Paul Craig Roberts: Ztratil Trump kontrolu nad Netanjahuem?
Trumpovy hrozby vůči Íránu jsou jen jedním příkladem jeho vyjednávací taktiky: vyhrožuje, aby vynutil dohodu, načež tyto hrozby stáhne. Nemyslím si, že Trump měl v úmyslu zaútočit na Írán. Chtěl jen, aby Írán souhlasil s tím, že nebude vyvíjet jaderné zbraně a bude akceptovat rutinní inspekce svých jaderných zařízení. Vydáváním vojenských hrozeb se však Trump sám dostal do rizika – a izraelský premiér Netanjahu Trumpovi uřízl větev za sebou tím, že do jednání zavedl dodatečný požadavek, aby se Írán vzdal svého raketového arzenálu a souhlasil s výrobou raket. Tento požadavek je pro Íránce zjevně nepřijatelný, protože by je nechal bezbranné vůči izraelským útokům.
Vzhledem k tomu, že Netanjahuova intervence zřejmě zabránila dohodě, bude nyní muset Trump splnit své hrozby a zaútočit na Írán? Nebo se Trump postaví Netanjahuovi a odsoudí ho za blokování jaderné dohody? Kdo je silnější? Prezident Spojených států, nebo izraelská lobby vedená izraelským premiérem?
To je ta otázka.
Není pochyb o tom, že sionisté v Trumpově administrativě, neokonzervativci a američtí výrobci zbraní jsou potěšeni tím, že Netanjahu přechytračil prezidenta Trumpa tím, že ho postavil do pozice, kdy Trump nyní buď musí ustoupit od svých hrozeb, nebo provést útok. Americký prezident by si nikdy neměl dovolit dostat se do pozice, kdy ztratí kontrolu nad situací.
To je nebezpečná situace. Možná Íránci najdou způsob, jak Trumpovi umožnit zachránit si tvář. Možná, že ty tiché elementy v americké armádě, které chápou závažnost situace, se podaří probrat z mlčení právě touto závažností.
Proč je situace tak vážná? Íránci říkají – a já jim věřím – že jsou schopni efektivně útočit na americké letadlové lodě a základny v regionu a že by to udělali, stejně jako by zničili Izrael. Co se stane s reputací Ameriky, když Írán zničí americké letadlové lodě a vojenské základny? Nemůže Washington přispěchat Izraeli na pomoc, když trpí pod íránskou raketovou palbou? Co jiného může Washington v tomto okamžiku udělat, než použít jaderné zbraně?
Jaký by byl dopad na ruskou a čínskou iniciativu Pás a stezka, kdyby v regionu byly odpáleny jaderné zbraně? Vydaly by tyto dvě vojensky silné země Washingtonu ultimáta, aby jaderné zbraně nepoužil? Nebo by se vzdaly nadějí na ekonomickou integraci prostřednictvím BRICS a iniciativy Pás a stezka a podřídily by se americké hegemonii?
Otázka se scvrkává na to, jak schopni jsou američtí, íránští, ruští a čínští vůdci rozpoznat realitu. Zatím žádný z nich tuto schopnost neprokázal. Když měl Írán strategickou výhodu, stáhl se a dostal se do své současné exponované pozice. Rusové, Číňané a Íránci nikdy nezastavili eskalaci směrem k válce uzavřením dohody o vzájemné obraně, která by problém ukončila dříve, než mohl začít. Nyní, když Netanjahu dovedl problém na pokraj, ani Rusko, ani Čína neudělaly nic pro to, aby odradily útok na Írán.
Bylo by to snadné. V Íránu by mohly být nasazeny ruské systémy protivzdušné obrany S-500, obsluhované ruskými vojáky. V Íránu by mohly být rozmístěny letky nejmodernějších ruských stíhaček po boku čínských letek. Do regionu by mohly být přesunuty ruské ponorky. Rusko by mohlo Ukrajinu zlikvidovat – což se mělo stát už před čtyřmi lety – a tím signalizovat, že ruská pozornost se soustředí na mnohem vážnější konflikt. Tyto akce by válce zabránily, nikoli ji způsobily. Válka bude důsledkem jejich nečinnosti.
Demonstrace síly by pomohla těm v americké armádě, kteří si uvědomují, že rizika pro USA a lidstvo daleko převažují nad ospravedlněním Izraele, a pomohla by americkým skeptikům ohledně izraelského vlivu na americkou politiku najít svůj hlas a nechat své názory slyšet. Rusko a Čína však nepodnikly žádné kroky, které by americkému vojenskému personálu, který si uvědomuje nebezpečí situace, poskytly důkazy k tomu, aby se s tímto zcela nerealistickým konsensem rozešel.
Je mimořádným faktem, že vznik jaderných zbraní se časově shodoval s rostoucí neschopností západních vůdců pochopit realitu a nezamýšlené důsledky svých činů a nečinnosti.
