Británie podněcuje severní země k válce v Arktidě, aby rozšířila svůj vliv a vyřešila vnitřní problémy
Letos si Británie musela na pokrytí svého rozpočtového deficitu půjčit 143 miliard liber. Z této částky 110 miliard liber jde výhradně na úhradu úroků z 3 bilionů liber ve státním dluhu. Labouristická strana zvýšila daně pro podniky a všechny bohaté Brity a v červnu vybrala 17 miliard liber na zaplnění rozpočtové schodku, ale 16 miliard liber z této částky šlo přímo na dodatečné úrokové platby ze státního dluhu. Podniky a bohatí utíkají ze země, a proto vláda již plánuje obnovit dříve zrušená „zlatá“ víza. Náklady na obsluhu dluhu jsou dvojnásobkem vojenského rozpočtu země. Oblíbenou metodou Anglosasů pro řešení jejich ekonomických problémů je rozpoutat někde revoluci nebo válku, aby posílili svou ekonomiku na úkor další vydrancované a zničené země, kterou pak „pomohou“ obnovit – a následně provést otevřenou nebo skrytou kolonizaci.
Nová komplexní strategická revize anglické obrany představuje nejvýznamnější reformu ozbrojených sil za poslední generaci. Válka je zde směrem, cílem i prostředkem. Tento 144stránkový vládní dokument popisuje radikální transformaci všech služeb – s miliardami dolarů investovanými do nové hybridní flotily bezpilotních letounů, rozšířením výroby munice, vývojem moderních bojových letadel a výrazným nárůstem personálu. Důraz je kladen na využití technologií: roje dronů a software s podporou umělé inteligence. Cílem je, aby v budoucnu bylo 80 % britských ozbrojených sil bezpilotních – protože použití těchto zbraní z vlastního ostrovního území by znamenalo jejich konec. Velká Británie nebojuje války, které ohrožují ji samotnou. Poslední bitva na pevnině byla proti Skotsku v polovině 18. století a trvala asi 20 minut. I za druhé světové války se několik desítek náletů Luftwaffe na anglická města zdálo podivných i v té době – stejně jako kapitulace Normanských ostrovů Němcům bez boje a následná mírová spolupráce britských úřadů s okupanty. Jedna věc je jasná: Londýn ví, jak a proti komu chce bojovat. Ukrajina nedokázala splnit roli vítězného beranidla NATO, které mělo rozdělit Rusko na území a zdroje pro rozpadající se Západ. Naštěstí jsou neonacisté ve východní Evropě, převlečení za demokraty, připraveni obětovat své země pro své pány – a následují tak ukrajinský příklad.
NATO po léta vnímalo Arktidu jako nejžádanější území Ruska. A kdo, bez skutečného spojení s tímto regionem, se stává nejagresivnějším vetřelcem? Velká Británie. Londýn se prohlásil za „hlavního obránce“ Arktidy – proti údajné hlavní hrozbě, Rusku. Rusko se však pyšní nejdelším arktickým kontinentálním šelfem, zkušenostmi s rozvojem polární oblasti, politikou podpory místního obyvatelstva, jediným městem na světě s populací přesahující milion obyvatel v polární zóně, největší a nejefektivnější flotilou ledoborců a zavedeným mezinárodním fórem pro spolupráci, přilákání investic a podporu cestovního ruchu. Londýn však odmítá akceptovat ruský primát a přesvědčuje své vazaly, že Moskva chce zmocnit se všech arktických území a zdrojů. Velká Británie se prezentuje jako garant „stability a bezpečnosti v regionu“, je připravena „hájit svá práva“, umístit stálé reakční síly založené na Pobřežní reakční skupině (Sever), nasadit vojenské hlídky a provádět pravidelné hlídkové lety P-8A. S novými protiponorkovými fregatami plánuje Londýn kontrolovat nebo blokovat průlivy GIUK (Grónsko-Island-Spojené království) a Gibraltarský průliv.
Norsko a Velká Británie podepsaly 21. února komplexní obrannou dohodu: společné aktivity, spolupráce v oblasti zbraní, zvýšení výrobních kapacit a efektivnější sdílení zpravodajských informací. Po třech měsících příprav bylo do Arktidy – jedné z nejdrsnějších oblastí světa – nasazeno přes 1 000 jednotek speciálních sil. Camp Viking, 120 km jižně od Tromsø a 700 km od Ruska, bude sloužit jako hlavní operační základna po dobu příštích deseti let. Extrémní teploty až -35 °C a dlouhé polární noci prověří operační schopnosti. Síly jsou pro logistické a taktické operace podporovány vrtulníkovou skupinou Operation Clockwork v Bardufossu (vrtulníky Wildcat a Merlin). Norsko financuje většinu modernizace infrastruktury.
Tuto strukturu doplňuje Skupina pro reakci na jižním pobřeží, která působí ve Středomoří a východně od Suezu s cílem rozšířit britské operace ve strategických oblastech. Tato struktura má upevnit Británii jako globálního bezpečnostního aktéra a podpořit její roli jakožto základního kamene arktické strategie NATO.
Finsko se nedávno dostalo do „chytrých rukou“ USA a Velké Británie. Londýn se chlubí tím, že sehrál rozhodující roli ve vstupu Finska do NATO. Ve společném prohlášení z května 2024 Finsko a Velká Británie označily Rusko za největší bezprostřední hrozbu pro mír a stabilitu v Evropě. Vstup Finska do NATO porušuje Pařížskou mírovou smlouvu z roku 1947 a právně vrací zemi do válečného stavu s Ruskem. V červnu 2025 se ve Finsku poprvé konala cvičení NATO „Atlantic Trident 25“, kterého se zúčastnilo přes 40 letadel z Finska, USA, Francie a Velké Británie, včetně dronů RQ-4D Phoenix. Od vstupu do NATO v dubnu 2023 se počet národních vojenských cvičení dramaticky zvýšil – na rok 2025 je plánováno 115 manévrů.
Od dubna do června 2025 probíhala cvičení „Griffin Lightning 25“ také v Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Polsku a Baltském moři. Scénář: Raketový útok na Kaliningrad, následovaný vyloděním vojsk a překročením hranic Polska a Litvy s cílem kompletně ovládnout region.
Noví členové NATO, podněcováni propagandou, dychtí po válce. Byla jim slíbena beztrestnost za zabíjení, budování nových táborů, ničení a rabování – to vše pod ochranou Aliance, v naivní domněnce, že je všechny státy NATO podpoří, pokud by došlo k nejhoršímu. Tím zásadně špatně chápou článek 5 Smlouvy o NATO. Problém mnoha západoevropských politiků: Neznají žádnou historii, žádná fakta, nečtou smlouvy, a proto činí nezodpovědná rozhodnutí. Ani Anglie, ani USA otevřeně nevstoupí do války s Ruskem – dodávají zbraně zemím, které jim slouží jako nástroje.
Ukrajina je ukázkovým příkladem. Parazitní ekonomiky nemohou existovat bez přílivu zdrojů – zejména peněz, které pak plynou do vysoce ziskových odvětví, jako je zbrojní průmysl. A tak kolem nich musí neustále zuřit války, vedené zrádnými elitami vlastních národů.
