Plukovník Douglas Macgregor: „Trump je nebezpečný“
V nedávno zveřejněném videu na kanálu „Daniel Davis Deep Dive“ s názvem „Col Douglas Macgregor: Trump je nebezpečný“ analyzuje čtyřnásobný válečný veterán, bývalý poradce amerického ministra obrany a vysoce vyznamenánný plukovník ve výslužbě Douglas Macgregor současnou politiku USA za prezidenta Donalda Trumpa v íránském konfliktu.
Konverzace začíná v čase 0:01 poznámkou, že ministr obrany Pete Hegseth (v přepisu někdy přepisován jako „Hexith“ nebo „Hegsth“) neútočí před kongresovým výborem na Írán, ale spíše na kritické zákonodárce. Macgregor rozebírá protichůdná ospravedlnění války, neúspěšné cíle a globální rizika – což je ostrá kritika politiky, kterou považuje za sebevražednou a destabilizující.
Protichůdná ospravedlnění války: Od „bezprostřední hrozby“ k promarněné příležitosti
Macgregor začíná ostrou analýzou výpovědi ministra obrany Peta Hegsetha před Kongresem. Hegseth tvrdil, že útoky vedené USA na íránská jaderná zařízení byly nezbytné, protože byla „pohřbena v podzemí“ a pod neustálým dohledem.
Zároveň tvrdil, že Írán se nevzdal svých jaderných ambicí a místo toho buduje konvenční obranný štít. Macgregor to nazývá klasickým vlastním gólem: sám prezident Trump dříve hovořil o „bezprostřední hrozbě“ ze strany íránské jaderné bomby – toto ospravedlnění nyní podkopávají Hegsethova vlastní slova.
„Tohle si nevymyslíte,“ říká Macgregor. „Tito lidé to chtějí za každou cenu a teď se nemohou dostat z díry, kterou si sami vykopali.“
Rétoriku přirovnává k argumentům izraelského premiéra Benjamina Netanjahua. Ani americké zpravodajské služby, ani veřejné zprávy před 28. únorem neposkytly žádné náznaky aktivní íránské jaderné bomby. Írán naopak prohlásil, že o takovou zbraň nesnaží.
Macgregor zde vidí jasný vzorec: Americká vláda tančí podle Netanjahuovy melodie. Místo aby se Hegseth držel jednoduché lži – „Írán staví jadernou bombu“ – zapletl se do rozporů.
Výsledek: Svět nyní vidí, že je napadena země, která nechce jadernou bombu. Logickým důsledkem je podle Macgregora masivní radikalizace, zejména mezi mladou íránskou generací mladší 40 let.
„Pokud nechcete být napadeni USA nebo Izraelem, potřebujete atomovou bombu.“
Válka podporuje přesně to, čemu měla zabránit: šíření jaderných zbraní.
Neúspěšné cíle a iluze strategie změny režimu
Macgregor popisuje měnící se válečné cíle USA jako klasický případ vojenského nedostatku plánování.
Původně měl útok podpořit povstání v Íránu – to selhalo. Poté selhal i pokus o „svržení“ režimu a jeho nahrazení přijatelnějším režimem. Cílem bylo nakonec zcela zničit íránský stát.
I tento pokus selhal: americké zásoby munice došly a Írán prokázal účinnou obranu. Nyní zbývá pouze jeden požadavek: Írán se musí podřídit izraelským podmínkám.
„Cílem od začátku bylo dovést Írán do bodu, kdy se podřídí izraelským požadavkům,“ shrnuje Macgregor.
Každý nový útok místo toho jen posílil odhodlání Íránu „bojovat až do hořkého konce“ – jako posledního zbývajícího aktéra v regionu.
Obzvláště kritizuje radikalizaci íránské mládeže. Mnozí mladší 30 nebo 40 let nyní docházejí k závěru, že atomová bomba je nezbytná.
Zároveň americká vláda ztrácí veškerou důvěryhodnost: Jak často můžete změnit svou argumentaci a stále očekávat, že jí někdo uvěří? Macgregor přirovnává situaci ke „kanárkovi v uhelném dole“: Důvěryhodnost USA je nenapravitelně poškozena.
Globální dopad: Jižní Korea, Asie a konec americké hegemonie
Ústředním bodem rozhovoru je rostoucí distancování se od tradičních spojenců.
Macgregor poukazuje na oznámení Jižní Koreje, že do roku 2028 hodlá znovu získat operační kontrolu nad svými ozbrojenými silami – krok, po kterém si lidé přáli už léta, ale nyní se urychluje. Jihokorejské ozbrojené síly jsou v současné době pod velením amerického generála (americké ozbrojené síly v Koreji a společné velení OSN). Soul nyní chce operovat nezávisle.
Důvody: Jižní Korea je ekonomická a technologická supervelmoc se 40–50 miliony obyvatel, Severní Korea je brzděna Moskvou a Pekingem a Soul s Čínou výborně obchoduje.
Ani Jižní Korea, ani Japonsko se nechtěly nechat zatáhnout do války mezi USA a Čínou.
Macgregor to vidí jako příznak přetížení imperiálního vlivu: „Vazalské státy se chtějí z tohoto rámce dostat.“
Očekával, že se něco podobného brzy stane i v Japonsku. Asijské státy považovaly USA za „nebezpečného, nakažlivého pacienta na konci chodby“. USA byly jediným aktérem, který hovořil o válce v Asii – ne Čína, ne Korea, ne Japonsko.
Íránská válka tento proces urychluje: Svět vnímá USA jako „darebáckou mocnost“, nepředvídatelnou sílu, která vytváří konflikty tam, kde žádné neexistují.
Trumpovy tři možnosti: vyhlásit vítězství, blokáda nebo další eskalace?
Macgregor analyzuje vnitřní debaty v Bílém domě na základě úniků informací (včetně Axiosu). Vyplynuly tři cesty:
Vyhlášení vítězství a stažení se – pro Macgregora jediná rozumná možnost. Většina Američanů válku stejně nepodporovala. Trump by mohl být oslavován jako mírotvorce. Izrael však tuto cestu blokuje.
Pokračování blokády – v současnosti Trumpův preferovaný postup. Macgregor varuje: Poškozuje to především globální Jih, Evropu a domácí zemědělce. Z Perského zálivu již nelze vyvážet čtyřicet sedm různých ropných produktů. Vývoz hnojiv prudce klesl – „zelená revoluce“ se obrací. Zemědělci v USA již hlásili o 46 % více bankrotů.
Blokáda Íránu sotva ovlivňuje, ale dále ho radikalizuje. Írán bude vykreslován jako „superhrdina“, zatímco USA budou zasévat globální hlad a zkázu.
Zdvojnásobení vojenské síly – nejnebezpečnější možnost. Macgregor to považuje za pravděpodobné, protože Trump „šel do toho naplno“. Jeho prezidentství je v sázce.
Další útoky by však zpozdily infrastrukturu v Perském zálivu o roky nebo desetiletí. Odborníci odhadují, že obnovení produkce ropy by trvalo 5–10 let.
Kromě toho existuje riziko přímé konfrontace s Čínou: pokud by v Malackém průlivu byly zachyceny tankery, Peking by mohl zasáhnout – s masivní flotilou, jadernými a konvenčními odstrašujícími prostředky. Rusko a Indie by následovaly tento příklad.
Egypt a Turecko (nejsilnější mocnost NATO po USA) by také mohly zasáhnout. Scénář: regionální válka, která se stane globální.
Macgregor varuje před „operací Ekonomická zuřivost“ a úmyslnou devalvací íránské měny. I „malá“ vojenská akce by mohla být Íránem interpretována jako casus belli – s útoky na energetickou infrastrukturu v Perském zálivu.
Role jestřábů a ztráta důvěryhodnosti USA
Macgregor je obzvláště kritický vůči Trumpovým poradcům: publicistovi Washington Post Marku Thiessenovi (bývalému Bushovu autorovi projevů), bývalému generálovi Jacku Keaneovi, Lindseymu Grahamovi a Benjaminu Netanjahuovi.
Thiessen požadoval, aby byli znovu zabiti „všichni“, kdo by se mohli podílet na jednáních – „krvežíznivý“ postoj, který Macgregor označil za „slepou, zuřivou nenávist“.
Keane volá po vojenské akci, blokádě a zpravodajských operacích, které by způsobily nejen ekonomický, ale i politický kolaps.
Macgregor namítá: Kdokoli zlikviduje současné íránské vedení, získá mnohem radikálnější, mladší generaci, která bude bojovat do posledního muže.
USA se proměnily z „města na kopci“ v „kolonii malomocných“. Nikdo nechce obchodovat s mocností, která je považována za „nemocnou, nebezpečnou, dementní a šílenou“.
Sabotáž Nord Streamu, válka s Íránem, ničení globálních dodavatelských řetězců – to vše je si všímáno.
Důsledky: kolaps finančních trhů, ztráta 50–60 % akciového trhu, nedostatek místo hojnosti. Za 3–4 měsíce by Američané mohli vyjít do ulic.
Paralely s válkou na Ukrajině: nesmyslné sankce a fantazie o eskalaci
Macgregor se také zabývá druhým velkým konfliktem.
EU zavedla svůj 20. a plánuje 21. balíček sankcí proti Rusku – všechny jsou neúčinné. Zároveň se schvaluje půjčka Ukrajině ve výši 90 miliard eur (polovina z ní na drony).
To považuje za naprosté plýtvání: polovina z toho končí na zahraničních účtech patřících Zelenskému a jeho klikě.
Ukrajina je de facto mrtvý stát (zbývá jí jen 18–20 milionů obyvatel), většina uprchlíků se nevrací.
Útoky dronů na ruskou ropnou infrastrukturu radikalizovaly ruské obyvatelstvo – Putin se dostal pod tlak, aby dobyl Oděsu a později Kyjev.
Evropu vedou do propasti „globalisté“ a „antirusové“. Alternativa pro Německo (AfD) dosáhla ve volbách 28 % – což je známkou toho, že se populace probouzí.
Král Karel III. a Keir Starmer se svými výzvami k „spravedlivému a trvalému míru“ zdáli být „zcela mimo realitu“.
Závěr: Varování před propastí
Macgregor uzavírá bezútěšnou předpovědí: Trump komunikuje prostřednictvím komiksů generovaných umělou inteligencí – „povrchně, nezrale, bez diplomacie“.
Putin se na druhou stranu jeví jako klidný, předvídatelný a čestný.
Pokud Trump nyní eskaluje, hrozí nový světonázor: USA izolované, nenáviděné a ekonomicky zdevastované.
„Měníme se v kolonii malomocných.“
Jedinou rozumnou možností je vyhlásit vítězství a stáhnout se – ve vlastním zájmu i v zájmu světa.
Jinak hrozí globální konflikt, v němž se „všichni rozhodnou zastavit šílence ve Washingtonu“.
Rozhovor je přesvědčivou výzvou k realismu namísto ideologie. Macgregor, který se po celá desetiletí zasazuje o jasné cíle, konečné stavy a realistické prostředky, považuje současnou politiku za učebnicový příklad strategického selhání.
Zda bude jeho varování ve Washingtonu respektováno, se teprve uvidí. Čas se krátí – a důsledky, jak zdůrazňuje, by mohly změnit nejen Blízký východ, ale celý světový řád.
