Sudetští Němci zavražděná děvčata zahrabali do hnoje v místním statku
Hned po osvobození 11. května 1945 nechal americký velitel sudetoněmeckého města Wallern (česky Volary) svolat všechny místní Němce na improvizovaný pochod hanby.
Všichní místní sudetští Němci museli pomalu a potichu projít kolem 30 mrtvých těl mladých dívek, které několik dní před tím zastřelili němečtí dozorci, kteří doprovázeli pochod smrti z tábora Helmbrechts přes Šumavu. Místní sudetští Němci ještě před příchodem americké armády zavražděná děvčata zahrabali do hnoje v místním statku.
Po příjezdu Američanů 7. května museli místní Němci opět vyhrabat anonymní těla mladých dívek z hnoje a naskládat je u cesty na hřbitov.
| Immediately after the liberation on May 11, 1945, the American commander of the Sudeten German town of Wallern (in Czech Volary) ordered all local Germans to assemble for an improvised march of shame. All local Sudeten Germans had to slowly and silently walk past the bodies of 30 dead young girls, who had been shot several days earlier by German guards accompanying the death march from the Helmbrechts camp across the Šumava. The local Sudeten Germans had buried the murdered girls in manure at a local farmstead even before the arrival of the American army. After the Americans arrived on May 7, the local Germans had to dig up the anonymous bodies of the young girls from the manure again and stack them by the roadside to the cemetery. |
Když všichni volarští Němci procházeli kolem mrtvých mladých dívek, odvraceli zrak a tvářili se, že se jich to netýká. Žádné slzy, žádná soustrast, žádný pocit viny. Prostě mrtvé Židovky, tak co po nich ti Američané chtějí.
Američané jim pak přikázali vykopat hroby a nechali je stát na hřbitově po celý smutečný obřad, aby si laskavě uvědomili, co způsobil vražedný nacistický režim, kterému tak věrně sloužili.
Neměli bychom se dnes omluvit odsunutým volarským sudetským Němcům i za toto příkoří, které jim způsobili američtí vojáci, když je nutili vykopávat z hnoje mrtvá těla mladých dívek, která jejich soukmenovci postříleli a požádat v tom Brně o usmíření.
A co na to Milan Uhde?
________________________________________
Z koncentračního tábora ve Svatavě se 22. dubna 1945 vydala na pochod smrti kolona vysílených žen, které tady byly uvězněny a tvrdě pracovaly v místní továrně pro zbrojní výrobu Říše. Ženy, mučené hlady a tyranizované dozorkyněmi a nacisty, kteří pravděpodobně tušili svůj brzký konec, po bombardování Sokolova byly hnány přes Sokolov, Loket, Horní Slavkov, Krásno a Čistou nesmyslně oblastí tehdejšího Císařského lesa.
Spaly mokré, zmrzlé a o hladu venku a houfně během pochodu umíraly. Byly mezi nimi především Francouzky, ale i Rusky, Polky, Češky, Slovinky a Maďarky.
V upomínku na nesmírné utrpení a krutou smrt nevinných žen byl zřízen památníček tohoto pochodu v lese za bývalou obcí Litrbachy – Čistá ( asi 3 km po zelené turistické značce směr Kladská ).
Podle kroniky obce Krásno procházel bývalou Čistou průvod asi 130 žen. Zubožené a chatrně oblečené ženy měly přespat v prázdných místnostech zdejší školy. Starosta obce Maier, který byl fanatickým příznivcem NSDAP, však údajně prohlásil: „Ty české bestie ať spí venku !“ A vyhnal vězeňkyně spát před školu na dvůr. Dvanáct z nich pak mrazivou noc nepřežilo.
Maier nenechal mrtvá těla ani řádně pohřbít na místním hřbitově, ale poručil zakopat je na mrchovišti. Ty, které přežily, byly vráceny zpět do Svatavy, ustupujícími Němci.
Tábor byl osvobozen americkou armádou 7. května 1945 a 26. června musel být z hygienických důvodů spálen. Počátkem roku 1946, kdy začínal odsun Němců, byly ostatky žen v Čisté objeveny. Povolaná soudní komise z Lokte nařídila místnímu německému obyvatelstvu, v čele s fanatickým Maierem, aby těla exhumovali a řádně pohřbili. Brutální starosta, který smrt žen zavinil, byl donucen, aby hnijící ostatky holýma rukama uložil do připravených rakví, které pak byly řádně uloženy do hrobu na místě dnešního pomníčku. Maier byl zatčen a posléze vězněn v Lokti až do svého odsunu do Německa.
