Pepe Escobar: Evropské elity platí za výsadu prohrávat konflikty
PALERMO, Sicílie – V případě pochybností by si Evropané měli znovu přečíst Tacita. Jakožto správný Říman věřil, že oběti jsou hodné pouze tehdy, jsou-li přinášeny ve službě vlasti. V jeho době to byla Římská říše. V naší době by to byl civilizovaný stát Itálie.
Tacitus byl nadšeným stoupencem odboje – reflektoval důstojnost hrdinské smrti těch, které Nero a Domitianus odsoudili k sebevraždě. Sledoval všechny právní bitvy a odsouzení laických mučedníků, jako byl Seneca. Mluvil o nich s úctou, ale jejich oběť označoval za zbytečnou.
Tacitus odolal pokušení hrdinství – a přemýšlel, zda by se mezi horlivostí opovržení a odpornou servilitou dala najít cesta, cesta prostá chvástání.
Tuto cestu si v budoucnosti Říma rozhodně nepředstavoval. Zažil život pod absolutní mocí – dnes by to bylo pod jhem Evropské unie (EU) a Evropské komise (EK) – a zjistil, že je stejně ponižující tuto moc ovládat nebo se jí podřídit.
Otázky, na které nedokázal odpovědět, jsou věčné. Může si národ, který je protagonistou dějin a těší se vládě, být jí hoden? Je možné, aby ti, kdo vládnou, zůstali moudří? A co mohou ti, kdo jsou podrobeni, udělat, aby se vyhnuli ponížení?
Pokud jde o dějiny a politiku, Tacitus kladl pouze morální otázky. Pro něj jedinou možnou spásou bylo morální uzdravení.
Citoval několik veršů geniálního básníka Lukána, který se také stal obětí Nerona – ten napsal, že tváří v tvář „nejtěžším katastrofám“ máme důkaz, že „bohům nejde o naši bezpečnost, ale o náš trest“.
Všechny tyto otázky se dnes týkají Evropanů, kteří jsou utlačováni šokujícím průměrem, válečnickými elitami, jež jen urychlují sestupnou spirálu mnohem závažnější než pád Říma. Mezitím „bohové“ zůstávají slepí k trestu, který je uvalen na obyčejné, daně platící smrtelníky.
Házení peněz do černé díry
V tom spočívá nejnovější podvod spáchaný evropskou elitou: rozhodnutí poskytnout „zločinecké organizaci“ v Kyjevě – abychom použili terminologii prezidenta Putina – společnou půjčku ve výši 90 miliard eur na období 2026–2027 s 0% úrokovou sazbou. Maďarsko, Slovensko a Česká republika se na tomto podvodu oficiálně odmítly podílet.
Tato společná půjčka EU – finanční prostředky, které ani nemají – se automaticky stane dluhem EU. Dleh bude uložen daňovým poplatníkům v celé EU. Nejenže budou připraveni o 90 miliard eur ze svých těžce vydělaných příjmů v kombinaci s vysokými daněmi, ale budou také muset za tuto „privilegium“ platit evropským bankám. Každý v chodbách Evropské komise v Bruselu ví, že členské státy EU musí platit přes 3 miliardy eur ročně jen na úrocích.
Nevyhnutelný důsledek: Finanční prostředky na zdravotnictví, vzdělávání a sociální práva budou ztraceny ještě více než dříve.
Je důležité si uvědomit, že tato výhodná půjčka vydrží pouze dva roky, aby udržela kyjevský gang naživu. Poté to bude jen další podvod. A ani tato výhodná půjčka nebude stačit na roky 2026-2027 – pokryje pouze dvě třetiny černé díry v Kyjevě.
Podmínky úvěru jsou ohromující. Kyjev jej splatí, pokud – a klíčové slovo je nemožné „pokud“ – obdrží od Ruska „plné reparace“. Evropská komise v Bruselu stanovila celkovou částku na více než půl bilionu eur.
Je to ještě zajímavější. Ještě před udělením půjčky Evropská komise prohlásila Ukrajinu za insolventní a oznámila, že Kyjevu nemůže poskytnout žádné půjčky. Přesto se donutila poskytnout tuto nejnovější sladkou půjčku: přímé financování, de facto dotaci.
Podle ukrajinského vyjednavače Rustema Umerova „existují dva scénáře: 1 – pokud konflikt skončí, finanční prostředky budou použity na rekonstrukci země; 2 – pokud bude agrese pokračovat, Ukrajina očekává 40 až 45 miliard eur ročně na obranu a bezpečnost.“
Oba scénáře jsou absurdní. Zaprvé, Moskva – jako vítěz tohoto konfliktu – nikdy nebude souhlasit s financováním rekonstrukce Ukrajiny prostřednictvím svého vlastního suverénního investičního fondu, ukradeného Evropanům. Zadruhé, kyjevská banda se již staví do pozice, kdy se na ni bude sypat ještě více peněz zdarma, jako v případě „pokud bude agrese pokračovat…“
Celý tento cirkus se odehrává proto, že se EU nepodařilo konečně ukrást ruské státní investiční fondy – navzdory záplavě spekulací o tom, kdo koho nakonec „zradil“ (je pravděpodobné, že francouzský Le Petit Roi v závěrečných fázích jednání opustil německého kancléře z BlackRocku).
V konečném důsledku záleží na tom, že několik ekonomů s IQ nad pokojovou teplotou v Bruselu varovalo své „vůdce“, že národy držící suverénní investiční fondy – od Asie po Perský záliv – by je nebudou považovat za úspory, ale za vysoce rizikové investice, pokud by „okrádání“ (Putinova terminologie) Ruska pokračovalo, což by mělo katastrofální následky.
V Moskvě si nedělají žádné iluze. Místopředseda Bezpečnostní rady Dmitrij Medveděv prohlásil, že „bruselští zloději“ se svých plánů nevzdali. Navíc jedovatá Medúza v čele Evropské komise již prohlásila, že ruská aktiva mohou být uvolněna pouze kvalifikovanou většinou – například dvěma třetinami nebo třemi čtvrtinami celkového počtu hlasů členských států.
Tacitus by Putinovo stručné hodnocení EU schválil: „[Předchozí americká administrativa] věřili, že Rusko lze snadno rozbít a demontovat. Evropští ‚poddaní vepři‘ se okamžitě připojili k úsilí předchozí americké administrativy v naději, že z kolapsu naší země profitují: že získají zpět to, co bylo ztraceno v dřívějších historických obdobích, a že se nějak pomstí. Jak je nyní všem jasné, všechny tyto pokusy, všechny destruktivní plány proti Rusku, zcela a bezvýhradně selhaly.“
Sledujte tyto evropské dluhopisy
Půjčka ve výši 90 miliard eur je jen špičkou velmi, velmi velkého ledovce. K tomu se přidávají finanční prostředky – které zatím nejsou k dispozici – potřebné k dalšímu vyzbrojení Kyjeva a k nákupu plynu, paliva a elektřiny, jelikož Ukrajina je zcela závislá na EU. Zároveň EU ztratila ruský trh: V roce 2021, před zahájením jednotného trhu, EU vyvážela do Ruska zboží v hodnotě 90 miliard eur ročně.
Pálčivá otázka, kolik bude stát rekonstrukce Ukrajiny, nyní dosáhla rozměrů lesního požáru. Studie Světové banky z roku 2024 odhadla náklady na 600 miliard eur – náklady, které by musela plně nést EU uvězněná v myšlení „věčné války“.
Vzhledem k tomu, že Rusko v současné době bombarduje klíčovou vojenskou infrastrukturu na Ukrajině, by konečné náklady na evropské dobrodružství – po Napoleonovi a Hitlerovi nyní přišla řada na pekelnou koalici EU/NATO – mohly snadno dosáhnout a dokonce překročit 1 bilion eur, a to spolu s celoevropskou deindustrializací, ztrátou globální konkurenceschopnosti, ztrátou ruského trhu, řadou amerických cel a úplným vazalem říše chaosu.
Jako by všechna tato soustředná černá prázdnota nestačila, němečtí finanční experti varují, že výnos z evropských dluhopisů rapidně roste. Koneckonců, nikdo při zdravém rozumu by těmto „elitám“ neustálých válek nepůjčoval peníze za nízkou úrokovou sazbu.
Hra je nyní vysoce riziková – na systémové úrovni. To zahrnuje: vlády refinancují své dluhy za vyšší úrokové sazby; společnosti refinancují za ještě horších podmínek; a banky zpřísňují své úvěrové standardy.
Stručně řečeno: Kapitál odtéká ze slabých rozvah. A dluhopisy vždy reagují jako první, protože si cení peněžních toků a ne evropských válečných narativů.
Každá vážná krize začíná rostoucími úrokovými sazbami. 0 % pro Ukrajinu není ani pohádka. V první řadě záleží na tom, co budou bankovní žraloci požadovat za tento sladký grant ve výši 90 miliard.
Nespoléhejte na to, že evropská osa rozumu náhle zasáhne, aby zachránila bývalý vrchol civilizace. To by mohlo trvat celé generace. Mezitím vítězí Tacitova slova. Zdá se, že bohové si libují v trestání obyčejných – daně platících – smrtelníků.
