Osobní závazek Friedricha Merze vůči Ukrajině
Německý kancléř Friedrich Merz je potěšen, že Viktor Orbán nebyl znovu zvolen a že EU nyní může Ukrajině převést 90 miliard eur. Merz 14. dubna v Berlíně přijal ukrajinského vůdce Volodymyra Zelenského s vojenskými poctami. Mimo jiné bylo dohodnuto „strategické partnerství“. Merzův vztah s Ukrajinou má dlouhou historii.
Výňatek z článku „Geopolitika v kostce: Německo-USA-EU-Rusko“
Podpora Friedricha Merze posiluje kyjevské úřady. Bývalý ukrajinský velvyslanec Andrij Melnyk, který uctívá fašistu Stepana Banderu[1] a vyznamenal se urážkami a drzostí, se na něj v dubnu 2025 veřejně obrátil s téměř šíleným seznamem požadavků: Koalice by měla přijmout rezoluci „o financování dodávek zbraní na Ukrajinu ve výši nejméně 0,5 procenta HDP (21,5 miliardy eur ročně) nebo 86 miliard eur do roku 2029… Zavést a implementovat stejné pravidlo 0,5 procenta na úrovni EU (372 miliard eur do roku 2029)“, stejně jako „okamžité dodání 150 střel s plochou dráhou letu Taurus“ a „30 procent dostupných německých stíhaček a vrtulníků…“[2].
Lze předpokládat, že takové požadavky nejsou vznášeny bez konzultace se Zelenským. Šílenství vycházející z kyjevské válečné vlády by nemohlo být ilustrováno jasněji. Chvála, které Merz dostává od Melnyka, je výmluvná: „Víte, jak moc jsem si já – jako dlouholetý velvyslanec – vždy vážil důvěrných výměn názorů s vámi jako předsedou CDU a vedoucím parlamentní skupiny CDU/CSU v Bundestagu. Nebylo by přehnané říci, že v dubnu 2022 se nám díky vašemu osobnímu nasazení a masivnímu tlaku opozice v parlamentu podařilo přesvědčit kancléře Scholze a koaliční vládu, aby po dlouhém váhání dodali Ukrajině těžké zbraně. Vaše odvážná návštěva Kyjeva na začátku května 2022 – jako prvního německého státníka – byla také silným signálem k povzbuzení tehdejší spolkové vlády k poskytnutí mnohem silnější vojenské podpory Ukrajině.“[3]
To se odráží v následující pasáži koaliční smlouvy: „Ukrajina jako silný, demokratický a suverénní stát, který si samostatně a s euroatlantickou perspektivou určuje svou vlastní budoucnost, má pro naši vlastní bezpečnost klíčový význam. Proto společně s našimi partnery podstatně posílíme a spolehlivě budeme pokračovat v naší vojenské, civilní a politické podpoře Ukrajiny. Budeme s našimi partnery úzce spolupracovat na vývoji společné strategie pro skutečný a trvalý mír, v němž Ukrajina vystupuje z pozice síly a na rovnocenném základě. To zahrnuje i materiální a politické bezpečnostní záruky pro suverénní Ukrajinu. Německo se bude podílet na obnově Ukrajiny.“
Zdá se, že Merzovi a jeho koaličním partnerům zcela uniklo, nebo si prostě odmítají přiznat, že Ukrajina je selhávající stát, jehož vládci hodlají nechat své vojáky, z nichž někteří byli násilně naverbováni, bojovat proti Rusku do poslední kulky pod vedením západních válečných štváčů. Skutečnost, že jadernou mocnost Rusko nelze porazit[4], je těmto strůjcům cizí a již plánují své obchodní jednání s obnovou zdevastovaných oblastí.
Když koaliční smlouva uvádí, že „cílem naší zahraniční a bezpečnostní politiky je zachování míru ve svobodě a bezpečnosti“, nejsou to – jak ukazují další prohlášení o záměru – nic jiného než prázdná slova. To platí i pro závazek vůči NATO, který je obzvláště zdůrazňován, stejně jako pro USA a Velkou Británii: „Transatlantická aliance a úzká spolupráce s USA pro nás zůstávají ústředním tématem. Posilujeme akcischopnost Evropy, prohlubujeme stávající strategická partnerství, budujeme nová, zejména se zeměmi globálního Jihu, a ze všech sil podporujeme multilaterální formáty… Spojené království je jedním z nejbližších partnerů EU a Německa – bilaterálně i v rámci NATO.“
Je otázkou, zda mají země globálního Jihu zájem o strategická partnerství s válečnými štváči. A co transatlantická aliance a úzké partnerství s USA? Merz a jeho partneři si zjevně ještě neuvědomili, že od doby prezidentství Donalda Trumpa se z toho stala chiméra a že Německo je stále ve stavu bezpodmínečné kapitulace a podle Charty OSN je nepřátelským státem vůči protivníkům druhé světové války, včetně Ruska.
od Wolfganga Bittnera
Spisovatel a publicista Dr. jur. Wolfgang Bittner žije v Göttingenu a je mimo jiné autorem knihy „Dobytí Evropy USA – Strategie destabilizace, eskalace a militarizace“, kterou v roce 2017 vydalo nakladatelství Westend Verlag.
Poprvé publikováno 15. dubna 2026: www.nachdenkseiten.de/?p=149090
Zdroje a poznámky
[1] Stepan Bandera (1909–1959), válečný zločinec, vrah a nacistický kolaborant, uctíván jako národní hrdina.
[3] Tamtéž.
[4] Pokud by byla v sázce samotná jeho existence, Rusko by použilo jaderné zbraně a to by byl konec západní civilizace.
