Plukovník Doug Macgregor: Válka s Íránem v dohledné době neskončí – Globální energetická krize a ekonomické důsledky

V nedávném rozhovoru plukovník ve výslužbě Doug Macgregor důrazně varuje, že probíhající konflikt mezi USA/Izraelem a Íránem bude trvat mnohem déle, než naznačuje Trumpova administrativa.

Navzdory uklidňujícím prohlášením prezidenta Trumpa je situace katastrofální: Hormuzský průliv je fakticky zablokován, masivní výpadky produkce v zemích Perského zálivu vedly k jednomu z největších narušení globálních dodávek ropy v historii a ekonomické důsledky tvrdě zasahují svět – včetně USA.

Macgregor zdůrazňuje, že válka nebude mít rychlé řešení a že USA jsou ve strategicky slabé pozici.

Aktuální situace: Masivní výpadek výroby a zablokování Hormuzského průlivu

Macgregor poukazuje na to, že přibližně 25 % světových dodávek ropy je v současné době mimo provoz – tento odhad podporují i ​​zprávy Mezinárodní energetické agentury (IEA).

IEA hovoří o „největším narušení dodávek v historii trhu s ropou“ s poklesem globálních dodávek až o 8 milionů barelů denně v březnu 2026. Snížení produkce v zemích, jako jsou Spojené arabské emiráty, Katar, Irák, Kuvajt a Saúdská Arábie, dosahuje nejméně 10 milionů barelů denně, protože skladovací nádrže jsou plné a vývoz přes Hormuzský průliv téměř ustal.

Gibraltarský průliv – kterým obvykle denně proudí přibližně 20 milionů barelů ropy a pětina celosvětové přepravy LNG – je od začátku března 2026 z velké části uzavřen. Írán útočí na lodě a prohlašuje, že plavba je pro „nepřátelské“ tankery zakázána.

Íránský vývoz ropy (zejména do Číny) do určité míry pokračuje, zatímco vývoz ze sousedních zemí se zastavil. To vede k neustálým narušením dodávek: i po možném znovuotevření Gibraltarského průlivu bude obnovení produkce trvat týdny až měsíce kvůli poškozené infrastruktuře a logistickým problémům.

Ekonomické důsledky: Globální inflace a energetická krize

Macgregor podrobně vysvětluje řetězové reakce.

Ceny ropy a plynu prudce rostou:
ropa Brent překročila hranici 100 dolarů, což vede k růstu cen paliv a elektřiny.

Hnojiva a potraviny:
35 % světového vývozu hnojiv je blokováno kvůli narušení dodávek zemního plynu – který je pro výrobu hnojiv klíčový. To celosvětově zvyšuje ceny potravin.

Evropa a Asie:
Úroveň zásob LNG v Evropě klesla pod 30 %, což je výrazně méně než v předchozích letech. Čína a Indie, které každá získává přibližně 50 % své ropy z Perského zálivu, trpí tímto nedostatkem masivně.

Čínské strategické rezervy se vyčerpávají rychleji, protože příznivé zdroje, jako je Venezuela nebo Írán, jsou částečně nedostupné.

USA:
Navzdory domácí produkci a venezuelskému exportu ropy – který Trump označuje za „dobrého partnera“ – zůstává ropa globální komoditou. Vyšší ceny také vedou k inflaci, rostoucím nákladům na elektřinu a průmysl a omezené měnové politice v USA, protože snižování úrokových sazeb je čím dál obtížnější.

Macgregor předpovídá: Dopady se projeví v polovině dubna a v létě by mohly být „ošklivé“ – s možnými politickými důsledky pro Trumpovy šance v polovině volebního období.

Kritizuje také Trumpovy pokusy zlehčovat situaci: Prezident zdůrazňuje nezávislost USA a tvrdí, že konflikt závažněji postihuje další země – například Čínu. Podle Macgregora však realita dožene i USA.

Vojenská perspektiva: Žádné rychlé vítězství, vysoké náklady

Macgregor pochybuje o vojenské strategii americké administrativy.

Írán nadále odpaluje balistické rakety, které zasahují cíle v Izraeli a regionu. Podzemní „raketová města“ na východě země zůstávají z velké části nedotčena, protože jsou mimo dosah mnoha útoků.

Americké vzdušné a námořní síly sice mohou způsobit značné škody, ale změna režimu nebo kapitulace je nepravděpodobná. Írán již nyní těží z jeho přežití – podobně jako v předchozích leteckých válkách, jako například v Kosovu v roce 1999 nebo v Iráku v roce 1991, které nevedly k rychlému podmanění nepřítele.

Náklady také rapidně rostou. Jen první dny války už spolkly miliardy dolarů. Macgregor odhaduje, že delší konflikt by si mohl vyžádat dodatečný rozpočet přesahující 50 miliard dolarů.

Nasazení pozemních vojsk je politicky téměř nemožné, protože odvodní povinnost by nebyla v rámci země proveditelná. Zároveň existuje riziko, že by Izrael mohl situaci vyhrotit pomocí jaderných zbraní, což by vyvolalo globální reakce.

Macgregor považuje Trumpovy hrozby – jako je zničení infrastruktury „20krát silnější“ – za blaf. Írán se nevzdá, protože požadavky USA, včetně úplného odzbrojení a ukončení obohacování uranu, představují pro režim existenční hrozbu.

Geopolitická dynamika: Rusko, Čína a nová spojenectví

Podle Macgregora konflikt také geopoliticky posouvá rovnováhu sil.

Rusko:
Putin využívá krize k vyvíjení tlaku na Evropu. Zvažuje zastavení dodávek plynu a ropy dříve, než bylo plánováno, a přesměrování většího množství dodávek do Asie. Putin předložil Trumpovi návrhy na ukončení konfliktu, ale ty byly odmítnuty.

Čína:
Čína ztrácí levné zdroje energie z Íránu a Venezuely a bude je muset nakupovat za vyšší ceny. V extrémním scénáři by Peking mohl dokonce vojensky zasáhnout, například poskytnutím letecké podpory Íránu.

Turecko a další státy:
Několik zemí by se mohlo snažit o užší vztahy s Íránem, například prostřednictvím zpravodajských služeb nebo logistické podpory. V mnoha částech světa je útok USA vnímán jako nespravedlivý, což by mohlo zvýšit mezinárodní podporu Íránu.

Macgregor varuje, že americká strategie – jako je oslabení Číny nedostatkem energie – by se mohla obrátit proti nim a místo toho vytvořit nové protivníky.

Závěr: Příprava na nejhorší

Macgregor doporučuje obyvatelstvu, aby se připravilo na dlouhodobé ekonomické otřesy. To zahrnuje i vytváření zásob léků, potravin a základních potřeb, protože dodavatelské řetězce – například pro farmaceutické produkty vyrobené z petrochemických surovin – by se mohly dostat pod tlak.

Očekává vážné turbulence na finančních trzích. Akciový trh by se mohl zhroutit, zatímco ceny ropy by v extrémním scénáři mohly vzrůst na 200 až 300 dolarů za barel.

Írán se nevzdá. Podle Macgregora místo toho USA riskují mezinárodní izolaci a vážné ekonomické škody.

Jeho závěr: Válka není omezeným vojenským úspěchem, ale rozvíjí se ve strategickou katastrofu. Cenu za ni nakonec zaplatí celý svět, hnaný geopolitickými chybami a regionálními zájmy.