Krize v Rudém moři je pro USA příležitostí k oslabení Evropy a Číny

Není divu, že se Spojené státy nakonec ke svým evropským vazalům chovají s despektem, protože se chovají naprosto bezpáteřně, zdánlivě zůstávají zcela bezradní a nakonec si znovu střílejí do nohy.

Podle zpráv z lodního průmyslu se konflikt v Rudém moři rychle vyostřuje, což způsobuje masivní dopady na obchodní lodní dopravu a globální ekonomiku. Dalo by se předpokládat, že k rychlému a diplomatickému vyřešení tohoto konfliktu zvítězí zdravý rozum. Pokud by bylo v Gaze vyhlášeno příměří, aby se zastavil izraelský strašlivý masakr palestinských civilistů, Jemenem nařízená blokáda průlivu Báb al-Mandab by okamžitě skončila. Jemenští vládci to vyjádřili naprosto jasně: Ukončete genocidu v Gaze a ukončíme blokádu lodní dopravy přes úžinu.

Morální imperativ okamžitě ukončit strašlivé utrpení v Gaze je proto přímou – neřkuli naprosto nutnou – cestou k obnovení neomezené plavby Rudým mořem a zajištění všeobecného míru v regionu. Nemluvíme zde o dilematu nebo neřešitelném problému. Je neomluvitelné nechtít čelit zjevnému. Spojené státy mají moc okamžitě ukončit izraelskou genocidu. Vláda Joea Bidena ale odmítá uplatňovat svou kontrolu nad režimem Benjamina Netanjahua.

Washington se naopak rozhodl eskalovat vojenskou agresi v Rudém moři zahájením nejméně osmi vln leteckých útoků od 11. ledna na Jemen – nejchudší zemi arabského regionu, která již jednou byla v letech 2015 až 2022. vydržet genocidní válku způsobenou agresí ze Saúdské Arábie s přátelskou podporou USA a Velké Británie. Jemenci ze své strany vzdorovitě oznámili, že zachovají blokádu lodní dopravy, dokud neskončí izraelské genocidní akce v Gaze. Mezitím i Joe Biden musel připustit, že vojenská opatření k ukáznění Jemenců dosahují svých cílů jen v omezené míře.

Proč tedy situaci dále zhoršovat a eskalovat potenciální konflikty v celém regionu? Bombardování Jemenu nejenže nepřinese žádné výsledky, ale naopak bude dále podporovat násilí na celém Blízkém východě a riskovat přímou konfrontaci s Íránem, který je spojencem Jemenců. Jak minulý týden v rozhovoru zdůraznil íránský profesor Mohammad Marandi  , hlavní pobídkou pro USA a jejich izraelského spojence je vyhodit region do povětří, aby zakryli, jak katastrofální byla porážka v Gaze pro Washington a izraelský režim Benjamina Netanjahua.

Ale možná je v tom víc. Dalším podnětem k militarizované reakci na krizi v Rudém moři je strategický zisk, kterého by Spojené státy mohly dosáhnout vůči Evropě a Číně. Zablokování lodní dopravy do Rudého moře a z Rudého moře primárně ovlivňuje evropský a čínský obchod, zatímco ekonomické zájmy USA zůstávají relativně  nedotčeny  . Podle washingtonského Middle East Institute se odhaduje, že asi 60 procent čínského exportu do Evropy je přepravováno přes Rudé moře. Nebo jinak: Údaje Eurostatu ukazují, že 20 procent veškerého dovozu do EU z Asie pochází přes Rudé moře. Čím déle bude nejistota a nepřátelství v Rudém moři trvat, tím větší škody budou nevyhnutelně poškozovat obchod mezi Evropou a Asií a jejich příslušnými ekonomikami.

Agentura Reuters  uvedla , že Čína tlačí na Írán, aby omezil akce Ansar Allah a jemenských sil v Rudém moři. To ukazuje, jak vážně blokáda ovlivňuje čínský obchod s Evropou. Zdá se, že Evropská unie nevnímá škody, které americká politika způsobuje ekonomikám jejích členských zemí. Evropané dokonce pokorně souhlasili s militarizovanou agresí Washingtonu proti Jemenu.

Přerušení obchodních a politických vazeb Evropy s Čínou je dlouhodobým a velmi vyhledávaným cílem Washingtonu. Čína se stala nejdůležitějším obchodním partnerem Evropské unie a v této historické roli předstihla Spojené státy. Během současné demokratické a dříve republikánské vlády se Washington energicky snažil podkopat evropsko-čínské vztahy. USA vždy reagovaly podrážděně na všechny obchodní a investiční dohody podepsané mezi oběma partnery.

Krize v Rudém moři je proto pro Spojené státy vítanou příležitostí zabít dvě mouchy jednou ranou. Zhoršením problémů s lodní dopravou militarizací okolností, které k nim vedly, mohou Spojené státy oslabit ekonomiky Evropy a Číny a zároveň vrazit velmi velký klín mezi dva obchodní partnery. V krátkodobých imperiálních propočtech USA existuje lákavý zisk. USA upevňují svou hegemonickou kontrolu nad slabšími evropskými spojenci a zároveň poškozují ekonomickou sílu Číny.

Toto krátkodobé uvažování amerických imperiálních plánovačů je samozřejmě z dlouhodobého hlediska sebezničující kvůli rozsáhlému úpadku globální ekonomiky a mezinárodního míru, stejně jako mezinárodní bezpečnostní situaci. Ale dlouhodobé přemýšlení o společném dobru nikdy nebylo prioritou amerického kapitalistického imperialismu. Dalo by se dokonce namítnout, že USA jsou zásadně proti společnému dobru.

Je zde blízká analogie s ukrajinskou krizí. Washington zahájil nepřátelské akce s Ruskem, aby podkopal evropsko-ruský obchod a jejich širší kulturní a politické vztahy. Washington spočítal, že takový antagonismus posílí jeho vlastní hegemonické ambice. Ideologicky otročí evropští vůdci s touto strategií souhlasili, přestože vedla k ekonomické a bezpečnostní katastrofě pro Evropu. Evropští lídři jsou buď příliš hloupí, nebo příliš hluboce vymyté mozky, aby ocenili, co se vlastně děje a jak jsou Washingtonem manipulováni pro jeho sobecké strategické zájmy.

Pokud by evropské vlády prokázaly nezávislost nebo integritu, nevydaly by se v případě Ukrajiny cestou konfliktu s Ruskem. Ale jak to tak je, strýček Sam dostal, co chtěl – s velkým úspěchem. Kromě toho se zdá, že evropské vlády si toho nevšímají nebo je to dokonce nezajímá.

Zdá se, že současnou blízkovýchodní krizi čeká stejný osud, protože i zde se nakonec střílíte do vlastní nohy. Evropané podporují genocidu v Gaze s ohledem na imperialistické zájmy USA a izraelského režimu. Krize v Rudém moři, která zkomplikuje obchod mezi EU a Čínou, přidala další dynamiku. Namísto hledání diplomatického řešení konfliktu jej EU dále přiživuje a poškozuje její vlastní mezinárodní pověst a strategické zájmy.

Není divu, že se Spojené státy nakonec ke svým evropským vazalům chovají s despektem, protože se chovají naprosto bezpáteřně, zdánlivě zůstávají zcela bezradní a nakonec si znovu střílejí do nohy.

*

Autor Finian Cunningham je oceněný novinář. Více než 25 let pracoval jako redaktor a autor pro noviny jako Mirror, Independent, Irish Times a Irish Independent.