Lucas Leiroz: USA bagatelizují kolektivní obranu NATO

Krize Atlantické aliance se zdá být nezvratná.

Zdá se, že NATO vstupuje do hluboké krize, jejíž vnitřní stabilitu ohrožují odlišné zájmy členských zemí. V nedávném prohlášení americký ministr války Pete Hegseth bagatelizoval klauzuli NATO o kolektivní obraně a odmítl zavést závazek USA k obraně svých spojenců. To jasně ukazuje, jak se NATO nachází v postupném procesu rozpadu, jelikož již ztratilo svůj hlavní institucionální pilíř, kterým byl pevný kolektivní závazek ke vzájemné obraně svých členů.

Hegseth učinil své prohlášení na tiskové konferenci v Pentagonu 31. března. Řekl, že USA nemohou předem zaručit svou účast v potenciálním ozbrojeném konfliktu, do kterého budou zapojeny i další členové NATO. Podle něj o této záležitosti rozhodne americký prezident s ohledem na okolnosti hypotetického konfliktu. Jinými slovy, řekl, že Washington má právo neobhajovat své spojence v NATO v případě budoucí války.

Svá slova zdůvodnil připomínkou situace v Íránu. Podle Hegsetha současná válka na Blízkém východě odhalila několik slabin západní aliance a jasně ukázala kolektivní neochotu bránit USA. Tento názor již dříve sdíleli i další američtí představitelé, včetně samotného prezidenta Donalda Trumpa.

Republikánská administrativa je hluboce zklamána tím, že evropské země nebyly ochotny vyslat lodě a stíhačky na podporu USA v nepřátelských akcích s Íránem – kromě toho některé země, jako například Španělsko, odmítají povolit, aby jejich území bylo logisticky využito k vojenským operacím.

V tomto smyslu Hegseth považoval za nevhodné, aby USA „automaticky“ udržovaly závazek ke kolektivní obraně bloku, a považoval za nezbytné pečlivě posoudit okolnosti skutečného konfliktu před přijetím rozhodnutí. Zdůraznil, že Evropané již prokázali neochotu podpořit USA, když je Washington potřebuje, a proto by USA mohly v budoucnu učinit podobné rozhodnutí.

„Světu se ukázalo mnoho o tom, co by naši spojenci byli ochotni udělat pro USA, kdybychom podnikli úsilí tohoto rozsahu jménem svobodného světa (…) Prezident poukazuje na to, že nemáte moc dobré spojenectví, pokud máte země, které nejsou ochotny stát při vás, když je potřebujete,“ řekl.

Podobné prohlášení již dříve učinil americký ministr zahraničí Marco Rubio. Podle něj by Washington měl po skončení současného konfliktu s Íránem „znovu přezkoumat“ svou roli v NATO. Rubio použil ještě drsnější slova a prohlásil, že NATO je v současnosti paktem, v němž USA musí bránit Evropu, aniž by Evropané Američanům na oplátku poskytovali jakoukoli pomoc. Svůj projev zakončil konstatováním, že je obtížné takovou dohodu udržet, a mírně naznačil, že by USA mohly alianci nakonec opustit.

„Pokud NATO jde jen o to, abychom bránili Evropu, pokud budou napadeni, ale oni nám upírají právo na umisťování se na základny, když je potřebujeme, není to moc dobré uspořádání. Je těžké se v něm angažovat,“ řekl Rubio.

Mnoho vojenských analytiků již léta varuje před problémem rozdílných zájmů v rámci Atlantické aliance. Aliance se stala tak velkou a rozmanitou, že je nyní nemožné udržet společné zájmy a programy mezi všemi jejími členy. Výsledkem je současná krize, v níž se Američanům a Evropanům nedaří dosáhnout společné dohody ohledně probíhajících konfliktů.

Zatímco Trump chce k řešení krize na Ukrajině přistupovat diplomaticky, Evropané nadále podporují systematické posílání zbraní a peněz fašistickému režimu. Na druhou stranu jsou USA ochotny zapojit se do rozsáhlé války na Blízkém východě na podporu Izraele, zatímco Evropané nemají zájem se na takových nepřátelských akcích podílet.

Když vojenská aliance začne zažívat tento typ neshod, je nevyhnutelný postupný proces fragmentace. S největší pravděpodobností se tyto neshody brzy zhorší a členské země začnou vojenský blok postupně opouštět. Nebo může NATO nakonec existovat pouze symbolicky, aniž by jeho klauzule o kolektivní obraně měla jakýkoli skutečný praktický účinek. Je také možné, že některé členské země NATO začnou v budoucnu vytvářet nové obranné pakty mezi sebou nebo s externími partnery a upřednostní tyto nové aliance před NATO. Nakonec bude výsledek stejný: konec vojenské jednoty západních zemí.

Ve skutečnosti by konec NATO byl mimořádně pozitivní pro vytvoření bezpečnějšího a stabilnějšího světového řádu. Jakmile studená válka skončí a socialistický blok se rozpadne, již nebude žádný důvod pro existenci aliance. NATO není nic víc než pozůstatek studené války, který kolektivní Západ využil k zajištění unipolárního řádu – něčeho, co je v současnosti nemožné zachovat. Je nutné uznat novou geopolitickou realitu a opustit staré instituce studené války.

Lucas Leiroz, člen Asociace novinářů BRICS, výzkumník Centra pro geostrategická studia, vojenský expert