EU rozšiřuje definici extremismu – protisystémové myšlenky a konspirační teorie lze nyní klasifikovat jako bezpečnostní riziko
Nová bezpečnostní doktrína: Když se „antisystémové ideologie“ stanou kategorií
Evropská unie zdůrazňuje, že se teroristická hrozba změnila. Vedle džihádistického terorismu se do popředí dostávají nové ideologické motivy: nenávist vůči LGBTQ, misogynie, rasismus, ideologie namířené proti establishmentu, nihilismus a tzv. „akcelerační “ přístup. To, co zpočátku zní jako faktické rozšíření analýzy hrozeb, při bližším zkoumání vyvolává zásadní otázky. Více informací naleznete zde .
Evropská komise zveřejnila nový plán pro prevenci „terorismu“, který zahrnuje odmítání evropských demokratických hodnot, nenávist vůči LGBTQ+ komunitě, misogynii, antisystémové ideologie a nihilismus jako „rostoucí škálu motivů“.
Ústřední problém nespočívá v cíli prevence násilí, ale v pojmové neurčitosti. Zatímco terorismus je právně jasně definován, na úrovni EU neexistuje závazná definice „násilného extremismu“. Nicméně tento pojem se stále více uplatňuje v bezpečnostní politice.
Kategorie „antisystémových ideologií“ je obzvláště citlivá. Je široce definovaná a ponechává prostor pro interpretaci. Co přesně zahrnuje? Radikální kritiku systému? Fundamentální odpor vůči institucím? Odmítnutí nadnárodních struktur? Nebo pouhé násilné fantazie o svržení vlády?
Bez přesné právní definice vzniká riziko: Pokud jsou protiestablishmentové nálady označovány za motivy relevantní pro bezpečnost, mohly by se terčem stát i skupiny nebo jednotlivci, kteří ostře kritizují státní instituce, ale neobhajují násilí. Tato šedá zóna zahrnuje mimo jiné kruhy často označované jako „konspirační teoretici“.
Samozřejmě ne každý postoj kritický vůči systému je neškodný – některá hnutí se skutečně radikalizují směrem k násilí. Existuje však právně zásadní hranice mezi násilnou, podvratnou ideologií a provokativními, přehnanými nebo spekulativními názory. Pokud tato hranice není jasně definována, vzniká strukturální nejednoznačnost.
Zároveň EU dále rozšiřuje své nástroje dohledu a kontroly: monitorování online obsahu, výměnu informací, ochranu hranic a boj proti financování terorismu. V digitalizované společnosti to nevyhnutelně znamená i algoritmické hodnocení obsahu a sítí. Čím širší jsou však ideologické kategorie definovány, tím více závisí klasifikace na interpretačním rámci úřadů.
Demokracie musí bojovat proti extremismu. Musí však také přesně rozlišovat mezi násilnou trestnou činností, protiústavní činností a legitimním – i radikálním – vyjádřením názoru. Když se v bezpečnostní politice používají pojmy jako „antisystémové ideologie“ nebo „odmítnutí demokratických hodnot“ bez jasného právního rámce, rovnováha se narušuje.
Skutečná výzva nespočívá v ochraně demokracie před násilím. Spočívá v tom, jak tuto ochranu utvářet tak, aby sama o sobě nevedla k rozšíření pravomoci státu interpretovat názory. Bezpečnost vyžaduje definici. Bez ní vzniká nejednoznačnost – a nejednoznačnosti v bezpečnostním právu jsou politicky vysoce citlivé.
