Emmanuel Goldstein: Mediální mašinérie – nástroje na vymývání mozků nejen seniorů

Snažím se vyhýbat médiím hlavního proudu, protože pokaždé když se začtu, začne mi prudce stoupat tlak a cítím, jak se mě zmocňují silné – téměř nezvladatelné – emoce. Je opravdu těžké zachovat si stoický klid a jisté dekorum – nejen kvůli klamavému a okatě manipulativnímu způsobu, jakým dnes píše většina novinářů. Píšu novinářů, ale ve skutečnosti se jedná o prapodivnou sebranku lidí, kteří se sice zaštiťují tituly nebo dlouhou praxí, ale ve skutečnosti jde o novou kastu lidí – nájemní zabijáci myšlení – kteří za svůj plat napíší cokoliv, co se líbí sponzorům a co odpovídá „společenské mediální poptávce“. Ti nejhloupější dokonce věří tomu, co píší a ne nepřekvapivě se právě z takových stávají mediální hvězdy. Odborníci v oboru psychologie vám potvrdí, že nejúspěšnější obchodníci se vyznačují schopností „zapálit“ zákazníka pro svoji věc – vžité je heslo „kdo nehoří, nemůže zapálit“, které vyjadřuje vědecky prokázaný přenos nadšení pro danou myšlenku. Toto pravidlo se uplatňuje i v médiích a asi nemusím ani zdůrazňovat, že se „názorový požár“ šíří mnohem rychleji než „nákupní horečka“ – přeci jenom odhodlání utratit peníze je a vždy bude složitější a pomalejší proces, než se nadchnout pro nějakou „myšlenku“ nebo přesněji něčí názor a rychle ho rozšířit – ostatně tlačítka pro sdílení na sociálních médií se již stala přirozenou součástí mediálního prostředí – lidé už nechodí číst noviny na web, ale občas se tam dostanou ze svých aplikací sociálních sítí, když kliknou na dostatečně senzační nadpis.

Obr. 1: Semináře – Jak rozpoznat dezinformace pro důchodce

Nejnovější trik propagandistů je učit lidi, jak (ne)poznat dezinformace

Jak jsem popsal v předchozích dvou článcích – svět se nám rychle proměňuje a je pochopitelné, že průměrně inteligentní většina zůstává pozadu v chápání nejnovějších triků všech propagandistů. Celá tržní ekonomika západní liberálně-demokratické kapitalistické společnosti je na tomto principu postavená. Společenský systém západu se za posledních sto let právně prakticky nezměnil – stále je postaven na zrychlujícím se tempu odsávání peněz jednotlivých tvrdě pracujících občanů a jejich přesunu „nahoru“ – tedy do kapes kapitalistů, oligarchů a buďme k sobě upřímní a přiznejme si, že označení lupiči a mafiáni není daleko od pravdy. V ekonomii se používá termín „rozevírající se nůžky“, který charakterizuje stále rychleji se zvětšující propast mezi chudými a bohatými. Střední vrstva, která dříve držela společnost pohromadě a „nůžky zavřené“, je dnes tak řídká a „málopočetná“, že už de facto přestala existovat – nůžky se rozevřely tak rychle, že už fakticky představují jen čáru, která odděluje „dezolátskou spodinu“ od vládnoucí vrstvy oligarchů a jejich věrných sluhů. Demokracie ztroskotala a nyní se potápí na dno Mariánského příkopu, ale díky stále přesvědčivější a věrolomnější iluzi, kterou vytváří vládnoucí vrstva, většinová populace žije stále v přesvědčení, že se přeci nic nezměnilo. Ostatně za oknem všechno stále vypadá jako dříve – čtyři roční období, občas prší, občas sněží, občas svítí sluníčko, tráva je pořád zelená a nebe je pořád modré i když pořád více šedé – salámová metoda postupných změn v malých krůčcích funguje téměř dokonale. Většina lidí stále nepochopila, že jsme se malými krůčky dostali už „přes dva pravé úhly“ a všechno je nyní „nohama vzhůru“ = obráceně. Je až zarážející, jak málo lidí si dnes uvědomuje, že pravda je dnes téměř vždy přesně na opačné straně, než nám propaganda tvrdí.

Obr. 2:  Jak rozpoznat dezinformace

K napsání dnešního článku mě motivoval tento článek (https://www.denik.cz/z_domova/jak-rozpoznat-dezinformace-seniori-elpida-kurzy.html). Obzvláště pak následující shrnutí, na jehož textu názorně demonstruji platnost předchozích tezí. Originální text ponechám černý, můj komentář je pro názornost v červené barvě.

Jak rozpoznat dezinformace

• Emoce místo faktů: Text se snaží vzbudit strach, vztek nebo šok („Toto vám zatajují!“) – Pominu-li fakt, že text „Toto vám zatajují“ ve mně nevzbuzuje strach, vztek ani šok, ale spíš zvědavost nebo pobavení – skutečné emoce vzbuzuje především fakt, že texty takových článků jsou často plné fakt, která, v kontextu blazeované mainstreamové bagatelizace, emoce způsobovat mohou – tedy alespoň u té části populace, které mozek ještě zcela nezměkl a která si dovede fakta spojit ve smysluplný kontext, čímž se jí před očima vynoří nepěkný obrázek – ostatně rčení o „nepříjemné pravdě a pohodlných lžích“ zná asi každý. Příklad rezonující médii dnes: Epsteinovy spisy – kauza „Pizzagate“ a uniklé e-maily Johna Podesty už v roce 2016, které přinesly kauzu „Jeffreyho Epsteina“, který údajně zemřel v newyorském vězení v srpnu 2019 – když pravda začala vyplouvat na povrch, bylo vše označeno za konspirační teorii a později za dezinformace – heslo Pizzagate je na Wikipedii dodnes vedeno jako „konspirační teorie“. Takových případů je bezpočet – kdo dává pozor, na vlastní oči vidí, jak se „konspirační teorie“ a „dezinformace“ mění na fakta ve stále se zrychlujícím tempu. I výzkumy důvěryhodnosti médií ukazují jasný trend – většina lidí médiím nevěří – ale bohužel je stále čtou a to v nich vyvolává stále silnější emoce – silné emoce, které se často obracejí proti komukoliv, kdo se pokusí nastavit zrcadlo pravdy – takže kdo tedy vlastně emoce vybuzuje? Podle mě je to na 100% mainstream.
• Chybějící zdroje: Není uvedeno, odkud informace pochází, nebo se odkazuje na neurčité „vědci říkají…“ — další manipulace a totální inverze. Stačí připomenout psychologickou operaci s názvem COVID-19 – katastrofu genetické manipulace lidstva, jejíž rozsah a následky dnes chápou jen nemnozí. Řetězovou reakci šířící se skrze krevní transfuze nepozorovaně i k lidem, kteří statečně odolali privilegiím nabízených jen těm, co injekce přijali „dobrovolně“ a nechali si je zapsat. Vědci v mainstreamových médiích, včetně Deníku, nám tvrdili, jak jsou vakcíny bezpečné a účinné. Stát z našich daní utratil stovky milionů za propagandu vakcín a každý, kdo se opovážil poukázat na fakta, vědecké studie – včetně těch korporátních od Pfizer a spol.! – byl označen za dezinformátora – včetně skutečných odborníků s desítkami let praxe. Články byly často doslovnými překlady vědeckých publikací s odkazy na zdroje i autory studií – nesrovnatelně lépe „ozdrojované“, než většina mainstreamové propagace. Takže teoreticky správný bod, ale otočený – vztahuje se v 1. řadě na hlavní proud včetně Deníku, což ovšem většině čtenářů uniká jako „nepodstatný“ detail – a o tom, že je to úmysl promlouvají jmenované zdroje dezinformací – hned v dalším bodě.
• Podezřelé weby: Domény, které vypadají jako seriózní médium jen na první pohled (např. drobné překlepy, amatérský design, anonymní provozovatel) – tohle už je opravdu komické. Kdo čte média hlavního proudu, jistě na vlastní oči vidí překlepy, hovorový jazyk, slangové výrazy, urážky a aroganci. O tom v jaké míře se toto projevuje na „podezřelých webech“ řeknu jen toto: Média jako ČT, ČRo, Deník, Novinky, iDnes, SeznamZprávy i ostatní mainstream, dostávají od svých sponzorů a daňových poplatníků financování v řádech milionů a miliard, zaměstnávají placené PR odborníky a editory, přesto jsou plné gramatických chyb, překlepů a slangu. Zatímco svobodná média na korekturu nemají žádné prostředky – tudíž nemají žádnou šanci chyby odchytit. Přesto dnes svobodná média přinášejí zdrcující většinu veškerých dostupných fakt ve velmi dobré kvalitě a s minimálním časovým zpožděním, zatímco média hlavního proudu zahrnují jen velmi úzkou výseč probíhajících událostí, za to se věnují osobním útokům a osočují druhé z šíření dezinformací. Vytvářejí „kouřovou“ clonu mezi pravdou a tím, na co bychom podle nich měli soustředit naši pozornost. Pravda je zdarma a prosakuje skrze vše. „Ověřené weby“ jsou drahými zdmi stojícími mezi námi a pravdou. Svoboda je svět bez takových zdí. Propaganda byla, je a vždy bude, ale armáda zločinců, která nás nutí ignorovat pravdu a věřit propagandě je „dobrovolně volitelná“ – nikdo nás nesmí nutit, abychom ji sponzorovali z našich daní (ČT, ČRo). A ještě drobná poznámka: Jak souvisí „amatérský design“ s pravdivostí obsahu? Toto je do nebe volající hloupost – design je věcí vkusu a uměleckého vyjádření, ne každý má v životě za prioritu dobře vypadat a faktickou přesnost a pravdivost považuje za podružnou!
• Nesourodé citace: Údajné výroky celebrit, politiků či vědců, které se nikde jinde nedají dohledat – ve světě UI bude toto stále složitějším problémem. Mnoho moudrých a pravdivých citátů bylo z Googlem viditelné části Internetu metodicky odstraněno (méně než 0,1% celého Internetu – věda, kterou si může každý ověřit sám – návod zde: https://odysee.com/@daadulka:5/Google-Seznam-Propaganda-101:5) Fakt, že deepfake obrázků a videí přibývá, sice emocionálně zmenšuje váhu toho, co celebrity říkají nebo píšou, ale fakticky je to irelevantní, protože moudrý člověk poslouchá „co lidé říkají“ a sami dokážou posoudit, zda-li je to moudré, pravdivé, důležité nebo naopak. Moudrý člověk by měl usilovat o pochopení obsahu a jen on sám by měl být arbitrem toho, čemu bude věřit, co si ověří a co bude ignorovat. Jinými slovy, jen hlupák věří všemu, co říká zdroj – byť by byl tisíckrát „prověřený“, „certifikovaný“ nebo „diplomovaný“. Poznámka na okraj: Dnešní média (jejich naprostá většina) beztak přinášejí pouze citáty celebrit – neboli „velebených“ = prověřených / „důvěryhodných“ herců, zpěváků, politiků i „vědců“. Pojmy politik a vědec jsou mnohem širší – většina skutečných vědců a politiků se do „hlavních“ médií vůbec nedostane nebo jen velmi zřídka (zpravidla jen jednou). Tato média představují show propagandy = jen to, co nám chtějí ukázat, abychom měli „ten správný názor“ – i proto tak nenávidí všechny pravdomluvce a skutečné vědce.
• Nátlak na okamžité sdílení: „Pošli všem, dokud to nesmažou!“ nebo „Sdílej, než bude pozdě!“ – a podle toho se pozná, že to není pravda? To je očividně absurdní. Mimochodem, sám mám nemalý archiv toho, co média hlavního proudu uveřejnila a později stáhla a odstranila – naštěstí na Internetu existují služby, archivující i smazané články, takže lze vše dohledat a ověřit. Toto je pro propagandu opravdu škodlivé – nedej bože, aby se lidé dozvěděli pravdu z důvěryhodného zdroje dříve, než ji systémoví cenzoři odstraní.
• Extrémní tvrzení bez ověření:Senzace, bizarní léčby, katastrofické předpovědi, šokující trvzení… – toto je také komické – obzvláště s ohledem na to, že naprostá většina katastrofických předpovědí a šokujících tvrzení pochází hlavně z médií hlavního proudu – tedy pokud mluvíme o těch, které jsou prokazatelně nesmyslné, nevědecké nebo očividně absurdní či nepravdivé. A na okraj poznamenávám, že v originálním textu z Deníku je „podezřelý“ překlep, což je také komické – s ohledem na předchozí doporučení původního textu.
• Autor bez kvalifikace: Když zadáte do vyhledávače jméno autora, nenajdete žádnou profesní minulost novináře či odborníka na dané téma – topíme se v absurditě. Ani soukromý prostor na Internetu není zdarma – tudíž k „přítomnosti“ na síti sítí musí mít autor za 1) vůli a za 2) peníze. Ve světě, jaký je – plný cenzury a lží – je toto tvrzení absolutně irelevantní. Kvalifikace je „kádrové“ označení oficiálních titulů. Oficiální vzdělání není nic víc než indoktrinace. Aby byl člověk moudrý, sečtělý a fakticky vzdělaný, nepotřebuje k tomu žádnou systémovou certifikaci ani „kvalifikaci“. Žijeme nejen v době neomezeného přístupu k Internetu a online zdrojů vzdělání, ale také v době brutálního násilí a pronásledování pravdy. Jak může někoho překvapovat, že Ti úplně nejmoudřejší z nejmoudřejších také patří mezi ty, jež dobrovolně a zcela záměrně volí, dnes prakticky jedinou možnou cestu k zachování soukromí a vlastních práv a svobod, a žijí mimo digitální svět Internetu a šmírujících databází. Pravda je důležitější něž kvalifikace!
• Manipulace s fakty:Autor vybírá jen to, co se mu hodí, argumenty překrucuje, domněnky prezentuje jako fakta, vydává se za odborníka, kterým není – toto opět platí více pro média hlavního proudu než pro kterékoliv smysluplné médium alternativy. Na manipulaci s fakty pomůže jedině důsledné bádání a schopnost vnímání světa jako celistvého kontinua – nenechat se strhnout slepým pohledem propagandy, která nám neustále tvrdí, že nic s ničím nesouvisí a všechno podezřelé je jen náhoda. Moudrý člověk se nenechá ošálit. Slovo náhoda neznamená nic víc, než že „kauzální příčina není známa“, ale zaručeně
• Konspirační rámec: „Všichni vám lžou!“ – všichni, kromě autora – takto autoritativně se opět chovají v první řadě masmédia hlavního proudu. Smutnou pravdou je, že nám všichni lžou – často nevědomky a neúmyslně, nicméně rovněž velmi často zaníceně a přesvědčivě. Ono je to hodně těžké, když nám lžou od malička, lžou nám ve škole i v televizi. A protože tím samým prošli i naši rodičové, lžou nám také, protože nic jiného neznají a „když to říkají všichni, tak to musí být pravda“. Jenže pravda si existuje sama, nezávisle na tom, co si kdo myslí. Ti moudří ji hledají a nalézají celý život – ostatně je všude kolem nás. Protože se ovšem většinu času nachází za kouřovou clonou mnoha barev různých propagand, a protože ji v televizi opakují pořád dokola – že „díky bohu žijeme na tom svobodném a demokratickém západě“, „kam také patříme!“ Tak věříme, že propaganda je pravda, a pravda je jen ruská nebo přinejmenším pro-Ruská propaganda. Kdo vymyslel heslo „konspirační rámec“, je opravdový génius. Celá tržně-ekonomická společnost je nepřetržitý konspirační rámec! Ti nahoře neustále konspirují – otevřeně i skrytě. Jen úplný ignorant by to mohl přehlédnout. Přestože zrovna toto vysílají i v televizi – scházejí se politici, lobbisté i podnikatelé – často za zavřenými dveřmi a konspirují (společně dýchají vzduch v místnosti). Vymýšlejí strategie, jak nás donutit k tomu a onomu – co většina z nás nechce – očkování, digitálním identitám, povinnému pojištění, školní docházce, placení daní, a poplatků prakticky za všechno – brzy i za komín a zahradu. Přesto se najdou tací, co jdou demonstrovat na jejich podporu. Za méně svobody a více poplatků – takto antidemokratičtí a proti osobní svobodě naladění, jsou lidé hlavně díky propagandě a indoktrinaci, které je připravily o schopnost nezaujatě myslet.

Emmanuel Goldstein, 22. 2. 2026