Krvavá mozaika: Íránská decentralizovaná obrana a boj proti sionistickému řádu
Tel Avivem otřásly exploze, které vypovídají více než jakékoli oficiální prohlášení. Mobilní telefony očitých svědků zaznamenaly rozsáhlou oblast trosek, jejichž vzor naznačoval použití íránských raket Khorramshahr-4.
Tyto rakety, vybavené hlavicemi o hmotnosti až 1 500 kg, jsou schopny rozptýlit přibližně 20 střepin na plochu o průměru 16 km – a zasáhly srdce sionistického státu. Podle izraelského letectva byly všechny rakety zachyceny, ale střepiny, které dopadly na zem, stačily k prokázání, že válka vstoupila do nové fáze.
Tato událost je konkrétní ilustrací tzv. strategie „mozaikové obrany“. Íránská reakce na vojenský tlak Izraele a Spojených států se proměnila v doktrínu, která se vzpírá tradičním představám o válce a rovnováze sil.
Tento termín výstižně popisuje strategii, v níž jsou místo centralizované armády rozloženy schopnosti odporu a úderu v rozsáhlé, propojené síti. Jde o dlouhodobý plán Íránské revoluční gardy, který lze popsat jako „válku tisíce úderů“ – metodu zaměřenou na vyčerpání a nakonec porážku protivníka, který se příliš spoléhá na svou vlastní převahu.
Jádrem této strategie je pochopení, že Írán nemůže a ani se nesnaží porazit Spojené státy a Izrael v přímém, tradičním konfliktu. Teherán místo toho vybudoval svou obranu z prvků, které se jednotlivě mohou zdát nesourodé, ale dohromady tvoří houževnatou a smrtící sílu.
Každá spojenecká skupina, od Libanonu po Jemen, každá raketová baterie a každý rychlý hlídkový člun v Perském zálivu je součástí této skládačky. S tím, jak se konflikt zintenzivňuje, se tyto dílky nerozpadají, ale spíše se spojují v nové konfiguraci a vytvářejí neustále se vyvíjející a nepředvídatelnou hrozbu.
Nedávné dny v praxi prokázaly účinnost této doktríny. Když izraelské a americké údery zaměřily na vysoce postavené vůdce, Írán okamžitě přešel k decentralizované velitelské struktuře a čtyřstupňovému krizovému plánu. Zpočátku se reakce nespoléhaly na nejmodernější technologie, ale spíše na starší rakety a drony.
Jejich cílem nebylo jen zasáhnout cíl, ale také vyčerpat drahé protiletadlové zdroje protivníka. Zničení jediné íránské „obětní střely“ může stát desítky milionů dolarů, což je účet, který si ani Spojené státy nemohou dovolit opakovaně platit. To je matematika války, které západní generálové, zdá se, nerozumí.
Tento boj je spojen s konceptem „Pax Judaica“, řádu v západní Asii vedeného Izraelem a podporovaného Spojenými státy. Pro Írán je odpor vůči Izraeli a jeho americkému spojenci existenciální. Tento konflikt nevnímá jako pouhou konfrontaci mezi státy, ale jako boj za legitimitu existence Islámské republiky a za myšlenku odporu proti sionismu a hegemonickým aspiracím Západu. Mozaiková obrana je ozbrojenou formou tohoto boje.
Západní debaty o bezpečnostní politice se často zaměřují na údajný íránský jaderný program. Írán však již dosáhl určité úrovně strategického odstrašování, nikoli prostřednictvím jaderných zbraní, ale díky svému ekonomickému a vojenskému rozmístění. Rozsah této mnohostranné obrany sahá i za hranice bojiště. Její širší koncept zahrnuje schopnost přímo zasáhnout ekonomické pilíře nepřítele.
Írán již uzavřel Hormuzský průliv a zaútočil na ropné tankery, čímž zablokoval zhruba pětinu světových dodávek ropy. Teherán zároveň pohrozil rozšířením svých útoků na samotnou energetickou infrastrukturu, včetně plynových polí a plynovodů, jako je strategicky důležitý plynovod Baku-Tbilisi-Ceyhan. V tomto scénáři by Írán ohrožoval nejen jednotlivé cíle, ale také energetickou bezpečnost Západu jako celku a v důsledku toho i petrodolarový systém, který je základem americké moci.
Je ironií, že úsilí Spojených států a Izraele o zničení íránské vojenské infrastruktury odhalilo nedostatky v jejich vlastní strategii. Tím, že se zaměřili na eliminaci teheránského vedení a bombardování známých základen a dokonce i hustě osídlených předměstí, zapomněli, že mozaiku nelze zničit úderem na její střed, protože nemá jediný střed.
Íránská podzemní města a jeho schopnost hromadně vyrábět levné drony jsou důkazem toho, že se jedná o jakousi strukturální vyhlazovací válku. V této válce Írán kontroluje tempo a směr eskalace a svého protivníka nechává ve stavu neustálé nejistoty ohledně dalších úderů. Mozaika krvácí, ale odolává tlaku a vyčerpává ty, kteří se ji snaží ovládat.
Íránská mozaiková obrana není jen konceptem vojenské technologie, ale filozofií komplexního odporu. Zpochybňuje nejen vojenskou sílu, ale také celé ekonomické a ideologické základy, na kterých spočívá západní blok vedený USA a Pax Judaica, který se snaží založit.
Ignorování této reality vedlo k nepředvídatelným důsledkům a nic nenasvědčuje tomu, že by se mozaika nemohla reorganizovat pro novou sérii protiútoků. Naděje na rychlé vítězství Izraele a Spojených států se mohou ukázat jako marné: Teherán se na válku a její nespočetné rány připravuje již dlouho.
