Petr Hannig: První máj. Svátek práce a naděje

Nezdá se vám, že vláda se nejenom nesnaží, aby vycházela vstříc občanům, ale že se chová jako okupační mocnost?

Jako by ani neměly být v budoucnu už žádné volby. Všechno, co by mělo lidem pomáhat, ji naprosto nezajímá. Ačkoliv je zadlužená až po uši, tak jí není zatěžko vyhazovat miliardy na zbrojení, ale takové zbrojení, které nemá obranný, ale útočný charakter. Však ano, proti komu bychom se měli asi tak bránit. Když si nejenom tato, ale i minulá vláda a jí poslušná média vyrobila z Ruské federace nepřítele číslo jedna a recipročně je zase ČR na seznamu nepřátel Ruska, tak zřejmě máme zbrojit na obranu proti Rusku. Jenže Rusko má nebetyčné problémy samo se sebou, na Ukrajině se fronta téměř nehýbá. Ba naopak ukrajinské drony zasahují cíle už na samotném ruském území (jak jsem se dočetl na serveru Seznam) a na Krymu, a to dokonce v námořní základně v Sevastopolu.

Tak proč nakupovat tak drahé zbraňové systémy. A zvláště v době, kdy se ruší z nedostatku finančních prostředků kde co. Slevy na jízdném, valorizace důchodů, ruší se pošty, zamýšlí se zvýšení DPH. Inflace je na takové úrovni, že lidé už nemohou platit za energie, potraviny atd.

A teď ještě lidovec Bartošek přišel s návrhem z úsporných důvodů zrušit jako státní svátek 1. května. Den práce, První máj. Připadá mi, že se vláda snaží udupat do země jakýkoliv pocit naděje, že by se snad mohlo něco obrátit k dobrému. První máj vždy lidem takový pocit totiž dával.

Pamatuji si, jak jsem se jako dítě vždy na První máj těšil. Alegorické vozy, všude hrála hudba. Jako mladý člověk jsem sice ochladl pod dojmem všeobecného tichého odsuzování všeho, co bylo doporučováno, ale nyní si říkám, ne všechno, nad čím jsme jako mladí ohrnovali nos, bylo špatné. A mnohdy bychom byli rádi, kdyby se to vrátilo. A tak se půjdu projít po Praze a navštívím všechny akce, které budou tomuto svátku věnovány.

Když už to musí být, tak zrušte 17. listopad. Ten svátek měl svou nezastupitelnost třeba v devadesátých letech, kdy jsme si všichni mysleli, že nás čeká skvělá budoucnost. Myslíme si to nyní?

Lidé by však neměli propadat beznaději. Jedinou cestou, jak vše obrátit v dobré, je chodit k volbám a volit i ty strany či koalice, které nebudou mít preference, které by naznačovaly, že strana či koalice překročí pětiprocentní hranici. Pamatujte na to, že i ty preference jsou směřovány k tomu, aby se v tomto státě nic nezměnilo k lepšímu. A volte ve volbách i ty strany či koalice, které chtějí vystoupit z Evropské unie. Protože EU se může rozpustit pouze sama a na to je třeba co nejvíce lidí ze všech unijních zemí, kteří rozhodně nesouhlasí s politikou zeleného šílenství, jež vede Evropu ke zkáze. Neporučíme větru dešti. Stačí jeden masivní výbuch sopky kdekoliv na světě a s celým slavným zeleným údělem je konec.

Petr Hannig, předseda strany Rozumní a bývalý prezidentský kandidát