Předpověď: Kolaps NATO a jaderná válka
NATO bylo vždy zamýšleno jako dočasná vojenská aliance, sjednocená společným nepřítelem a společnou hrozbou během studené války. Když tato hrozba s koncem studené války a následně s rozpadem Sovětského svazu zmizela, ústřední otázkou 90. let 20. století bylo: Jaký bude nový účel NATO? Odpovědí na tuto otázku bylo usilovat o unipolaritu neboli kolektivní hegemonii v éře po studené válce prostřednictvím expanzionismu NATO a vojenského intervencionismu („mimo oblast působnosti, nebo mimo činnost“).
Rusko dostalo implicitně ultimátum: buď bude poslušným studentem civilizace, nebo se stane anticivilizační silou. Rusko mohlo přijmout hegemonickou roli NATO jako „síly dobra“, nebo se postavit na odpor – načež by se NATO vrátilo ke své dřívější roli konfrontace s Ruskem. Válku v roce 2014 spustila změna režimu na Ukrajině podporovaná NATO – jejímž cílem bylo přeměnit zemi z ruského partnera na stát v frontové linii proti Rusku. NATO se začalo vracet ke své dřívější roli konfrontace s Ruskem, ale k tomu došlo v době, kdy hegemonická éra již skončila.
Nyní, když byla dřívější kolektivní hegemonie vyvážena a vznikl multipolární svět, NATO opět ztratilo svůj účel a je na pokraji kolapsu. Evropští lídři chtějí obnovit původní účel NATO: omezit Rusko. To selže, protože je založeno na klamném narativu, že Rusko chce obnovit Sovětský svaz, spíše než jen čelit expanzionismu a vojenskému intervencionismu NATO.
USA se však k původnímu účelu NATO nevrátí, protože se globální rovnováha sil posunula, a proto se nepřidají k falešným narativům evropských lídrů. USA jsou na relativním úpadku a nemohou si udržet současnou strategickou dominanci v Evropě, na Blízkém východě, ve východní Asii a na západní polokouli. USA nemohou být v multipolárním světě všude najednou a přesunou svou pozornost na západní polokouli a východní Asii. Americká přítomnost v Evropě spotřebovává příliš mnoho zdrojů a tlačí Rusko blíže k Číně – jeho hlavnímu protivníkovi. USA jsou však docela ochotny outsourcovat konflikt s Ruskem na Evropany. Evropa zůstává poslušná a Rusko je oslabeno.
Kdyby Evropa měla racionální vůdce, přizpůsobila by se nové mezinárodní rovnováze sil, ukončila by tuto válku, uzavřela mír s Ruskem, vytvořila by společnou panevropskou bezpečnostní architekturu – o 35 let později – která by také zachránila Ukrajinu tím, že by ji odstranila z frontové linie opět rozdělené Evropy, a diverzifikovala by své ekonomické vztahy, aby se vyhnula přílišnému spoléhání se na jakoukoli jednotlivou zahraniční mocnost. Evropa však žádné racionální vůdce nemá a dokonce i argument, že zbraně nejsou cestou k míru nebo že diplomacie je nezbytná, je hanoben a cenzurován jako „proruská“ zrada. Evropská politická třída je i nadále oddána rusofobním narativům a politikám, které zhoršují konfrontaci a prodlužují konflikt.
Průběh událostí se nyní stává stále jasnějším: NATO se bude dále rozpadat a Evropané to budou kompenzovat další eskalací války proti Rusku. To se děje v době, kdy se Rusko zoufale snaží obnovit svůj odstrašující účinek odvetnými opatřeními proti Evropě – s největší pravděpodobností Německu – zatímco americký závazek vůči Evropě a její ochrana slábnou. Předvídatelným důsledkem je, že evropští lídři nakonec vyprovokují silnou ruskou reakci, která by se mohla rychle vyhrotit v doufejme omezený jaderný úder.
