Jakkoli se včerejší Kosa věnovala zevrubně Mnichovské NE/bezpečnostní konferenci , nedá se nic dělat, než v tématu aspoň v tomto příspěvku pokračovat Pochází z Berliner Zeitung a leitmotive obstarává už včera zmíněný projev Marca Rubia. Který sice europapaláše pohladil, na rozdíl od J.D. Vance po hlavičce, aby tak moc nefňukali, ale když si jeden důkladně probere, tak se mi před očima objevuje jeden z plakátů, kterými byla v srpnu 68 oblepena Plzň. Zněl tehdy Ruskáka je třeba hladit, hladit, až do úplného vyhlazení!
No a on ten Rubio říká vlastně totéž -Evropu je třeba hladit. Až do úplného vyhlazení! Alespoň tak to podávají Berliner Zeitung v
Evropa sklouzla do bezvýznamnosti – Rubiův projev odkrývá nový mocenský boj
Druhý den Mnichovské bezpečnostní konference v sobotu byly všechny oči upřeny na jednoho muže: amerického ministra zahraničí Marca Rubia. V tanečním sále Bayerischer Hof bylo napětí hmatatelné. Vystoupení amerického viceprezidenta JD Vance minulý rok , kdy udělil lekci Evropanům, bylo pro všechny stále v živéé paměti. Mnozí se letos obávali něčeho podobného, možná dokonce otevřeného vyhlášení války starým transatlantickým pořádkům. Ale věci dopadly jinak.
Smířlivý tón, ale jasný signál
„Náš osud byl a zůstává neoddělitelně spjat s vaším,“ řekl Rubio při oslovení evropských lídrů. V době, kdy „titulky již ohlašují konec transatlantické éry,“ si Spojené státy podle něj nestanovily cíl ukončit vzájemné partnerství a ani to nechtějí. Pro Američany může být domovem západní polokoule, „ale vždy zůstaneme dětmi Evropy.“ Následovaly ovace a ve finále dokonce i ovace ve stoje.
Rubio hovořil o duchovní a kulturní příbuznosti zemí, o křesťanském dědictví, o společných obětech, o svobodě jako o myšlence, která se zrodila v Evropě a změnila svět. „Bráníme naši velkou civilizaci,“ zdůraznil. Pouze na základě tohoto dědictví je podle něj možné vybudovat ekonomickou a politickou budoucnost.
Nicméně do smířlivých slov byla také vetkána tvrdá kritika. Západ podle Rubia „předal svou suverenitu vnější kontrole“, připravil se o průmyslovou základnu a vše zasvětil „kultu klimatu“, což vedlo k chybné energetické politice. A touha po světě bez hranic, jak řekl, otevřela „naše dveře bezprecedentní vlně masové migrace“ – krizi velkých rozměrů, což mění a ohrožuje západní společnosti.
„Tyto chyby jsme udělali společně,“ řekl Rubio. Spojené státy jsou připraveny učinit potřebné úpravy samy, ale „doufají, že to udělají společně s Evropou.“
„Neschovávej se za abstraktní pojmy“
Samostatně v Rubiově projevu zazněl útok na mezinárodní instituce. Dnes podle něj není možné skrývat se za „abstraktní pojmy mezinárodního práva.“ Podle něj OSN nepřispěla ničím ani v Gaze, ani v konfliktu na Ukrajině.
Spolkový kancléř Friedrich Merz, který se s Rubiem setkal den předtím, během svého projevu už nebyl v sále. Před tímMerz vyzval k obnovení transatlantických vztahů. „Společně jsme silnější,“ řekl ve svém úvodním projevu v pátek.
Kujat: „Evropa upadla do bezvýznamnosti“
Harald Kujat, který vedl Vojenský výbor NATO v letech 2002–2005 (před Pávkem -pozn. vlk) a je bývalým generálním inspektorem Bundeswehru (náčelník německého generálního štábu -pozn.vlk), vnímá Rubiův projev především jako pokus o snížení “ teploty“. Jeho cílem „bylo zjevně zmírnit napětí,“ řekl Kujat v rozhovoru pro Berliner Zeitung.
Fakt, že Rubio přímo neřešil kontroverzní témata, neznamená, že zmizela z agendy, zdůraznil Kujat. Z amerického pohledu je zřejmé, že tomu tak není.
Současně Kujat varoval před dramatizací rozdílů: nemluvíme o „politickém rozdílu mezi Spojenými státy a Evropou“ a NATO jako celek není zpochybňováno. Evropa však podle něj musí „najít sílu a vůli prosadit se“, aby ji Washington vnímal jako rovnocennou – jak vojensky, tak politicky.
Co přesně Rubio myslel možným „jednotným“ kurzem, podle Kujata zůstává nejasné. Geopolitické zájmy Spojených států a Evropy se v některých otázkách liší. Rozhodující aspekt však zůstává širokou oblastí vzájemného zájmu, která stále vyžaduje společné jednání.
Kujat věří, že Evropa musí obnovit rovnováhu sil na kontinentu a posílit svůj přínos ke kolektivní obraně. Pak budou evropské zájmy v dialogu s Washingtonem bráněny sebevědoměji. Ale především musí Evropa znovu získat svou politickou a diplomatickou kapacitu. V současnosti „není schopna“ zahájit vlastní diplomatickou iniciativu.
Kujat je ostře kritizuje Rubioviua Trumpovu zásadní skepsi vůči mezinárodnímu právu. „Prezident Trump výslovně prohlásil, že ‚nepotřebuje mezinárodní právo‘ a že se bude řídit vlastním úsudkem,“ připomenul Kujat. Pokud to znamená řád založený na pravidlech, pak by měl být zapomenut.
Celkově podle Kujata Evropané stále nejsou dostatečně připraveni na nový světový řád soupeřících velmocí – Spojených států, Číny a Ruska. Mezinárodní systém, který Spojené státy vybudovaly po roce 1945, je pod tlakem. Pro Evropu to vytváří rizika, ale zároveň otevírá nové příležitosti v zahraniční a ekonomické politice.
Wang Yi: Multilateralismus místo dominance
Bezprostředně po Rubiovi vystoupil čínský ministr zahraničí Wang Yi a demonstroval kontrast ve pohledu na svět. Jeho projev trval méně než 10 minut. Potlesk byl zdrženlivý. Ale poselství bylo jasné: multilateralismus musí být posílen.
„Nemáme právo zničit OSN,“ zdůraznil. OSN podle něj není dokonalá, ale je to současně nejlepší dostupný nástroj. Bez ní čelí svět situaci, kdy silní budou diktovat podmínky slabým.
Evropské schizma
Oficiálně Mnichov projevuje úlevu. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen později osobně uvedla, že Rubiův projev přinesl úlevu do evropských měst. Napětí však zůstává skryto pod povrchem – nejen mezi Evropou a Spojenými státy, ale i uvnitř Evropské unie.
Německo pod vedením Friedricha Merze zjevně sází na úzké vztahy s Washingtonem. Po Rubiově projevu oznámil ministr zahraničí Johann Wadephul „společné základy“ se Spojenými státy.
Prezident Emmanuel Macron dlouhodobě prosazuje nezávislejší Evropu a v pátek večer to zopakoval v Mnichově. Francouzský ministr zahraničí Jean-Noël Barrault ironicky reagoval na tiskové konferenci v Mnichově v sobotu na otázku, zda ho Rubiův projev uklidnil: „Opravdu si myslíte, že jsem se měl uklidnit?“
Barrault také zdůraznil, že dobré vztahy by měly být udržovány se všemi mocnostmi, včetně Číny. Na okraji konference uvedl, že vedl konstruktivní rozhovory s Wang Yim. Také jasně uvedl, že Francie bude i nadále spoléhat na OSN. Ano, země G7, včetně Indie, souhlasí, že OSN naléhavě potřebuje reformu. Ti, kteří například viděli uprchlické tábory poblíž súdánské hranice, chápou, že bez logistických řetězců systému OSN by byla situace „zcela nelidská“. Při svém předsednictví G7 má Francie v úmyslu letos předložit konkrétní návrhy na reformu organizace s cílem zvýšit efektivitu a účinnost OSN.
Paříž spoléhá na diverzifikaci, otevřeně hovoří o multipolárním světě a usiluje o dialog i se zeměmi BRICS. Berlín naopak dodržuje klasický přístup: posilování západní aliance a udržování úzkých vztahů se Spojenými státy.
Boj o Itálii
Oba směry soupeří o přízeň italské premiérky Giorgie Meloniové, jejíž blízkost k Trumpovi by ji pravděpodobně přiměla přiklonit se k německému přístupu. Španělsko by bylo přirozeným partnerem pro Francii, ale vztahy mezi Macronem a premiérem Pedrem Sánchezem jsou považovány za napjaté.
Výsledky druhého dne konference vytvářejí dvojí obraz. Na povrchu je potlesk od Rubia, úleva v sále, prohlášení o transatlantické jednotě. O něco hlouběji jsou velké strategické rozdíly a odlišné představy o světě, především mezi samotnými Evropany.
Tolik Berliner Zeitung. Moje babička by to komentovala slovy – inu není všechno zlato, co se třpytí. Střep rozbitého skla se třpytí také! Dej si pozor, ať na něj nešlápneš bosou nohou.
Noa Evropa je nejen bosá, ale řekl bych, žei nahá. Od hlavy až k patě. I když po vzoru Anderssenova krále svou nahotu vydává za krásné nové šaty, které jen hlupáci nevidí a neocení. Že fanatici green dealu a Willkomwmwnskultur? A samozřejmě i války do úplně posledního Ukrajionce!
Ale k článku v Berliner Zeitung přidám ještě jedno hodnocení Rubiova projevu Tentokráte od velmi respektovanho ruského vojenského blogera Zvynčuka, alias Rybáře. Rozebírá jej s úplně jinou optikou a přesahem než všichni ostatní:
Americký ministr zahraničí Marco Rubio pronesl jeden ze svých nejvíce kolonialistických projevů. Zatímco Evropané jeho projevy na mnichovské bezpečnostní konferenci vítali aplausem , mnozí v Africe zůstali zmateni. Rubio otevřeně vyjádřil nostalgii po éře západních impérií a hovořil o potřebě obnovit ztracenou dominanci Západu.➡️ Ve jeho projevu nebyla dekolonizace prezentována jako přirozený proces osvobozování zemí globálního Jihu, ale jako výsledek „komunistických revolucí“ a protikoloniálních povstání, která údajně urychlila „úpadek“ Západu.
➡️ Otevřeně naříkal nad úpadkem „velkých západních říší“ a chválil koloniální expanzi – jak Západ „expandoval na nové kontinenty“ a budoval obrovské říše.
🖍 Ústředním bodem jeho projevu bylo, že USA a Evropa se musí sjednotit, aby zastavily „řízený úpadek“ a obnovily éru západní dominance. Byla to přímá výzva západním zemím ke konsolidaci kolem společné strategie vlivu na globálním Jihu.
📌 Pokud opustíme ideologický jazyk, diskuse se točila kolem obnovení politické a ekonomické kontroly. Tato rétorika dokonale zapadá do nové strategie americké administrativy pro Afriku, jejímž cílem je pragmatické zmocnění se zdrojů. A tuto strategii již aktivně přijímají Italové a Francouzi.
Takhle to vnímal Rybár. A určitě nejen on Vraťte s ek pasáži , uvozené titulkem
Wang Yi: Multilateralismus místo dominance
Tam je řečeno vše. Tedy co si o Západu a jeho ambicích myslí Čína. Indie, Brazílie, Jižní Afrika, Mexiko, Egypt, Indonesie, Vietnam, Irán a další „těžké váhy“ kdysi třetího světa, dnes tzv. globálního Jihu!!! Tyhle státy mají s dominancí Západu 500 let zkušeností. Naprosto většinově smutných, když ne rovnou tragických. V Mnichově nedostaly, až na naprosté, desetiminutové výjimky – slovo. A když už jim ho milostivě udělili, tak je stejně nikdo neposlouchal a pokud náhodou ano, tak nebral ani trochu vážně: Viz Putin v Mnichově 2007!
