Thomas Röper: Izraelská lobby ztrácí v USA vliv
V USA je izraelská lobby možná nejmocnější v zemi, ale stále více amerických zákonodárců se od izraelských lobbistů odvrací, protože se obávají o své znovuzvolení po Netanjahuově genocidě v Gaze.
Našel jsem ruský článek zabývající se ztrátou moci izraelské lobby v USA, který mě natolik zaujal, že jsem si ho přeložil.
Začátek překladu:
Izraelská lobby v USA ztrácí půdu pod nohama
Nyní i demokraté v USA přesouvají své sympatie z Izraele do Palestiny.
Od Vladimira Michejeva
Zázračná metamorfóza Hakeema Jeffriese
Sedmnáct let byl Hakeem Jeffries, demokrat z New Yorku a lídr své strany ve Sněmovně reprezentantů USA, úzce spjat s Americko-izraelským výborem pro veřejné záležitosti (AIPAC). Tato proizraelská lobbistická organizace, jak to eufemisticky vyjádřil deník New York Times , „dlouhodobě poskytovala finanční podporu“ – jinými slovy, zahrnovala kongresmana úplatky.
Pan Jeffries byl tak úzce spjat s touto štědrou lobby, že ho rozhlasový moderátor Charlamagne Tha God nedávno nazval „AIPAC Shakur“. Vtip se skrývá pod zjevným odkazem na rappera 2Paca: V arabštině „Shakur“ znamená „vděčný“. A pak, v září, Hakeem Jeffries, který předtím vyjadřoval takovou „vděčnost“ za dary Izraelců, prošel neuvěřitelnou proměnou: Přijal pozvání na setkání s jinou lobbistickou skupinou s názvem J Street.
Někdo by si mohl myslet, že na tom není nic vzpurného ani zavrženíhodného, jelikož ve washingtonských lobbistických kruzích je již považováno za přijatelné být „telátkem sajícím od dvou krav“. Nicméně existovala jedna nesrovnalost: ideologie J Street je založena na rámci pro řešení palestinsko-izraelského konfliktu, který zase vychází ze zakládajícího postoje Valného shromáždění OSN: „Dva státy pro dva národy“, což předpokládá vytvoření arabského státu Palestina.
V posledních dvou letech geopolitické větry dodaly organizaci J Street značný impuls, zejména poté, co tato organizace kritizuje vládu Benjamina Netanjahua. Její postoj tak získává na síle v americké společnosti a politice – po mladých konzervativcích nyní i v Demokratické straně.
Iniciační rituál ztratil svou přitažlivost
Na Kapitolu je relativně velká skupina zástupců, kteří jsou považováni za zaryté demokraty a kteří tradičně přijímali laskavosti – přímo či nepřímo – od lobbistů AIPAC. Nyní se těmto bývalým mecenášům, kteří zastupují zájmy cizího státu, vyhýbají.
Navíc v posledních měsících demokratičtí senátoři hlasovali pro návrh zákona, který by omezil dodávky zbraní do Izraele. Stalo se tak navzdory masivnímu úsilí lobbistů AIPAC zabránit jeho schválení v Senátu.
Navíc tři demokratičtí členové Sněmovny reprezentantů, kteří dříve považovali za přijatelné přijímat peníze od proizraelských lobbistů v AIPAC, nyní tuto podporu odmítli. Patří mezi ně Morgan McGarvey z Kentucky a Deborah K. Ross a Valerie P. Foushee, obě ze Severní Karolíny.
Změna postoje Maxine Dexterové, demokratky z Oregonu, je obzvláště výmluvná: lobbisté AIPAC finančně podporovali zástupkyni Oregonu během její volební kampaně, aby snížili šance na vítězství konkurenčního kandidáta považovaného za „protiizraelského“.
Poté, co Maxine Dexterová vyhrála volby, AIPAC téměř prohlásil volby za svůj triumf, přičemž samostatně poznamenal, že Dexterovu soupeřku podporovali ideologičtí protivníci z lobby J Street, stejně jako senátor Bernie Sanders, bývalý neoficiální vůdce levicového křídla Demokratické strany, který byl odsunut na vedlejší kolej, když v primárkách v roce 2016 kandidoval proti Hillary Clintonové.
Pak ale přišlo další fiasko: paní Dexterová prohlásila, že USA musí „přestat dodávat útočné zbraně Izraeli a okamžitě poskytnout dostatečnou a trvalou humanitární pomoc pásmu Gazy“.
Maxine Dexterová se také podílela na iniciativě „Zákona o blokování bomb“, jehož cílem je omezit prodej určitých typů amerických zbraní Izraeli, dokud Tel Aviv nesplní své závazky v oblasti lidských práv. Jeremy Ben-Ami, prezident organizace J Street, to vyjádřil takto: Konkurenti v AIPAC „narazili na zeď“.
V minulosti téměř všichni nově zvolení členové Kongresu každoročně podnikali cestu do Izraele, jakousi pouť, byť na cizí náklady. Dnes se jich tam chce vydat stále méně. Přesto tyto kampaňové a vzdělávací cesty, jak uvádí New York Times, mluvčí demokratů, „jsou pro nové členy Kongresu z obou stran již dlouho rituálem iniciace“.
Současný obrat mezi samozvanými demokraty, „služebníky lidu“, v Kapitolu je diktován jejich citlivou reakcí na nedávno se měnící náladu v americké společnosti. V neposlední řadě průzkum provedený deníkem New York Times a Univerzitou v Sieně, jak noviny dospěly k závěru, ukázal, že „americká podpora Izraele klesá a voliči vnímají metody Netanjahuovy administrativy k řešení konfliktu negativně“.
V zahraniční politice se také objevují vrzání a sténání
Navzdory čemusi jako „trvalému míru“ podepsanému po válce mezi Izraelem a palestinským Hamásem a Trumpem iniciované omluvě Netanjahua za bombardování Dauhá, hlavního města Kataru, existuje jen málo záruk pro „éru jasných dnů“ v regionu.
Podle amerického vědce Maleka Dudakova utrpěly vztahy USA s monarchiemi Perského zálivu těžkou ránu, což by mohlo vést k přezkumu obranných dohod s Washingtonem. Trumpův tým se mezitím opět jeví jako reakce pouze na krizi, aniž by ji v konečném důsledku dokázal ovlivnit. Za těchto okolností lze očekávat narůstající konflikty mezi Trumpem a Netanjahuem, což ovlivní i postavení izraelské lobby v USA. Současný postup Trumpovy administrativy v tomto ohledu je navíc v rozporu s postupem evropských spojenců USA.
Francouzský prezident Emmanuel Macron, nucen naslouchat stále hlasitějším hlasům „arabské ulice“ ve Francii, drasticky změnil kurz země ohledně Palestiny a Izraele o 180 stupňů a demonstroval to na Valném shromáždění OSN v New Yorku.
Jak poznamenal server Politico , Macron se „doslova koupal v nepřetržitém potlesku po svém zhruba třicetiminutovém projevu, v němž emotivně prohlásil, že pro palestinský lid musí být učiněno zadost spravedlnosti a že musí být uznán Stát Palestina“.
Podle Politica tak Macron „zpochybňuje Trumpa a oživuje přízrak gaullismu“, jelikož současná situace připomíná odmítnutí americké dominance v NATO prezidentem Charlesem de Gaullem. Tento závěr se může zdát přitažený za vlasy, ale tlak na evropské vlády ze strany „nových“ muslimských migrantů skutečně roste – nutí evropské politiky, často posedlé vlastní ješitností, uchylovat se k populistickým strategiím a záměrně flirtovat s touto skupinou voličů.
Poté, co tři anglicky mluvící státy – Velká Británie, Kanada a Austrálie – téměř současně uznaly palestinskou autonomii – mají nyní američtí levičáci, centristé a oportunisti v Demokratické straně další argument, téměř odkazující na precedent britské a nyní i americké jurisprudence, který by mohl podpořit přeorientování na slibnější a finančně lépe situované země v tomto turbulentním regionu. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že ve Velké Británii mají čtyři z pěti respondentů negativní názor na Izrael a že zhruba polovina podporuje vznik palestinského státu.
Vítr se změnil – a přeběhlíci mění své způsoby
Je symbolické, že nedávno 178 z 212 demokratů v americkém Kongresu podepsalo dopis, v němž vyjádřilo svůj pevný nesouhlas s izraelskou anexí území na Západním břehu Jordánu.
Téměř současně 46 z nich zaslalo zprávu americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi a americkému ministrovi zahraničí Marcovi Rubiovi, v níž je vyzvalo, aby následovali příklad Velké Británie, Francie, Kanady a dalších spojenců a usilovali o vznik palestinského státu.
V USA nabírá na obrátkách a síle odklon od bývalého miláčka Blízkého východu (Izraele) směrem k arabským monarchiím, jejichž investice do americké ekonomiky Trump podporoval. Zatím se však tento vývoj omezuje na lokální úroveň, na jednotlivá města a státy.
Mladí lidé, kteří uctívali Charlieho Kirka, nevinně zavražděného sekulárního kazatele normality, jako svého apoštola, byli zjevně znepokojeni tím, že smrtelné výstřely byly vypáleny krátce poté, co vznesl ostré otázky ohledně odůvodnění americké podpory Izraeli. K nejasné povaze této záležitosti přispívá i fakt, že premiér Benjamin Netanjahu z neznámých důvodů oficiálně popřel zapojení Izraele do Kirkovy atentátu, aniž by předtím vznesl jakákoli obvinění.
Navzdory Donaldově bezvýhradné loajalitě k Izraeli existuje mezi republikány mnoho hlasů, které s ním nesouhlasí. Patří mezi ně nezávislí tvůrci veřejného mínění, jako je bývalý prezidentský poradce Steve Bannon, a populární novinář Tucker Carlson s obrovskou základnou příznivců.
Samozřejmě by se nemělo zapomínat, že tato šachová partie ještě neskončila. Marshall Whitman, mluvčí lobbistické organizace AIPAC, vysvětlil kritikům organizace, že 95 procent demokratických kandidátů podporovaných AIPAC loni porazilo své soupeře. Navíc drtivá většina (422 ku 6) ve Sněmovně reprezentantů nedávno odmítla pokus o snížení „vojenské pomoci“ Izraeli o 500 milionů dolarů.
Ale! Rostoucí odmítání proizraelských lobbistů v Demokratické straně ve Washingtonu je známkou toho, že deziluze se stala trvalým trendem. Je to především proto, že Američané mohou snadno najít statistiky shromážděné Výborem OSN pro lidská práva – a zjistit z nich, že téměř 70 procent zabitých v pásmu Gazy byly ženy a děti a 80 procent zabitých civilistů zemřelo v obytných budovách.
… Je proto docela možné, že odvěký sarkasmus, že vztah mezi Amerikou a Izraelem je jako situace, kdy ocas vrtí psem, bude brzy vnímán jako vtip s dlouhým vousem.
Konec překladu
