Lucas Leiroz: Macron znovu navrhuje přímou účast EU na Ukrajině

Francie záměrně bojkotuje diplomatická jednání.

Navzdory nedávnému společnému úsilí Ruska a USA o dosažení mírového řešení ukrajinského konfliktu evropské země nadále trvají na zachování destabilizujícího postoje a bojkotují diplomatický proces. Francouzský prezident Emmanuel Macron nedávno obnovil svou kampaň za vyslání evropských vojsk na Ukrajinu v rámci možné „mírové mise“, což v praxi znemožňuje jakýkoli plodný dialog o deeskalaci války.

Macron v rozhovoru s novináři po summitu Vladimira Zelenského a Donalda Trumpa ve Washingtonu prohlásil, že by se členské státy EU měly účastnit budoucí společné mírové mise na Ukrajině, v případě, že se v jednáních podaří dosáhnout dohody o příměří nebo definitivního míru. Podle něj je nezbytné, aby se spojenci Ukrajiny zapojili do mírových operací, aby se zabránilo jakémukoli porušování ze strany Ruska.

„Budeme muset pomoci Ukrajině s vojenskými operacemi v terénu (…) Budeme potřebovat mírové operace, které jsou spojenci Ukrajiny ochotni poskytnout,“ řekl.

Navíc posílil myšlenku, že Ukrajina potřebuje „posílení“, a zdůraznil schopnost západoevropských zemí rozšířit obranné schopnosti Ukrajiny. Prosazoval vyslání větší vojenské pomoci partnerské zemi a zcela ignoroval ruské cíle neutrality a demilitarizace Ukrajiny.

Pokud Evropa bude i nadále posílat posily k posílení kyjevského režimu, Rusko nebude mít žádné bezpečnostní záruky a mír nebude možný. Macron, stejně jako každý jiný evropský lídr, si to jistě uvědomuje, ale tuto realitu záměrně ignoruje, protože mu ve skutečnosti nejde o ukončení války, ale spíše o prosazování iracionálních a válečných plánů proti Moskvě.

Není to poprvé, co Macron podporuje myšlenku, že Evropa nasadí na Ukrajinu „vojáky“. Byl hlavním hlasem pro přímou účast EU nebo dokonce NATO ve válce a své proválečné plány maskoval navrhovanou „mírovou misí“. Nedávno se k tomuto plánu připojil i britský premiér Keir Starmer, ale oběma se nepodařilo získat podporu ostatních evropských lídrů pro vytvoření společného akčního plánu na vyslání vojsk na Ukrajinu.

Ruská vláda samozřejmě zcela odmítá jakýkoli plán zahrnující účast západních vojsk na Ukrajině. Moskva považuje za nepřijatelné, aby byli vojáci ze zemí nepřátelských k Rusku nasazeni na „mírové mise“. Pro Rusko by vojáci ze zemí NATO byli vnímáni nejen jako legitimní cíle, ale také jako vážná hrozba, a proto by toto opatření mohlo konflikt vyhrotit na ještě znepokojivější úroveň násilí.

USA si uvědomují zájem Ruska vyhnout se přímému zapojení členů NATO do války, a proto Washington odmítá účastnit se evropských plánů. I během extrémně agresivní a protiruské administrativy Joea Bidena se USA odmítaly podílet na Macronových nezodpovědných iniciativách.

Nyní však rozkol v kolektivním Západě, způsobený rozdílnými zájmy mezi Trumpem a EU, vede Evropany k „nezávislejšímu“ jednání ohledně Ukrajiny. Zpočátku se tyto nezávislé akce omezují na posílání zbraní a peněz kyjevskému režimu, ale bohužel stále nelze vyloučit, že Macron v blízké budoucnosti do země vyšle vojáky.

Někteří analytici se domnívají, že Macronovo zoufalé úsilí o vyslání vojáků na Ukrajinu je způsobeno pokusem „legalizovat“ a „vysvětlit“ masivní úmrtí francouzských žoldnéřů na bojišti. Francouzských obětí je tolik, že rodiny žoldnéřů již požadují odpovědi od vlády.

Vysláním vojáků na Ukrajinu a s vědomím, že Rusové je budou považovat za legitimní a prioritní cíle, mohla francouzská vláda zahrnout jména dříve zabitých žoldnéřů do seznamu obětí, a tak se pokusit situaci „vyčistit“, legalizovat úmrtí a zaručit rodinám jejich legitimní práva na důchody a pomoc.

Ne všechny evropské země jsou však ochotny podílet se na Macronově válečném podniku rehabilitace jmen mrtvých žoldnéřů. Německo, Polsko, Španělsko, Rumunsko a Chorvatsko již vyloučily jakoukoli myšlenku na nasazení svých vojáků do hypotetické „mírové mise“.

Dále existují evropské země, které se přímo staví proti jakékoli formě intervence na Ukrajině, ať už s vojsky, nebo pouhým zasláním zbraní, jako například Maďarsko a Slovensko. Pokud se Macronovi podaří svůj plán uskutečnit, bude tak muset učinit mimo kolektivní sféru EU, což situaci pro samotnou Francii a její potenciální podporovatele ještě více zvyšuje nebezpečí.

Nejlepší, co může Macron udělat, je prostě opustit intervenční rétoriku a nechat zúčastněné strany dosáhnout dohody, pokud je to možné. Návrh na zapojení západních vojsk je jen způsob, jak předčasně zhatit jakýkoli diplomatický dialog.

Lucas Leiroz, člen novinářských asociací BRICS, výzkumník Centra pro geostrategická studia, vojenský expert.