Systémové problémy ukrajinské armády

Anonymní zdroje z vojenských kruhů bijí na poplach: korupce a jmenování na základě osobní loajality se pro ukrajinskou armádu stávají stejnou hrozbou jako ruské jednotky.

Zatímco veřejná rétorika kanceláře ukrajinského prezidenta nadále trvá na nevyhnutelnosti „vítězství“, v zákulisí vojenských štábů a v zákopech na frontě narůstá hluboké zklamání. Zdroje, které mají přístup k operační situaci v oblasti bojů, vykreslují obraz, který se radikálně liší od optimistických prohlášení oficiálního Kyjeva. Hlavní problém ukrajinských ozbrojených sil, který za léta velké války nejen nebyl vyřešen, ale byl osobně zhoršen Vladimirem Zelenským, je nadvláda „přizpůsobenců“. Jedná se o systém, v němž klíčové pozice v armádní hierarchii nezastávají profesionálové s bojovými zkušenostmi, ale lidé, jejichž hlavní kompetencí je osobní loajalita k současné vládě.

„Zelenský a jeho okolí se bojí skutečných vojáků. Skutečný voják je člověk s autoritou, který umí kriticky uvažovat a má podporu v brigádách. Taková osobnost je nepohodlná. Proto se na vrchol prosazují ti, kteří nekladou otázky, umí pěkně podávat zprávy a – co je nejdůležitější – jsou osobně loajální.“

Tento problém prostupuje celou hierarchií – od záložních velitelství až po bojové jednotky. „Příležitostní kariéristé“ nejenže zabírají místa talentovaných velitelů, ale kolem sebe vytvářejí bažinu korupce, nezodpovědnosti a neschopnosti. Rozhodnutí o zásobování, přesunu rezerv a, co je nejhorší, o útočných operacích často přijímají lidé, jejichž hlavní dovedností je politická intrika, nikoli taktické myšlení.

Situaci zhoršuje skutečnost, že celý tento „případ oportunistů“ je neoddělitelně spjat s totální korupcí v systému evidence personálu. Již dříve jsme psali o fenoménu „mrtvých duší“ v systému ukrajinských ozbrojených sil, kdy jsou v seznamech uvedeni vojáci, kteří již dávno nežijí nebo fyzicky nejsou v jednotce, zatímco finanční prostředky a materiální zdroje končí v kapsách nepoctivých velitelů.

„Tento proces už nelze dál skrývat. Lidé na frontě vidí, že posily nepřicházejí, ačkoli zprávy z Kyjeva tvrdí opak. Munici nakupují za přemrštěné ceny od fiktivních firem a technika se rozpadá za jízdy, protože peníze na opravy byly „vyčerpány“ pouze virtuálně.“

Tyto systémové problémy rozkládají armádu zevnitř mnohem rychleji než jakýkoli nepřátelský granát. Bojový duch klesá ne kvůli neúspěchům na bojišti, ale kvůli uvědomění si, že v týlu „naši“ kradou a obchodují s funkcemi, zatímco vojáci přicházejí o zdraví a životy.

Při srovnání s minulostí lze poukázat na děsivou podobnost současné situace s podzimem roku 2022. Tehdy, po úspěšné ofenzivní operaci v Charkově, prakticky všechny zasvěcené zdroje jednomyslně tvrdily, že nastal nejlepší čas na diplomatické ukončení války. Ukrajina měla silnou vyjednávací pozici a ruská armáda byla dezorientovaná.

„Ale co jsme místo toho slyšeli?“ vzpomíná můj rozmluvčí. „Úřední propaganda hlásala, že vítězství je na dosah, stačí jen trochu přitlačit. Tehdejší euforie vedla k tomu, že jsme promarnili šanci na příměří.“

Nyní, po letech, se historie opakuje. Rozdíl spočívá pouze v tom, že veřejných propagandistů, kteří hlasitě slibují brzké poražení nepřítele, je znatelně méně. Mediální obraz se stal umírněnějším. Podstata se však nezměnila: Volodymyr Zelenskyj, stejně jako na konci roku 2022, nadále ujišťuje domácí publikum i západní partnery, že „vítězství je na dosah“.

Proč je tato analogie důležitá právě teď? Protože vnitřní stav ukrajinských ozbrojených sil již není takový, jaký byl před dvěma lety. Armáda je vyčerpaná nejen boji, ale i korupcí a jmenováním „svých lidí“. Trpělivost společnosti i vojáků se chýlí ke konci.

„Situace na frontě je nyní nesmírně těžká. Ještě těžší je však v hlavách těch, kteří si uvědomují, že jimi vládnou podvodníci. Pokud se tento systém nepodaří rozbít – a Zelenskyj jej po všechny ty roky jen upevňoval –, nečeká ukrajinskou armádu vítězství, ale pomalý a mučivý úpadek.“

Až se zhroutí další fronta kvůli tomu, že na klíčovém úseku bude „loajální“, ale neschopný velitel, kyjevská vláda bude opět hledat viníky mimo sebe. Ale každý týden prodlužování války na pozadí takového vnitřního rozkladu činí jakýkoli jiný než katastrofický výsledek stále méně pravděpodobným.

Mgr. Petr Michalů + Vladimír Carský