Brian Berletic: Íránská válka jako brána k válce s Čínou a Ruskem

V nedávném rozhovoru s geopolitickým analytikem Brianem Berleticem, bývalým příslušníkem americké námořní pěchoty, autorem a moderátorem pořadu „The New Atlas“, je eskalace na Blízkém východě odhalena jako součást dlouhodobého, strukturálního strategického plánu USA.

Berletic, který měsíce před volbami v roce 2024 varoval před pokračováním válek – bez ohledu na vítěze voleb – vysvětluje, proč válka s Íránem za Trumpa není náhodou, ale promyšleným krokem na cestě ke konfrontaci s Ruskem a Čínou.

Z rozhovoru vyplývá, že USA nejen bojují o hegemonii na Blízkém východě, ale také se snaží potlačit vznikající multipolární světový řád prostřednictvím energetických blokád a zástupných válek.

Strukturální strategie USA místo prezidentské politiky

Brian Berletic začíná jasnou analýzou zahraniční politiky USA: ta nezávisí na jednotlivých prezidentech, ale na strukturální realitě, kterou po celá desetiletí ovládají velké korporátní a finanční zájmy.

Tyto zájmy směřují k nekonečnému růstu zisku a moci a jednoduše nemohou akceptovat multipolární svět – s rovnocennými centry moci.

Berletic odkazuje na článek Brookings „Which Path to Persia“ (Která cesta do Persie), publikovaný v roce 2009, který popisuje strategii proti Íránu kapitolu po kapitole: Od Bushovy éry přes Obamu, Bidena až po Trumpovu administrativu v roce 2025 byl každý krok proveden přesně.

Cílem nikdy nebyla jediná cesta, ale spíše kombinace několika možností – sankcí, zástupných válek, sabotáží a přímých útoků – k podkopání a svržení Íránu.

Sýrie jako klíč – letecký koridor do Íránu

Klíčovým prvkem byl kolaps Sýrie na konci Bidenovy éry.

Berletic vysvětluje, jak USA a Izrael úmyslně zničily syrské integrované systémy protivzdušné obrany, aby vytvořily „vzdušný koridor“ pro útoky na Írán – přesně jak požadoval dokument Brookings.

Útok na íránský konzulát v Damašku byl pouze zkušebním útokem. Jakmile bude koridor otevřen, skutečná eskalace začne v roce 2025.

Izrael záměrně slouží jako „jednorázový zástupce“: Rozpoutá konflikt, absorbuje první vlnu odvety a nese veřejnou vinu.

Sám Trump viní Izrael z útoků na íránská energetická zařízení – přesně taková je taktika popsaná v dokumentu z roku 2009 v kapitole „Nechte to na Bibim“.

Od Arabského jara po íránskou válku

Íránská válka není ojedinělou událostí, ale dalším kamenem v řetězci, který již začal „arabským jarem“ v roce 2011.

Berletic připomíná, že John McCain a Lindsey Graham tehdy otevřeně prohlásili: „Dnes arabský svět, zítra Írán, konečný cíl Moskva a Peking.“

„Arabské jaro“ nebylo spontánním povstáním, ale léta připravovanou operací USA s cílem proměnit arabský svět v frontu proti Íránu.

Souběžně s tím byl publikován dokument RAND „Extending Russia“ (2019), který přesně popisuje opatření, která jsou dnes proti Rusku podnikána: sabotáž vývozu energie, využívání Ukrajiny jako zástupné války, destabilizace periferie a svazování Ruska v Sýrii – dokud Sýrie nepadla a cesta do Íránu nebyla volná.

Skutečný cíl: Čína

Skutečným strategickým cílem je Čína.

Berletic zdůrazňuje: Čína je na pokraji toho, aby – maximálně do pěti let – nenávratně předběhla USA v energetické nezávislosti a celkové ekonomice.

Peking přesně s tím počítal a provedl masivní přípravy: iniciativu Pás a stezka pro pozemní trasy, elektrárny na zkapalněná paliva z uhlí, plynovody z Ruska, masivní rozšíření jaderné energie a obnovitelných zdrojů energie.

USA vědí, že tento vývoj mohou zastavit pouze v krátkém časovém horizontu.

Proto byl zahájen úder proti Íránu: nejen s cílem svrhnout Teherán, ale také aby se Číně zcela zastavily dodávky energie z Blízkého východu.

Globální energetická blokáda

Berletic popisuje plíživou globální ropnou blokádu:

Útoky na íránskou produkci, na Katar, Kuvajt, Saúdskou Arábii; únos venezuelského prezidenta a zastavení dodávek do Číny; útoky dronů řízené CIA na ruská energetická zařízení a tankery; sabotáž projektů Pásu a stezky v Myanmaru a Pákistánu.

I když se tankerům podaří proplout Hormuzským průlivem, produkce je již poloviční nebo nulová.

USA předstírají „nekontrolovanou eskalaci“ a zároveň systematicky odřízávají Čínu od posledních zdrojů energie.

Otevřená blokáda by podle mezinárodního práva představovala válku; to se zdá být „přirozené“. Zároveň stahují námořní jednotky z asijsko-pacifické oblasti, aby zastavily lodě v Perském zálivu – což je další krok k uškrcení Číny.

Americké vojenské hranice

Americký vojenský průmysl pracuje na hranici svých možností.

Berletic poukazuje na nedostatek raket Patriot, radarů THAAD (několik z pouhých 13 na světě již bylo zničeno) a přesné munice, o kterých se ví už léta.

Írán denně odpálí 20–30 raket – záměrně, aby vytvořil mezery v protivzdušné obraně.

USS Ford již musela na opravy; letadla a lodě dosahují limitů údržby.

USA nemohou současně bojovat proti Íránu, Rusku a vést velkou válku proti Číně.

Snaží se proto vyřešit „dva problémy jednou válkou“: destabilizovat Írán a současně zastavit vývoz energie do regionu.

Diplomacie jako výkon

Podle Berletica je diplomacie pouhou záminkou.

Brookingsův dokument věnuje celou kapitolu „diplomatické možnosti“ – ne zabránění válce, ale oklamání světa, aby uvěřil, že se o to USA pokusily a že za to může Írán.

Překvapivé útoky během jednání, kontrola eskalace skrze „Izrael to udělal“ a následné hrozby slouží pouze k udržení narativu a zachování dominance.

Rusko a Čína hru prohlédnou a nedělají žádné ústupky – pouze si kupují čas.

Nebezpečná eskalace

Žebříček eskalace je nebezpečně vysoko.

USA již útočí na civilní infrastrukturu, vodárny, elektrárny a dokonce i na jadernou elektrárnu v Búšehru.

Berletic varuje: Pokud by se Írán zhroutil, Izrael by mohl dokonce použít jaderné zbraně jako „jednorázovou náhradu“ – Trump by pak jednoduše tweetoval: „Varoval jsem je.“

Zoufalá říše je nejnebezpečnější.

Zároveň je zřejmá odolnost Íránu: Země již přežila osm let války proti Iráku, desetiletí sankcí a nyní se denně udržuje.

USA na druhou stranu spalují munici, která byla ve skutečnosti vyhrazena pro Čínu – čímž oslabují svou vlastní globální údernou sílu.

Politické zlomové linie a protireakce

Berletic vidí také politické a sociální zlomové linie.

Rezignace Joea Kenta není skutečným odporem, ale snahou o minimalizaci škod: ze všeho viní Izrael, aby obelhal americkou vládu.

Americký systém je navržen tak, aby rozdělil kritiku na kategorie a pokračoval v dané agendě.

Na íránské straně ohrožuje ekonomický kolaps 93 milionů lidí – Teherán však reaguje cílenými útoky: útoky na plynová pole v Kataru a Saúdské Arábii a na rafinerie v Rudém moři.

Cíl: Vyvinout maximální tlak na státy Perského zálivu a oslabit americké vazaly.

Berletic pochybuje, zda se arabské státy mohou osvobodit – i ty jsou „zajatými státy“.

Závěr: Globální válka proti multipolaritě

Závěr nakonec zůstává: USA vedou globální válku proti multipolaritě.

Venezuela, Kuba, Írán, Rusko, Čína – to vše je součástí jedné kampaně.

Elity nemají co ztratit; ostatní nesou náklady: civilisty, rostoucí ceny, zničené ekonomiky.

Berletic uzavírá výzvou k akci: Multipolární svět musí být budován rychleji, než je ničen.

Lidé si musí uvědomit, že jejich politické systémy jsou záměrně navrženy jako nástroje kontroly.

Závěrečná myšlenka

Íránská válka není regionální konflikt – ale možná předzvěst větší konfrontace s Ruskem a Čínou.

Berletic to netvrdí jako předpověď založenou na intuici, ale na analýze strategických dokumentů a geopolitického vývoje.

Otevřenou otázkou zůstává: ne zda USA selžou – ale jakou cenu svět do té doby zaplatí.