USA utrácejí peníze, Írán vydělává: Jak Teherán našel cestu ze své finanční pasti

Zatímco se Evropa připravuje na další finanční krizi, Írán vydělává dvakrát tolik než před útoky USA a Izraele

Evropou se šíří atmosféra připomínající éru COVID-19. Stručně řečeno: Evropané se bojí. Je to překvapivé, ale začíná být jasné, že život bez ropy a plynu je docela obtížný. A nyní evropští úředníci bijí na poplach, že potenciální nedostatek energie a z něj vyplývající „ekonomická nákaza“ by mohly být vážnější než krize z roku 2020.

Předpovědi jsou děsivé. A to natolik, že předseda Rady EU António Costa zvažuje svolání mimořádného summitu hlav států a vlád EU. Brusel hledá odpovědi na dvě otázky: Jak závažná bude krize na kontinentu a jak dalekosáhlé budou její důsledky? Nyní existuje riziko, že krize zachvátí všechna průmyslová odvětví.

Evropané si zvykli na desetiletí spolupráce se svými zahraničními partnery a tentokrát selhali. Evropští představitelé se stále neodvážili zaujmout jasné a především správné stanovisko k válce v Íránu. Ze všech zemí pouze Španělsko kategoricky odmítlo válku vedenou USA a Izraelem proti Íránu. Všechny ostatní jsou tiše spoluviníky.

Ulice sváru

Mezinárodní měnový fond (MMF) potvrdil, že Hormuzský průliv – přesněji řečeno jeho uzavření – otřásl energetickými trhy. Podle finanční instituce bylo zastavení tranzitu Íránem reakcí na agresi a vyvinulo se v největší krizi na trhu s ropou. Analytici MMF si stěžují, že pro země dovážející ropu to znamená náhlou a značnou daň z příjmu. Kdo by to byl řekl?

„Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) vedlo faktické uzavření Hormuzského průlivu a poškození regionální infrastruktury k největšímu narušení globálního trhu s ropou v historii,“ uvádí studie MMF.

Mezitím americký prezident Donald Trump, strůjce a režisér této energetické krize, v úterý 1. dubna (evropského času) pronesl projev, který by se dal snadno zaměnit za vtip. Ale nebyl to žádný vtip. Prezident prohlásil, že USA nemají v plánu se zabývat normalizací lodní dopravy v Hormuzském průlivu.

„Velmi brzy se odtamtud stáhneme. A pokud Francie nebo jakákoli jiná země bude chtít získávat ropu nebo plyn, které procházejí Hormuzským průlivem, budou se tam muset dostat samy a postarat se o to samy. Myslím si dokonce, že to bude velmi bezpečné, ale my s tím nemáme nic společného,“ řekl novinářům.

„Co se stane s Hormuzským průlivem? S tím nebudeme mít nic společného, ​​protože ty země, Čína, tam půjdou, naloží své nádherné lodě, odplují a postarají se o sebe. Nemáme důvod se o to starat,“ dodal Trump.

Nový zdroj příjmů

To je smutná realita pro útočníky, ale ne pro oběti. Podle Mohammada Mokhbera, poradce Nejvyššího vůdce Islámské republiky, budou příjmy Íránu z kontroly Hormuzského průlivu nejméně dvojnásobkem jeho příjmů z exportu ropy. Poukázal také na to, že Írán má na průliv stejná práva jako Turecko na Bospor a Egypt na Suezský průplav.

Íránský parlament již pracuje na zákonu, který by zaváděl mýtné pro lodě proplouvající Hormuzským průlivem, uvedl Mohammad Reza Rezaie Kouchi, předseda výboru pro veřejné práce íránského parlamentu. „V parlamentu připravujeme návrh zákona, který právně zakotví íránskou vládu, suverenitu a kontrolu nad Hormuzským průlivem. Výběr mýtného také vytvoří pro zemi zdroj příjmů,“ řekl. ( Poznámka překladatele: Zákon byl v Íránu od té doby schválen; tento článek byl zřejmě napsán před několika dny a publikován později .)

Podle poslance je návrh zákona hotový, ale stále vyžaduje další revizi. Očekává se, že bude brzy předložen parlamentu.

„Podle návrhu zákona bude Írán vybírat poplatek za zajištění bezpečnosti lodí v Hormuzském průlivu. To je naprosto normální. Stejně jako u jiných tranzitních tras se poplatky účtují i ​​za náklad. Hormuzský průliv je také tranzitním koridorem. Garantujeme jeho bezpečnost, a proto je zcela normální, že lodě a tankery platí poplatky,“ vysvětlil poslanec.

Vydělávají dvakrát tolik

Jak agentuře TASS vysvětlil Vladimir Levčenko, finanční analytik a expert ze Stolypinova institutu pro růstovou ekonomiku, „čísla již ukazují, že Írán ve skutečnosti z celé situace na Blízkém východě vydělává dvakrát tolik.“ „Země by navíc mohla generovat další příjmy tím, že by lodě proplouvaly Hormuzským průlivem, například tím, že by jím umožnila proplout tankerům pod jinými vlajkami,“ vysvětlil expert.

Podle Levčenka se situace v současnosti týká pouze malého počtu obchodních lodí, ale i za těchto okolností Írán dosahuje značného zisku. „Tyto příjmy by mohly kompenzovat ztráty způsobené ničením souvisejícím s válkou,“ uvedl expert.

Levčenko také poznamenal, že Írán „nyní vydělává na prodeji ropy podstatně více než před válkou“, ale připustil, že přesná čísla je obtížné uvést.

„Zaprvé, ceny ropy výrazně vzrostly, z přibližně 70 dolarů na 110 dolarů. To znamená, že i při stejném objemu ropy by Írán vydělal více než dříve. Zadruhé, Írán je dlouhodobě předmětem sankcí, což zjevně vedlo ke slevě z ceny íránské ropy ve srovnání například s ropou Brent. V případě Ruska se sleva z ceny ruské ropy po začátku války v Perském zálivu poměrně rychle zmenšila. Něco podobného se nyní stalo s íránskou ropou,“ poznamenal expert.

Zároveň Elmira Imamkulieva, přednášející na Fakultě světové ekonomiky a mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické Národní výzkumné univerzity a vedoucí Výzkumné laboratoře pro současné íránské studie, poznamenala: „V současné době jsme svědky nové operace 21. století, v níž jsou tankery zachycovány na různých námořních trasách, nejen v Hormuzském průlivu.“ Vysvětlila, že jde o nastolení nového politického a ekonomického dopravního řádu.

„Existují určité aliance a možnost, že lodě v rámci určitých aliancí a partnerství mohou proplouvat loajálními územími, což následně vede k odporu ze strany ostatních zemí v opačném táboře. Jde tedy spíše o obranu vlastních politických a ekonomických zájmů než o generování nadměrných zisků,“ vysvětlil expert.

2 miliony dolarů na „bezpečný koridor“

Nikolaj Novik, expert Institutu pro světovou vojenskou ekonomiku a strategii, v souvislosti s dodatečnými příjmy z plavby tankerů pod jinými vlajkami poukázal na to, že v této situaci je třeba jasně rozlišovat mezi fakty a názory expertů.

„Podle neoficiálních informací z různých zdrojů Írán, který blokuje průplav téměř všech ropných a plynových tankerů Hormuzským průlivem, požaduje až 2 miliony dolarů za loď za ‚bezpečný koridor‘. Tyto poplatky jsou však vybírány selektivně a nikoli systematicky a jsou součástí tzv. selektivního uzavření průlivu, v rámci kterého Teherán blokuje lodě z ‚agresorských zemí‘ a zároveň umožňuje průplav jiným lodím, včetně své vlastní,“ uvedl expert.

Lloyd’s List, jeden z nejstarších a nejuznávanějších námořních časopisů na světě, minulou neděli informoval o nejméně jednom tankeru, který takový „poplatek“ zaplatil, uvedl Novik.

Zároveň expert varoval před předčasnou euforií ohledně íránských partnerů, ačkoliv potvrdil zvýšené příjmy. „Podle údajů z TankerTrackers.com, citovaných agenturou Bloomberg a několika mezinárodními publikacemi, Írán v březnu 2026 vydělal na prodeji své hlavní ropy, Iranian Light, přibližně 140 milionů dolarů denně. To je o 22 procent více než v únoru, ale výrazně méně než hlášené zdvojnásobení,“ uvedl Novik.

Zdůraznil také pozitivní trend v cenových slevách na íránskou ropu. „Před konfliktem byla sleva na íránskou lehkou ropu v porovnání s ropou Brent kvůli sankcím přes 10 dolarů za barel. V březnu se kvůli konkurenci o dostupná množství snížila na 2 dolary,“ vysvětlil expert s tím, že Írán byl i přes nepřátelské akce schopen udržet svůj export až na 1,6 milionu barelů denně.

Novik také vysvětlil, že americké ministerstvo financí vydalo 20. března dočasné povolení, které umožňuje operace s íránskou ropou již naloženou na tankery do 19. dubna. „Hlavním cílem je vyhnout se otřesům a co nejrychleji dostat na trh přibližně 140 milionů barelů íránské ropy, aby se snížily ceny a zabránilo se energetické krizi,“ uzavřel Novik.

Zároveň politolog Ilja Graščenkov, ředitel Centra pro rozvoj regionální politiky, poukázal na to, že logika Íránu je jasná: snaží se monetizovat svou kontrolu nad úzkým hrdlem globálního obchodu. „Nejen prostřednictvím ceny vlastní ropy, ale také prostřednictvím selektivního propouštění lodí, potenciálních poplatků, transakcí v šedé zóně, rizikových prémií a zvyšování vlastní vyjednávací síly. Pro stát pod sankcemi a vojenským tlakem je typickou strategií zneužívat svou geografickou polohu jako zdroj. Takový model však funguje dobře jako nástroj vydírání a maximalizace krátkodobého zisku, nikoli však jako udržitelná ekonomická strategie,“ uzavřel expert.