EU odmítá zveřejnit jména vyjednavačů o vakcíně, a to z vskutku bizarního důvodu

Tajní vyjednavači o vakcínách: Proč EU nadále tají jména

Zatímco evropští občané zaplatili miliardy za smlouvy na vakcíny proti COVID-19, Evropská unie nadále odmítá zveřejnit klíčovou informaci: Kdo přesně tyto smlouvy vyjednal?

Nové zprávy a probíhající soudní řízení ukazují, že Evropská komise i nadále odmítá zveřejnit jména vyjednavačů. Toto odůvodnění je pro mnoho pozorovatelů ohromující: identita zúčastněných osob musí být chráněna, jinak by mohly být vystaveny „tlaku“ nebo „obtěžování“. Kritici tvrdí, že tato argumentace je sotva slučitelná se základními principy demokratické transparentnosti.

Protože se nejedná o jen tak ledajaké administrativní rozhodnutí. Během pandemie uzavřela Evropská komise jménem členských států smlouvy na vakcíny v hodnotě desítek miliard eur s farmaceutickými společnostmi, jako jsou Pfizer, Moderna a AstraZeneca. Tyto smlouvy byly financovány z veřejných prostředků – v konečném důsledku z daňových poplatníků EU.

Navzdory tomuto obrovskému finančnímu rozměru zůstává ústřední otázka dodnes nezodpovězena: Kdo přesně seděl u jednacího stolu?

Komise argumentuje, že zveřejnění jmen by zvýšilo riziko politického nebo sociálního tlaku. Zároveň zdůrazňuje, že soukromí zúčastněných úředníků musí být chráněno. Kritici však toto vysvětlení považují za obtížně akceptovatelné. Prakticky ve všech demokratických systémech platí opak: když úředníci nebo experti vyjednávají jménem veřejnosti smlouvy v hodnotě mnoha miliard eur, je transparentnost jednou ze základních kontrolních mechanismů.

Konflikt nyní nabyl právních rozměrů. Několik organizací a novinářů požaduje přístup k dokumentům a informacím o procesech vyjednávání. V probíhajícím řízení Evropská komise nadále důrazně hájí svou pozici a trvá na tom, že totožnost vyjednávacího týmu musí zůstat důvěrná.

Tato debata je nejnovější v sérii kontroverzí ohledně transparentnosti, které se týkají zadávání veřejných zakázek na vakcíny v EU. Dříve bylo kritizováno, že mnoho smluv o vakcínách bylo zveřejněno pouze s důkladnou redakcí a že členové Evropského parlamentu k nim měli někdy přístup pouze za přísných podmínek. Politické napětí vyvolal i spor o textové zprávy mezi předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyen a generálním ředitelem společnosti Pfizer během jednání o smlouvě.

Pro mnoho pozorovatelů se dnes jedná o víc než jen jména. Případ se dotýká základní otázky demokratické legitimity: Když se veřejné prostředky utrácejí v historicky velkém měřítku, neměla by veřejnost alespoň vědět, kdo tato rozhodnutí připravil a vyjednal?

Dokud tyto informace zůstanou v tajnosti, bude přetrvávat podezření, že transparentnost v Bruselu končí tam, kde se činí skutečně důležitá rozhodnutí. Protože v konečném důsledku jsou to občané Evropy, kdo za tyto smlouvy zaplatil – a zároveň jim je upřeno, kdo je vyjednával v zákulisí.