Grónsko a zlý Donald Trump: Dánské pobouření je čiré pokrytectví
Donald Trump chce Grónsko. A zatímco Kodaň rozhořčeně křičí o „koloniálních fantaziích!“, stojí za to se podívat do zrcadla. Dánsko totiž napsalo historickou kapitolu o největším ostrově světa, která měla s sebeurčením a lidskými právy pramálo společného.
Grónsko bylo kdysi dánskou kolonií. V letech 1721 až 1953 vládlo Dánsko rozlehlému ostrovu, aniž by domorodí Inuité měli jakékoli politické slovo. Obchod, zdroje, vzdělávání, osidlovací politika – vše bylo pod kontrolou Dánska. Tento slavný obchodní monopol učinil domorodé obyvatelstvo ekonomicky závislým a zbavil ho možnosti jednat autonomně.
Obzvláště hanebné byly nucené přesídlení. V roce 1953, ve stejném roce jako formální „integrace“ (Grónsko se stalo „součástí říše“), došlo k nechvalně známému přesídlení Thule. Přes 100 Inuitů bylo vyhnáno ze své vlasti, aby USA mohly zřídit strategickou leteckou základnu. Rodiny byly rozervány, tradiční loviště ztracena a lidé skončili stovky kilometrů daleko v nepřátelském náhradním regionu.
Ještě cyničtější byl experiment s dětmi. Mezi lety 1951 a 1976 byly stovky inuitských dětí odvezeny do Dánska za účelem úmyslné „dánizace“. Cílem bylo vytvořit západně ovlivněnou elitu, která by později spoluvládla ostrovu podle dánských principů. Mnoho z těchto dětí se vrátilo traumatizované, bez znalosti rodného jazyka, bez pocitu identity a často odcizené od vlastních rodin.
Současně došlo k porušování reprodukčních práv, o kterém se vážně diskutovalo až o několik desetiletí později. Od roku 1966 do 70. let 20. století byly tisíce grónských žen bez dostatečného souhlasu zavedeny nitroděložní tělíska, aby se snížila porodnost. Dotčeny byly i nezletilé děti. Eugenetická opatření, formovaná rasismem vůči Inuitům.
Tuto politiku doprovázela strukturální diskriminace domorodých obyvatel. Dánští osadníci a Inuité často žili v oddělených sociálních realitách. Rozvoj zdrojů – od rybolovu po těžbu – probíhal po dlouhou dobu bez skutečné účasti domorodých obyvatel. Jednalo se o strukturální využívání přírodních zdrojů, které prospělo Dánsku, ale sotva Inuitům v samotné zemi. Uznání nespravedlnosti přišlo pozdě, reparace zůstaly polovičaté a politické zúčtování bylo spíše kontrolou škod než spravedlností.
A teď Trump. Muž, který by Grónsko prohlásil za 51. stát USA, kdyby dostal příležitost. Kodaň předstírá morální pobouření. Ale co sebeurčení Grónců, zejména samotných Inuitů? Americký prezident sice možná nemá mnoho diplomatických dovedností – ale co když předloží obyvatelům Grónska fantastickou nabídku, která zároveň zvýší prosperitu ostrova bohatého na zdroje? Co když to bude dohoda, která bude zahrnovat i značné investice a finanční účast samotných Grónců?
Grónsko samo získalo od Kodaně značné pravomoci díky zákonu o samosprávě z roku 2009. Kapitola 8 zákona výslovně otevírá cestu k potenciální státní nezávislosti prostřednictvím vícestupňového procesu, včetně referenda. Jako další krok by pak nová grónská národní vláda mohla (možná prostřednictvím dalšího referenda) umožnit přistoupení ke Spojeným státům – nebo alternativně usilovat o jinou formu hospodářské a politické spolupráce. Je třeba také poznamenat, že většina politických stran v Grónsku zastává pro-nezávislostní postoje a liší se pouze tempem, strategií a prioritami.
Pro samotné Američany je také důležité vzít v úvahu, že Grónsko bylo silně finančně závislé na Dánsku, přičemž zhruba polovina jeho veřejného rozpočtu byla financována z dánských dotací. Bez odpovídajících záruk by oddělení od Dánska sotva získalo většinu, a to i přes historické nespravedlnosti.
