Miroslav Šafář: Tak jak to s tím Hormuzem vlastně je!?

Včera Hormuzem v naprostém klidu proplul obří Íránský tanker s 2 milióny barelů ropy pro Čínu. Přesto k příměří nedojde…

Ale ani k válce zatím nedošlo.

USA a Írán si prostřednictvím pákistánských zprostředkovatelů vyměnily další návrhy. Které opět ukázaly, že pozice obou stran jsou vzdáleny jedna od druhé stejně jako před měsícem.

Trump v podstatě požaduje kapitulaci Teheránu (tradičně se vzdát svého jaderného a raketového programu, aniž by za to získal cokoliv). Írán ve své odpovědi „návrhu“ v podstatě požaduje totéž od USA, jako dříve (a také legalizaci svého nového statutu kontrolora Hormuzského průlivu s právem vybírat za něj poplatky):

– Záruky bezpečnosti před agresí,
– Stažení amerických sil z oblastí obklopujících Írán a také uvolnění zmrazených íránských aktiv,
– Kompenzace za válku spolu s uvolněním sankcí,
– Závazek zajistit regionální mír, včetně Libanonu,
– Vytvoření nového systému pro Hormuzský průliv.

A to, stejně jako dříve, Trump odmítá. Kterého současný stav „ani míru, ani války“ uspokojuje více než veřejné ponížení Teheránem nebo válka s jasně negativní prognózou ztrát.

Přitom každá ze stran doufá, že blokáda průlivu, která je v současnosti v podstatě oboustranná, srazí druhou stranu dříve, než sama.
Problém je, že pokud Íránské tankery poplují ve vzdálenosti ne víc jak 70 námořních mil od pobřeží, tedy zhruba 160 km, tak jsou pro US NAVY nedosažitelné. Myšleno ve fyzické možnosti obsazení z vrtulníků, raketové útoky US Navy , jsou sice možné, ale pak tu bude zpět válka.

Tankery jsou totiž kryty pobřežními protilodními raketami.  Americké lodě se drží od Íránské pevniny víc jak 200 námořních mil. Tak uvidíme, kdo tuto hru na kočku a myš vydrží déle.

MVDr. Miroslav Šafář, místopředseda ND