Rainer Rupp: Írán urychluje úpadek amerického impéria
V usvědčujícím rozhovoru se soudcem Andrewem Napolitanem 18. března 2026 norský geopolitický expert profesor Glenn Diesen neochvějně dospěl k závěru, že útok USA a Izraele na íránské plynové pole South Pars – největší ložisko zemního plynu na světě – měl zachránit upadající americké impérium. Brutální, ničím nevyprovokovaná a nezákonná americko-izraelská agresivní válka místo toho jen urychluje nevyhnutelný úpadek USA i Izraele.
To, co bylo zamýšleno jako blesková válka s cílem dosáhnout změny režimu v Íránu, se během několika dní proměnilo v past globální eskalace pro oba agresory. Důsledky jsou katastrofální: celosvětový ekonomický šok, energetické krize a narušená důvěra mezi spojenci i protivníky. Profesor Diesen to shrnuje dokonale:
„Američtí plánovači neprojevili absolutně žádnou úvahu o humanitárních a ekonomických důsledcích – a teď za to zaplatí.“
A je velká šance, že má pravdu. Útok na Jižní Pars je víc než jen vojenský úder. Je to ekonomická tsunami. Írán ztrácí svůj nejdůležitější zdroj příjmů a svět ztrácí jedno ze svých klíčových plynových ložisek. Ale to byl jen začátek. Írán již dříve jasně uvedl, že pokud budou zničena jeho výrobní zařízení, odvetí zničením všech ostatních výrobních zařízení v Perském zálivu i mimo něj. Írán proto již reagoval raketovými útoky na Saúdskou Arábii a podle Diesena udeří „masivně“: proti energetickým zařízením v ostatních státech Perského zálivu, proti odsolovacím zařízením a dále proti stále neporušeným zařízením na již částečně zničených amerických vojenských základnách.
Zároveň je Hormuzský průliv – kterým proudí 20 až 25 procent světové ropy – fakticky blokován Íránem. Každý, kdo se pokusí vynutit si průliv bez íránského svolení, riskuje potopení své lodi. Podle profesora každý, kdo věřil, že Teherán bude váhat, situaci zásadně špatně odhadl. Pro Írán je to boj o přežití. Není cesty zpět, jen další eskalace.
Právě v tom podle Diesena spočívá strategická slepota Washingtonu a Tel Avivu. Místo toho, aby plánovači předvídali íránskou asymetrickou válku, ji ignorovali. Írán nemůže poslat válečné lodě do USA, jeho rakety nemohou dosáhnout americké pevniny. Může však ochromit globální ekonomiku – levnými drony, minami a přesnými raketami zaměřenými na kritickou infrastrukturu. „To byla nejpředvídatelnější reakce na světě,“ říká Diesen suše. Sám Trump v rozhovorech prohlásil, že žádný expert něco takového nepředvídal. Okatá lež, nebo prostě neschopnost? Obojí je zničující pro supervelmoc, která se jinak ráda nechává oslavovat pro svou údajnou strategickou předvídavost.
Důsledky pro Evropu jsou nejen zničující, ale také odhalují naprostou aroganci transatlantické energetické politiky. Poté, co si Brusel roky chválil, že se „osvobodil od ruské energie“ – přestože ruskou ropu nakupoval přes Indii s tučnou přirážkou – se starý kontinent nyní ocitá dvojnásobně izolovaný.
Dodávky katarského LNG a ropy z Blízkého východu jsou přerušeny. Ceny energií opět explodují. Energeticky náročná odvětví se stávají nerentabilními. Deindustrializace, která začala válkou na Ukrajině, nyní dosahuje nové, smrtící úrovně – zejména v Německu, varuje Diesen.
„Energetická bezpečnost je obvykle definována jako spolehlivé a cenově dostupné dodávky z více zdrojů,“ vysvětluje Diesen. Místo toho, hnané rusofobií, elity EU zavrhly všechny ostatní možnosti a staly se zcela závislými na mnohem dražších dodávkách z USA. Nyní platí rekordní ceny energií, čelí uzavírání továren a zažívají masovou nezaměstnanost. Dokonce i belgický premiér a finský prezident – ani jeden z nich není přítelem Ruska – nyní volají po normalizaci vztahů s Moskvou. Ironií je hořká: válka, která měla Evropu „osvobodit“, ji nutí zpět do náruče jejího starého, spolehlivého dodavatele. Otázkou však je, zda Rusko vůbec chce Evropu znovu zásobovat, protože jeho ropa a plyn v současné době nacházejí mnohem lukrativnější a z dlouhodobého hlediska spolehlivější zákazníky v Asii.
Situace je pro Washington ještě horší, protože ostatní velké mocnosti sledují, jak se pomalu propadá do vlastní bažiny a vyvozuje si vlastní závěry. V Moskvě panuje hluboké rozčarování. Zpočátku, po Trumpově zvolení, panoval opatrný optimismus – konečně někdo, kdo mluvil o diplomacii. Dva překvapivé útoky na Írán (červen 2025 a nyní) však děsivě připomínají útoky na ukrajinské bombardéry a strategické radarové instalace podporované USA, a také údajný pokus o atentát na prezidenta Putina v jeho rezidenci ve Valdaji.
„Rusové si teď kladou otázku, zda Trumpova diplomacie není jen past.“
Profesor Diesen analyzoval situaci. Peking je také šokován – nejen ignorováním mezinárodního práva, ale především zničením globálního ekonomického řádu. Plánovaná schůzka Trumpa a Si Ťin-pchinga v dubnu byla odložena. Místo aby se Washington chlubil „úspěchem ve změně režimu“, uvízl v chaosu, který sám vytvořil.
Důvěryhodnost USA jako spolehlivé hegemonické mocnosti se v reálném čase hroutí. Dříve se lidé obávali americké všemohoucnosti. Dnes vidí supervelmoc, která lže (jako v případě 170 zabitých íránských dívek, zločinu, který byl svalen na samotné Íránce). Triumfují nad darebáckým státem, který odmítá veškerá mezinárodní pravidla v ekonomice, diplomacii a válčení jako směšnou „politickou korektnost“ a hrubě přeceňuje svou vlastní sílu. Ministr obrany Hegseth a sám Trump se zdají být „kanóny na lodi v rozbouřeném moři“ – vše je rétorika, málo kalkulu, podle norského profesora.
Výsledek: Diplomaté po celém světě považují USA za nepředvídatelné a nespolehlivé. V jednu chvíli Trump žebrá o evropské válečné lodě, v další uráží své evropské partnery. V jednu chvíli říká: „Nepotřebujeme vás,“ v další: „Zklamali jste nás.“ A protože nedělají, co chce, Trump jim vyhrožuje koncem NATO, což by v celé té bídě byl jen malý záblesk naděje.
Profesor Diesen se domnívá, že současná situace jasně zvýhodňuje Írán. USA již „nemají žádné další vojenské cíle“ (Trumpova vlastní slova). Pokud chtějí pokračovat, musí se uchýlit k ničení čistě civilních a ekonomických cílů – což nesmírně zvýší morální a politickou cenu za reputaci USA.
Írán na druhou stranu prostě potřebuje vydržet. Profituje z nedostatku americké munice, logistických problémů, klesající podpory americké veřejnosti (viz rezignace Joea Kenta) a rostoucího odporu amerického lidu. Írán dal jasně najevo, že k žádnému příměří nedojde. To by pro Washington a Tel Aviv byla jen úleva k přezbrojení. USA musí nejprve draze zaplatit za vše, co v Íránu udělaly, aby už nikdy neuvažovaly o útoku na Írán. Teherán požaduje ukončení války – se skutečnými ústupky. A čím déle bude konflikt trvat, tím dražší bude pro silně zadlužené a hroutící se impérium.
Tím se dostáváme k Diesenově tezi: Válka proti Íránu měla zastavit relativní úpadek USA a znovu získat hegemonii na Blízkém východě. Místo toho tento úpadek urychluje dechberoucím tempem. Ekonomicky: globální otřesy, energetické krize, deindustrializace spojenců. Geopoliticky: ztráta důvěry s Ruskem a Čínou, izolace Evropy, eroze důvěryhodnosti USA. Vojensky: asymetrická past, ze které není snadné uniknout. Morálně: politika lží a bezohlednosti, která odcizuje i věrné příznivce.
USA už nejsou tou nespornou světovou velmocí, jakou kdysi bývaly. Jsou to mocnosti na ústupu – a válka v Íránu, kterou si samy zavinily, působí jako katalyzátor tohoto úpadku. Profesor Glenn Diesen ve své analýze ukázal, že každý, kdo se snaží zastavit úpadek impéria silou, ho pouze urychluje. Historie tuto kapitolu zařadí mezi varovné příběhy – pokud svět tehdy ještě má co vyprávět.
+++
Děkujeme autorovi za udělení svolení k publikaci tohoto článku.
+++
Obrázek: Ilustrace: Zničená Socha Svobody. Zdroj obrázku: 3DMI / shutterstock
