Thomas Röper: (Téměř) beznadějná situace EU
Ruská tisková agentura TASS zveřejnila článek s hodnocením ekonomické situace EU od ruských expertů , který jsem přeložil. Po překladu k němu přidám i své vlastní komentáře.
Začátek překladu:
„Evropa potřebuje obrovské úsilí“: Odborníci vysvětlují, proč spoléhání se na vojensko-průmyslový komplex není řešením
Konstantin Kalačev, expert ze Stolypinova institutu pro růstovou ekonomiku, se podíval na nejnovější statistiky Eurostatu o ekonomické výkonnosti jednotlivých zemí a EU jako celku.
Průmysl EU oslabuje kvůli rostoucím nákladům na energie a pracovní sílu. Evropa musí vynaložit další úsilí, aby zůstala konkurenceschopná, a spoléhat se na vojensko-průmyslový komplex nefunguje, uvedli experti agentuře TASS.
„EU se v současné době zaměřuje na oživení vojensko-průmyslového komplexu. Evropa však čelí silné konkurenci na trhu se zbraněmi a její vlastní poptávka není tak vysoká. K tomu se přidávají obchodní spory s USA. To vytváří obtížnou situaci, v níž musí Evropa vynaložit obrovské úsilí, aby si udržela svou konkurenceschopnost,“ řekl Konstantin Kalačev, politolog a expert ze Stolypinova institutu pro růstovou ekonomiku.
Expert se odvolal na nejnovější statistiky Eurostatu o ekonomické situaci jednotlivých zemí a EU jako celku. „Tyto zprávy ukazují cyklický pokles objemu výroby a produktivity a také neustálý růst nákladů na pracovní sílu. Jedná se o třetí krizi, kterou Evropa zažila od roku 2008,“ uvedl zdroj agentury.
Podle zprávy vede pokles průmyslové výroby ke snižování průmyslové kapacity. Podíl průmyslu na HDP evropských zemí klesá a EU chybí konzistentní průmyslová strategie. „Bylo by chybné předpovídat zánik průmyslu v Evropě, ale současný výhled pro EU je pesimistický,“ konstatoval expert.
Vysoké daně, rostoucí ceny, byrokracie
„Ceny energií, výrobní náklady, včetně nákladů na práci, a také vysoké daně, rigidní byrokratický systém, nadměrné regulace a posedlost ochranou životního prostředí omezují konkurenceschopnost Evropy,“ poznamenal Kalačev.
Kalačev dále dodal, že evropští výrobci trpí rostoucím dovozem čínského zboží.
Ilja Mosjagin, přednášející na Institutu pro mezinárodní ekonomické vztahy, také poznamenává, že rostoucí náklady na energie a pracovní sílu představují problém pro evropský průmysl, zatímco rigidní byrokracie brání rychlé reakci na krize.
Podle experta to potvrzují hluboké krize v klíčových odvětvích EU, jako je německý automobilový a ocelářský průmysl, které čelí nevratnému odlivu investic a přesunu výroby do zahraničí.
„Navíc se prohlubují nerovnováhy a strategická závislost na dovozu energie a kritických surovin, což podkopává suverenitu a odolnost ekonomik členských států,“ dodal.
Hrozba Brexitu
V tomto kontextu považují experti obavy Bruselu, že by se zkušenost s Brexitem mohla zopakovat i dalším evropským zemím, za pochopitelné.
Destruktivní sociální politika evropských států zhoršuje problémy na trhu práce, poznamenal Mosjagin. „V důsledku toho se výroba přesouvá do jiných regionů. Zkušenosti Británie jasně ukazují, že odchod z EU s sebou nese dlouhodobé ekonomické náklady. Brusel proto jistě využije všechny dostupné mechanismy, aby zabránil nové vlně rozpadu a udržel zdání stability,“ řekl.
„Pro skutečné vyjití z krize potřebuje EU nejen vnitřní konsolidaci a revizi předpisů, ale také pragmatické obnovení plných obchodních a hospodářských vztahů se všemi hlavními partnery, včetně těch, s nimiž jsou vztahy v současné době oslabené,“ uzavřel.
Konec překladu
Jednoduše řečeno
Všechna odvětví ekonomiky EU jsou v krizi, krizi, kterou způsobila sama EU nadměrnou regulací, nesmyslnou politikou v oblasti klimatu a energetiky a především obchodní válkou s Čínou a sankcemi proti Rusku. Tvrzení v rámci EU, že radikální znovuzbrojení pomůže ekonomice jako celku, je naprostý nesmysl, protože zbrojení není ekonomicky udržitelné. Negeneruje soběstačný růst, ale je financováno výhradně z dluhů, což rychle povede k ještě závažnějším rozpočtovým krizím, než jaké již vidíme ve Francii a Belgii, abychom jmenovali alespoň dva příklady.
Jedinou šancí EU, jak se ekonomicky znovu postavit na nohy, by bylo sednout si s Čínou a ukončit obchodní válku. Aby se však EU vyhnula zaplavení čínským zbožím a ještě většímu obchodnímu deficitu, musí znovu získat konkurenceschopnost ve výrobě.
To znamená, že EU musí opět zajistit dodávky levné energie – a jediný způsob, jak EU znovu získat přístup k levné energii, je prostřednictvím ropy a plynu z Ruska. To je základ všeho; souběžně však musí EU také radikálně omezit svou byrokracii (klíčová slova: právo dodavatelského řetězce a další) a ukončit svou sebevražednou klimatickou a energetickou politiku, kterou žádná jiná země na světě neprovádí.
Ale protože osoby s rozhodovací pravomocí v EU a klíčových členských státech EU jsou ideologicky radikalizované a zakořeněné, nebudou činit žádná pragmatická rozhodnutí, která by mohla situaci v EU zlepšit.
Když agentura TASS cituje ruského experta, který říká: „Bylo by chybou předpovídat zánik průmyslu v Evropě,“ je toto tvrzení zároveň správné i chybné, protože otázkou je, o jakém časovém rámci mluví? V krátkodobém horizontu bude Evropa stále mít průmysl, ale co za deset nebo dvacet let, pokud si EU udrží současný kurz?
