se bál natolik, že souhlasil s prodejem zbraní, které Teherán potřeboval, a zároveň podporoval skupiny v Libanonu spojenecké s Íránem výměnou za zasílání balíčků heroinu do USA lety společnosti Pan Am – jako prostředek k zajištění toho, aby američtí rukojmí v Libanonu nebyli zavražděni. Let s Lockerbie byl jedním z těchto „řízených letů“, které se strašně zvrtly, když Írán využil palestinskou skupinu k tomu, aby si na let Pan Am 103 přinesla svůj vlastní kufr, aby odpálila letadlo jako pomstu Americe za sestřelení íránského civilního letadla o několik měsíců dříve v létě 1988.
Strach z Íránu je téma, nad kterým bychom se měli zamyslet. Čtyři desetiletí svalování viny na Kaddáfího a Libyi, které pokračuje dodnes, jsou dobrým příkladem toho, jak moc se Západ bojí Islámské republiky a jejích vojenských schopností, ačkoli je fér říci, že Trump se bojí méně než Reagan, Carter a Bush starší. To by však mohlo být způsobeno jeho nevědomostí a špatnými poradci, kteří ho dezinformují. Nebo by to mohlo být proto, že izraelská kontrola nad zahraniční politikou USA dosáhla pod Trumpem nové úrovně dominance, kdy se parazit stal obrem, který vysává krev svému hostiteli a dusí ho svou velikostí.
Je možné, že lhůta, kterou Trump stanovil pro Írán, ve skutečnosti nebyla jeho lhůtou, ale lhůtou, kterou mu vnutil Izrael? Řekl Bibi Trumpovi: „Máte čas do 13. června a pak provedeme náš plán“? Mnoho cyniků na geopolitické scéně je přesvědčeno, že celý plán na převzetí Íránu a změnu režimu je Trumpův nápad, ale to je z několika důvodů nepravděpodobné. Věří, že když se postaví stranou a nechá Izrael provést útok, může ochránit americké vojáky v regionu před útoky Íránu, protože pak může s hloupým pokrčením ramen tvrdit, že Izrael to všechno udělal sám.
Je snadné padnout do pasti ohlížení se zpět na americké hegemonické ambice v 70. a 80. letech – období, které si Trump váží a které oživuje. Trump vidí výhodu v tom, že Amerika bude globálně silnější, protože mu to poskytne obchodní příležitosti, které může manipulovat.
Neměli bychom se však dopustit chyby a domnívat se, že smýšlí stejně jako předchozí američtí prezidenti, kteří vnímali Blízký východ stejným způsobem, jakým Britové vnímali Afriku na konci 19. století.
„Během pěti let zlikvidujeme sedm zemí, počínaje Irákem, poté Sýrií, Libanonem, Libyí, Somálskem, Súdánem a nakonec Íránem,“ je nechvalně známý citát generála ve výslužbě Wesleyho Clarka, který v roce 2007 odhalil Amy Goodmanové z Democracy Now absurdní imperialistické cíle kliky Bushe a Cheneyho.
Trumpovi chybí sebevědomí ani schopnost velet vojenským operacím po celém světě. V konfliktu se cítí nejistě. Mantra „Kdekoli USA zasáhnou, vždycky se najde ropa nebo plyn zdarma k ukrást“ však platí i pro Trumpa a jeho pohled na region. Rozdíl je v tom, že chce využít Izrael k tomu, aby vykonal veškerou těžkou práci a podstoupil rizika, zatímco Trump, nikoli USA, si přivlastňuje veškeré zásluhy a řídí obchod. Pro Írán by izraelská dominance v regionu byla velkým impulsem k efektivnímu vládnutí Arabům, stejně jako to dělali Turci 400 let, zatímco Izrael může krást a dále prodávat své obrovské zásoby ropy. Trump mezitím vždycky hledal obchodní příležitosti pro sebe a své kumpány, ať už se současným režimem, nebo s novým, který je více nakloněn Západu, stejně jako to dělá nový režim v Sýrii. Trump by íránským vyjednavačům nepochybně naznačil, že v jakékoli nové dohodě rozhodne, které americké společnosti se tam budou moci usadit a těžit z obchodních příležitostí. Dokonce i režim v Teheránu naznačil, že jakmile bude dosaženo dohody, bude otevřen americkým investorům.
Co se tedy změnilo? Prostě to, že dohoda, kterou měl s Izraelem i Íránem, vypršela. Vypršela a to spustilo Bibiho reakci a on prosazoval svůj plán na změnu režimu. Ve skutečnosti jde jen o energii, a proto jsou bombardovány ropné rafinerie v naději, že režim uzavře Hormuzský průliv – past, do které je Trump vybízen, aby padl, protože Izraelci spoléhají na to, že Trump zatáhne USA do války s Íránem v Perském zálivu.
Hodně bude záviset na zásobách vojenské techniky, které se alarmující rychlostí vyčerpávají. Pokud Trump podnikne krok k útoku na Írán americkými silami v Perském zálivu, automaticky to spustí útok na ropná pole zemí Rady pro spolupráci arabských států v Perském zálivu (GCC), která Írán může snadno zničit. Mají ale na to rakety? Hodně se mluví o íránských megabalistických raketách, hypersonických raketách, které se pohybují 13krát rychleji než zvuk a podle íránských příspěvků na sociálních sítích dosud nebyly použity. Je zřejmé, že Íránci čekají na správný okamžik, pravděpodobně až budou izraelské zásoby nižší. Nedávný útok na ropnou rafinerii v Haifě je významný, protože bude mít značný dopad na izraelské letectvo a donutí ho obrátit se na Američany ohledně doplňování paliva ve vzduchu. Izrael se dosud spoléhal téměř výhradně na letecké údery, ale postupně ztrácí své stíhačky vyrobené v USA, čímž se Írán stal první zemí, která sestřelila dva americké F-35. Pokud tento trend bude pokračovat a Írán bude schopen zničit více vojenské infrastruktury v Izraeli a zároveň sestřelit více stíhaček, pravidla vyčerpávací války se přikloní ve prospěch Teheránu. Írán nemusí válku vyhrát; stačí, aby vytrval ve vítězství a zároveň zničil pozoruhodně malý izraelský arzenál (Izrael má celkem pouze 272 bojových letadel). Důležitou roli bude hrát i politika, protože zajetí izraelských pilotů jako válečných zajatců bude také faktorem při určování toho, kdo se nakonec stane konečným vítězem. Stručně řečeno, Izrael nemá čas a silně se spoléhá na jediný trumf: Trumpa.
