Jan Panocha: Vánoce jsou definitivně pryč, televize místo pohádek zaplaví věci staré 81 let

Něco přes týden zbývá do hlavního festivalu politiků, totiž výročí osvobození osvětimského koncentračního tábora. Kdo z politiků se neukáže na nějaké vzpomínkové akci, nebo nezveřejní náležitou zdravici či morální zamyšlení, jako by nebyl (možná ještě hůř).

Slavit 8. květen i 28. říjen se od voleného zástupce ČR sluší z důvodu, že bez existence alespoň formálně suverénní české státnosti demokratického střihu by jednoduše nemohl být zvoleným zástupcem v ČR. 27. leden je jiný. Celá událost se stala za hranicí, české státnosti se nijak přímo nedotkla, a s českým národem souvisí nejvýš okrajově. 27. leden není státní svátek, ač jeho pokrytí v médiích a pozornost věnovaná politiky by neznalého snadno spletli myslet, že je.

Někteří politici si 27. leden připomínají proto, že bez onoho milníku by nám tu dost možná doslova scházeli. Otec pana Fialy byl za Protektorátu v jiném koncentračním táboře a děd pana Rakušana tehdy byl v koncentračním táboře také možná jiném, ale u podobných případů chápu kolegiálnost s Osvětimskými. Ostatní politici si 27. leden zřejmě připomínají z rozmanitých lidských pohnutek. Ctižádost, zištnost, strach jsou učebnicové lidské pohnutky. Třeba můžou mít i záhadnější motivy, ale o těch se nezasvěcení, jako já, můžou leda planě dohadovat. Sledujme rozdíl mezi minulou a současnou koalicí, možná na něco přijdeme (a možná rozdíl nezpozorujeme).

Jan Panocha, člen ND Praha