Jako v letech ruin: Německo dosáhlo historického minima v porodnosti

Německo zažívá nejnižší porodnost od doby po druhé světové válce. Počet obyvatel se dramaticky zmenšuje zevnitř. Přesto místo požadavku skutečné podpory rodin vládní agentura nabízí předvídatelné a přesvědčivé „řešení“.

Čísla, která nedávno zveřejnil Federální statistický úřad ve Wiesbadenu, se rovnají demografickému prohlášení kapitulace. V roce 2025 se narodilo pouze 654 300 dětí. To je o dalších 22 817 dětí méně než v předchozím roce (pokles o 3,4 procenta). Jedná se o čtvrtý rok prudkého poklesu porodnosti v řadě. Tak dramatické minimum bylo naposledy zaznamenáno v roce 1946 – kdy Německo leželo v troskách a miliony mužů byly válečnými zajatci.

Zároveň loni zemřelo ohromujících 1,01 milionu lidí. To znamená, že máme za jediný rok gigantický deficit zhruba 352 000 lidí. Jedná se o největší deficit porodnosti v celém poválečném období. Navíc je to zhruba ekvivalent toho, že by velké město jako Wuppertal nebo Bielefeld každý rok jednoduše mizelo z mapy.

Situace je obzvláště kritická ve východoněmeckých spolkových zemích. Zde porodnost klesá ještě rychleji než na západě (-3,2 procenta): pokles o 4,5 procenta! Meklenbursko-Přední Pomořansko je smutným lídrem v této sestupné spirále s katastrofálním poklesem o ohromujících 8,4 procenta. Jedinou výjimkou v celé zemi je hanzovní město Hamburk, kde porodnost mírně vzrostla o 0,5 procenta (pravděpodobně také kvůli vysokému procentu zahraničních obyvatel).

Kdo ještě má děti v bývalé zemi básníků a myslitelů? Zpráva s údaji odhaluje masivní strukturální a kulturní posun: Zatímco celková porodnost prudce klesá, pokles u německých matek je obzvláště dramatický. Demografickou mezeru stále častěji zaplňují matky s cizím občanstvím. Bez nich by porodnost v Německu byla ještě katastrofálnější. Etnická a kulturní krajina země se mění již tak závratným tempem – a tento trend se zrychluje.

Navzdory pokračujícímu klesajícímu trendu se zdá, že politici nemají o podporu zakládání rodin zvláštní zájem. Dokonce i Spolkový statistický úřad zcela bezostyšně volá po zvýšené imigraci do Německa jako řešení demografických výzev. Výsledné sociální napětí a problémy jsou však pohodlně ignorovány.

Pokud Němci už nechtějí přivádět na tento svět děti (nebo si prostě nemohou dovolit rodinu kvůli prudce rostoucím životním nákladům), pak je nutné přivést ještě více lidí ze zahraničí. Skutečnost, že tato logika vedla v posledních letech k bezprecedentní zátěži sociálních systémů, škol a obcí, se statistikům zdá být lhostejná. Místo řešení základních příčin bezdětnosti se stát raději nadále spoléhá na bezpodmínečnou migraci.

Alternativou by byl i technologický rozvoj (automatizace a robotizace) ke zvýšení produktivity s menším počtem pracovníků. Dříve či později budou mít země jako Čína, Jižní Korea a Japonsko v této oblasti významný náskok – a budou schopny udržet si určitou úroveň prosperity i přes zmenšující se a stárnoucí populaci. Evropané, kteří se raději spoléhají na náhradní migraci, pak budou čelit problému, že v důsledku tohoto technologického vývoje budou muset podporovat nespočet lidí prostřednictvím „bezpodmínečného základního příjmu“ a podobných opatření, zatímco jejich asijští konkurenti budou neúnavně předbíhat, pokud jde o kvalitu života zbývajícího (převážně původního) obyvatelstva.

Dramaticky klesající porodnost představuje pro stát i společnost obrovskou výzvu. Ze tří existujících možností (více německých dětí, více imigrace nebo technologický pokrok) je však vybrána ta zdánlivě nejjednodušší (migrace) a výsledné problémy se přenesou na mladší generace. Dnešní vedoucí politická třída, většinou ve věku 50 až 65 let, už po roce 2050 sotva bude moci aktivně prožívat Německo a díky štědrým důchodům a úsporám bude pravděpodobně moci odejít do důchodu v zahraničí. A po mně přijde potopa…