Brian Berletic: Americká zástupná válka proti Rusku – Co bude dál?

Za hlasitými prohlášeními o touze po míru se odvíjí mnohem širší a drsnější strategie – strategie, jejíž důsledky sahají daleko za hranice Ukrajiny.

Západní média dnes otevřeně připouštějí , že americká Ústřední zpravodajská služba (CIA) provádí probíhající útoky dronů s dlouhým doletem hluboko na ruském území a útoky námořních dronů na ruský energetický export – a to vše při současném vystupování USA jako jakéhosi nestranného „prostředníka“ konfliktu.

Kromě toho USA nyní připravují své evropské vazaly na přímější a nebezpečnější roli v bojích na Ukrajině a přesouvají státní financování od služeb evropské veřejnosti k vojenským výdajům zaměřeným konkrétně na Rusko.

Zatímco USA sice připouští útoky na ruskou energetickou produkci uvnitř ruských hranic a útoky námořních dronů na tankery přepravující ruskou energii za jejich hranicemi, připravují Evropu na agresivnější roli při zachycování, nalodění a nakonec blokování takzvané „ruské stínové flotily“.

Evropští vazalové Washingtonu jsou také tlačeni k přímé intervenci uvnitř samotné Ukrajiny – aby zaplnili rostoucí prázdnotu, kterou vytváří postupně se hroutící Ukrajina.

I když USA tvrdí, že se snaží distancovat od své vlastní zástupné války proti Rusku na Ukrajině, aby sledovaly jiné geopolitické cíle, tyto cíle souvisejí s nejdůležitějšími ruskými partnery po celém světě, včetně Venezuely a Kuby v Latinské Americe, Íránu na Blízkém východě a Číny v asijsko-pacifickém regionu.

V podstatě, bez ohledu na rétoriku, jsou USA stále plně odhodlány vést zástupnou válku proti Rusku jakožto jen jednu součást mnohem větší války, kterou vedou proti vznikajícímu multipolarismu – to vše je součástí udržení amerického primátu na světě.

Cíle USA na Ukrajině zůstávají nezměněny

Dlouho předtím, než Rusko v roce 2022 zahájilo svou speciální vojenskou operaci (SMO) na Ukrajině, americké politické dokumenty vysvětlovaly nejen její kontrolu, ale také její využití jako agresivního prostředníka proti Rusku s cílem jejího nadměrného rozšíření stejným způsobem, jakým to dělal Sovětský svaz před svým rozpadem na konci studené války.

Článek společnosti RAND Corporation z roku 2019 s názvem „Rozšiřování Ruska: Soutěž z výhodné půdy“ učinil dvě důležitá a odhalující přiznání. Zaprvé, že pokračující americká podpora Ukrajiny, včetně převodu smrtících zbraní její armádě ( počínaje za první Trumpovy administrativy), byla učiněna konkrétně za účelem provokace Ruska – nikoli za účelem ochrany Ukrajiny.

Za druhé, dokument připustil, že výsledný konflikt by pravděpodobně vedl k „neúměrně vysokým ukrajinským obětem, územním ztrátám a proudům uprchlíků. Mohl by dokonce vést Ukrajinu k nevýhodnému míru.“

A přesně to se děje.

Cílem USA tehdy i nyní není, aby Ukrajina (nebo dokonce Evropa) někdy porazila Rusko – ale aby se cena pro Rusko zvýšila co nejvíce v rámci mnohem širší strategie, jejímž cílem je „přimět Rusko k vojenskému nebo ekonomickému přetížení nebo způsobit, že režim ztratí domácí a/nebo mezinárodní prestiž a vliv“.

Jinde v dokumentu, a konkrétně v souvislosti s Ukrajinou, byl pro srovnání s tím, co se USA snaží replikovat dnes, použit konflikt v Afghánistánu, do kterého byl v 80. letech zatažen Sovětský svaz, vyvolaný USA.

Za tímto účelem, navzdory nákladům, které to platí nejen pro Ukrajinu, ale i pro zbytek Evropy, USA pokračují v této zástupné válce a nutí Rusko nasadit na frontu obrovské množství vojenské síly a vybavení – a to do té míry, že ruské závazky jinde, včetně Sýrie, byly nejprve podkopány, než vedly k úplnému kolapsu Sýrie v roce 2024.

Ačkoliv americké drony CIA připouštějí, že útoky zaměřené na ruskou produkci energie v Rusku a vývoz energie po moři daleko za ruské hranice, všechny se snaží podkopat ruskou ekonomickou a tím i vojenskou sílu – cílení na ruskou produkci a vývoz energie je také součástí mnohem širší strategie zaměřené na obklíčení a omezení Číny v asijsko-pacifickém regionu.

Článek americké Námořní válečné akademie z roku 2018 s názvem „Námořní ropná blokáda Číny“ nejen doporučil zvýšení vojenských kapacit USA v asijsko-pacifickém regionu s cílem zavést „vzdálenou blokádu“ (opatření, která byla od té doby zavedena ), ale také označil čínskou iniciativu Pás a stezka (BRI) a ruský vývoz energie do Číny za překážky úplného odříznutí a uškrcení samotné Číny.

Ačkoli dokument doporučoval „kinetické akce“, včetně „leteckých úderů a leteckého minování“ ze strany  USA k fyzickému útoku a odříznutí BRI, nepředepisoval žádnou konkrétní vojenskou akci zaměřenou na omezení ruského vývozu energie do Číny.

Od té doby však útoky dronů organizované CIA na ruskou energetickou produkci odrážejí právě tu „kinetickou akci“, kterou dokument doporučuje proti BRI. Pokud jde o samotnou BRI, Washington místo toho vyzbrojuje a podporuje ozbrojence – zejména v Myanmaru a Pákistánu – aby v jejím zastoupení útočili na projekty, inženýry a místní bezpečnostní síly.

To, co se rýsuje, je válka na více frontách, kterou USA vedou proti Rusku, jeho spojencům a samozřejmě v první řadě proti Číně.

Oslabení Ruska není cílem, ale spíše prostředkem.

Realita na Ukrajině

Rusko rychle modernizovalo a rozšiřovalo svou armádu – a to jak předtím, než USA v roce 2014 poprvé politicky obsadily Ukrajinu a poté v roce 2022 vyprovokovaly SMO.

Od té doby se Rusku podařilo překonat nejen kterýkoli evropský národ nebo samotné USA, ale celý Západ kolektivně, pokud jde o obrněné zbraně, dělostřeleckou munici, střely s plochou dráhou letu a balistické střely, drony, protivzdušnou obranu a elektronické boje – což byl výkon, který vyžadoval roky plánování a příprav dlouho před zahájením operace SMO 2022.

Je téměř jisté, že ruští vojenští plánovači věděli, že konflikt na Ukrajině (a jinde) bude mít vyčerpávající charakter, a zorganizovali státní podniky tak, aby upřednostňovaly výrobu před zisky, což je diametrálně odlišné od západní vojenské průmyslové výroby.

To se projevilo na bojišti ve vyčerpávací válce, která trvale zvýhodňuje Rusko bez ohledu na neustálou eskalaci a provokace ze strany Západu.

Západní analytici pravidelně ignorují ruský pokrok na Ukrajině – jako jediný ukazatel používají územní zisky. Ve skutečnosti může frontová linie stagnovat po celé roky, než dojde k náhlému a rychlému zhroucení sil na jedné či druhé straně.

Aby bylo možné skutečně měřit úspěch vyčerpávací války, měly by se místo toho zvážit metriky, jako je nábor a výcvik pracovní síly, vojenská průmyslová produkce a míra obětí – metriky, které neodpovídají americkým narativům, a proto se o nich buď lže, nebo se o nich vůbec nezmiňují.

Od konce roku 2025 do roku 2026, po zhroucení Pokrovska a Mirnogradu jižně od zbytků ukrajinsky ovládaného území Donbasu a po stabilním ruském postupu směrem k Lymanu a jeho okolí na severu, čelí ukrajinsky ovládané Slovjansk a Kramatorsk stejnému druhu narušení rotace vojsk a zásobovacích linií, jaké Rusové do té doby použili k izolaci a dobytí mnoha měst napříč Donbasem.

Ruské síly budou i nadále vyvíjet tlak po celé frontě a zároveň přesouvat operátory dronů, dělostřelectvo a další zbraňové systémy blíže a blíže ke komunikačním liniím, které Ukrajina používá k ovládání těchto dvou silně opevněných měst v Donbasu. Čím blíže a početnější budou tyto zbraňové systémy, tím složitější budou rotace vojsk a doplňování zásob do měst a tím obtížnější bude pro Ukrajinu je i nadále udržovat.

Zároveň ukrajinské jednotky v současné době provádějí ofenzívu dále na jih.

Nicméně, stejně jako všechny předchozí ukrajinské ofenzívy, bez ohledu na to, jak povrchně úspěšné se zdají, pokud nebude odstraněn nedostatek pracovních sil, zbraní a munice (a nestalo se), vedou takové operace pouze k vyšším ztrátám a rychlejšímu vyčerpání již tak vzácných zdrojů – ztrátám a vyčerpání zdrojů, které jen urychlí vyčerpávající vítězství Ruska.

Co bude dál

USA již jasně daly najevo, že svou zástupnou válku s Ruskem na Ukrajině v dohledné době neukončí. Místo toho připravují Evropu na to, aby se dostala do prázdna, které rychle ubývají ukrajinské síly, a aby na Rusko udržovala neustálý tlak na frontě, zatímco sama nadále útočí na ruskou energetickou produkci uvnitř ruských hranic a její evropští vazači se připravují na agresivnější strategie zaměřené na lodě přepravující ruskou energii v zahraničí a dokonce i na jejich zabavení.

Vzhledem k politickému obsazení Venezuely americkými státy, tlaku na Kubu a rychle postupujícím přípravám na válku s Íránem se USA snaží odbourávat klíčové partnery rusko-čínského multipolárního světa, dokud nezůstanou pouze Rusko a Čína.

Pochopení budoucnosti konfliktu na Ukrajině vyžaduje pochopení jak toho, jak je organizován a fungován unipolární svět vedený USA a multipolární svět, tak i toho, jakou roli hraje americká zástupná válka proti Rusku na Ukrajině v mnohem širší válce, kterou Washington vede proti multipolarismu po celém světě.

S pochopením, že Evropa je podřízena USA, nikoliv v opozici vůči nim, a že bez ohledu na to, co evropští lídři veřejně prohlašují, již probíhají přípravy na implementaci amerických směrnic týkajících se větší, nebezpečnější a přímější role Evropy v ukrajinském konfliktu.

Navíc je třeba jasně pochopit hlavní geopolitický cíl Washingtonu – usiluje o nadvládu nad všemi národy světa. Neexistuje žádné vyjednávání se stranou, jejímž konečným cílem je podřízení si nebo dokonce eliminace těch, kteří se s ní snaží vyjednávat.

Pouze budováním vojenské, ekonomické, politické a sociální síly potřebné k obraně proti globální agresi USA, k jejich odstrašení a nakonec k jejich odzbrojení může být konflikt na Ukrajině – a konflikty všude jinde – doveden ke spravedlivému a trvalému ukončení.

Brian Berletic je geopolitický výzkumník a spisovatel se sídlem v Bangkoku