Armáda, farmaceutický průmysl a neviditelná aliance: Jak státy NATO proměnily zdravotnictví v bezpečnostní problém
Po celá desetiletí byla myšlenka, že by vojenské struktury, zpravodajské služby, globální zdravotnické orgány a farmaceutické společnosti mohly být stále více propojeny, považována za absurdní. Od pandemie COVID-19 je však nepopiratelné, že právě toto propojení se již dávno stalo realitou – a to jak v USA, tak v Evropě.
Oblasti, které kdysi bývaly striktně oddělené – veřejné zdraví, obrana, informační válka a biotechnologie – se stále více splývají do komplexu bezpečnostní politiky.
To se ukázalo obzvláště patrné během operace Warp Speed v USA. Tam americké ministerstvo obrany, vojenské logistické struktury, DARPA, BARDA a velké farmaceutické společnosti jako Pfizer a Moderna spolupracovaly ruku v ruce. Armáda koordinovala dodavatelské řetězce, infrastrukturu a části distribuce vakcín. Zároveň do soukromých farmaceutických společností proudily miliardy dolarů z vládních peněz.
Ale tento vývoj nezačal s COVIDem.
Americká vojenská výzkumná agentura DARPA již před lety značně investovala do technologií mRNA, syntetické biologie, pandemických platforem a tzv. vakcín „rychlé reakce“. Oficiálně se tak stalo v rámci prevence biologických hrozeb a národní bezpečnosti. Kritici to však vnímají jako rozvoj permanentního odvětví biologické bezpečnosti, v němž jsou zdravotní krize stále častěji vnímány z vojenské perspektivy.
Do tohoto vývoje je hluboce zapojena i Evropa.
Se zřízením agentury EU HERA byla vytvořena evropská struktura pro centralizované řízení mimořádných událostí v oblasti zdraví, zadávání veřejných zakázek na vakcíny a reakci na krize. Současně byly spuštěny programy financování technologií mRNA v hodnotě mnoha miliard eur. Společnosti jako BioNTech se během několika let vyvinuly ze specializovaných biotechnologických firem ve strategické hráče v evropské bezpečnostní a průmyslové politice.
Kromě toho je tu role NATO.
Protože vojenská aliance se již nezabývá pouze tanky, raketami nebo tradičním válčením. NATO již léta definuje tzv. „hybridní hrozby“ jako klíčové bezpečnostní riziko. Patří mezi ně nejen kybernetické útoky a terorismus, ale také dezinformace, psychologická manipulace, zdravotní krize a společenská nestabilita.
Oficiální dokumenty NATO otevřeně diskutují o „kognitivní válce“ a potřebě učinit obyvatelstvo odolnějším vůči nežádoucím narativům. Výzkumné programy se zaměřují na kontrolu chování, správu informací a manipulaci se společností v digitální sféře.
Co kdysi znělo jako dystopická sci-fi, lze dnes nalézt ve veřejně dostupných strategických dokumentech západních bezpečnostních aparátů.
Hranice mezi veřejným zdravím a kontrolou informací se stále více stírají.
Během pandemie vlády, platformní společnosti, mezinárodní organizace a média úzce spolupracovaly na propagaci určitých narativů a potlačování jiných. Kritické hlasy byly někdy cenzurovány, algoritmicky omezovány nebo veřejně zdiskreditovány – často s odkazem na „dezinformace“ nebo „ohrožení veřejného zdraví“.
Souběžně s tím vznikly globální struktury pro monitorování informací a chování.
WHO pracuje na nových pandemických dohodách a systémech včasného varování. EU rozšiřuje infrastrukturu digitální identity a zdravotnictví. Stratégové NATO otevřeně diskutují o psychologické stabilitě populace v kontextu informační války. Velké technologické společnosti vyvíjejí systémy umělé inteligence pro automatizované moderování obsahu. Zároveň farmaceutické společnosti dostávají miliardy v podobě vládních záruk a zakázek.
Klíčovou otázkou tedy již není, zda tyto sítě existují.
Existují viditelně a jsou zdokumentovány.
Skutečná otázka zní: Jak daleko toto slučování již sahá?
Protože když se zdravotní krize stále častěji považují za bezpečnostní otázky, automaticky se mění rovnováha sil v demokratických společnostech. Rozhodování se přesouvá od tradičních parlamentních procesů směrem k expertním sítím, bezpečnostním agenturám, mezinárodním organizacím a partnerstvím veřejného a soukromého sektoru.
Kritici proto varují před novou formou technokratické správy věcí veřejných, v níž by strach, krizové řízení a digitální kontrola mohly být trvale propojeny.
Tento vývoj je obzvláště významný s ohledem na nové projekty zahrnující umělou inteligenci, biosenzory, digitální monitorování zdraví a platformy mRNA. Mnoho z těchto technologií se již nevyvíjí izolovaně, ale spíše v rámci bezpečnostního a krizového řízení.
Veřejnost se o tom obvykle dozvídá jen útržkovitě.
Protože většina občanů stále neví, jak úzce jsou nyní propojeny armáda, bezpečnostní aparáty, farmaceutický průmysl a globální zdravotnické struktury.
A možná právě to je klíčový bod tohoto vývoje:
Skutečným tajemstvím není existence těchto struktur – ale to, jak málo se o nich otevřeně diskutuje.
Zdroje:
Od připravenosti k akci: Úloha HERA v architektuře veřejné a globální zdravotní bezpečnosti EU
Příprava a reakce na mimořádné události ve zdravotnictví (HERA)
Odstranění virové hrozby: Dva měsíce na zastavení pandemie X
P3: Platforma pro prevenci pandemie
Platforma pro prevenci pandemie Duke DARPA (P3)
