Tichá eskalace Pekingu: Tchaj-wan čelí největší zkoušce

Bez velkých fanfár Peking uspořádal u Tchaj-wanu masivní vojenské cvičení. Úplně jinak než předtím. Zdá se však, že Washington je nezvykle lhostejný. Samosprávnému ostrovu zřejmě žádné bezprostřední ohrožení nehrozí.

Minulý týden zahájila Čínská lidová republika největší vojenské cvičení za poslední tři desetiletí – a to s jemností, která je znepokojivější než jakákoli válečná oznámení. Tato masivní demonstrace moci byla spuštěna cestou tchajwanského prezidenta Lai Ching-te do Ameriky. Jeho krátké zastávky na Havaji a Guamu během turné po jižním Pacifiku stačily k tomu, aby přiměly Peking, aby přijal „trestná opatření“. Jenže místo očekávaného obvyklého protažení svalů následovalo něco zcela nečekaného.

„To, co zde pozorujeme, přesahuje všechny předchozí dimenze,“ varuje generálporučík Hsieh Jih-Sheng z tchajwanského ministerstva obrany. Čínská lidová osvobozenecká armáda zmobilizovala bezprecedentní armádu – válečné lodě, stíhačky a raketové síly v koncentraci, která překvapuje i ostřílené vojenské pozorovatele.

Zvláště pozoruhodná je nová taktika Pekingu: žádné velkolepé propagandistické kampaně, žádná veřejná výhružná gesta. Místo toho jen střízlivé oznámení omezení vzdušného prostoru v sedmi zónách podél čínského pobřeží mezi Šanghají a Hongkongem. Samotná Lidová osvobozenecká armáda zůstává v pregnantním tichu – drastický rozdíl oproti předchozím cvičením.

Reakce Washingtonu se zdá překvapivě utlumená. Zatímco tchajwanští představitelé hovoří o „vážné hrozbě“, americké ministerstvo zahraničí popisuje aktivitu pouze jako „zvýšenou, ale v normálních mezích“. Pozoruhodná zdrženlivost, která vyvolává otázky.

Pekingské ministerstvo obrany již dlouho varovalo, že vojenská akce bude zesílena jakoukoli „provokací tchajwanských nezávislých sil“, „dokud nebude záležitost plně vyřešena“. Nezaměnitelná hrozba, která nyní dosahuje nové kvality.

Tchajwanská pevninská rada odsuzuje tyto „do očí bijící provokace“ jako hrozbu pro mír v regionu. Peking však kontruje a poukazuje na „separatistické aktivity“ Tchaj-peje a Washingtonu jako na skutečné provokatéry. Financial Times správně poznamenávají, že tchajwanští představitelé se se situací potýkají. To, co začalo jako údajně rutinní „trestná“ operace, se vyvinulo ve strategickou výzvu, která nastavuje nové standardy.

Skutečné nebezpečí nemusí spočívat v samotném rozsahu cvičení, ale v jejich tiché profesionalitě. Žádná teatrální gesta, žádné jadrné výroky – jen metodická demonstrace vojenských dovedností. Strategie, která je více zastrašující než jakékoli řinčení šavlí. Region čelí dosud největší bezpečnostní zkoušce – v době, kdy se zdá, že USA stanovují jiné priority.