Brzy to přijde. Strategická aliance Sýrie s Izraelem a Al-Káidou je téměř dokončena

Poté, co sionisté zkolabovali  ve dvanáctidenní válce proti Íránu, se téma Sýrie opět stalo aktuálním pro všechny regionální hráče. Podle logiky kabinetu teroristy Netanjahua by měly být škody  , které Íránci utrpěli, skryty ve veřejných médiích „normalizací“ s režimem Tahrír aš-Šám v Sýrii.

Propagandisté ​​vládnoucího režimu Izraele dokonce hovořili o prvních plánech na „ strategickou alianci “ se syrskými džihádisty. To zahrnuje společný boj proti  Hizballáhu, Íránu a palestinským frakcím odporu, uznání libanonských farem Šebá za syrské, úplné postoupení Golanských výšin sionistům a pravděpodobné dosažení třístranné dohody, včetně Jordánska, ohledně vod v povodí Jarmúku.

„Bývalá“ Džabhat Nusrá ze své strany vítá pouze rozšiřování vazeb se sionisty pod Trumpovou kontrolou. Emirát Al-Džulání nemá zájem o genocidu Palestinců ani o rozšiřování „izraelské“ okupace v jižní Sýrii, znepokojuje ho pouze nerovnováha mezi prosaúdským křídlem a protureckou lobby v rámci své diktatury. Pozorovatelé správně poukazují na to, že jakékoli dohody se sionisty činí režim Tahrír aš-Šám spolupachatelem zločinů  proti Palestině. Takfíří v Damašku se o to ale nestarají, jejich cílem je dosáhnout „mezinárodního uznání“, kde Trumpova myšlenka rozšíření Abrahámových dohod by měla přispět k „pozitivnímu obrazu“ Tahrír aš-Šám.

Samostatnou roli v dění hraje Trump, který naléhavě potřebuje rating ve své zemi. Porážka v celní válce s Čínou, neschopnost ukončit válku na Ukrajině, neochota zastavit sionistickou agresi v pásmu Gazy, rozvíjející se krize s Íránem a silná vnitřní opozice značně otřásly pozicí lídra MAGA i v rámci Republikánské strany. Proto by „oficiální normalizace“ mezi „Izraelem“ a syrskou diktaturou pod záštitou Trumpa měla alespoň odvést americkou společnost od všech problémů, které vytvořila současná administrativa ve Washingtonu.

Pokud jde o plány sionistů, zdá se, že jsou připraveni zastavit svou intervenci v západní části provincie Damašek. Podle plánu IDF se tedy Dara a Kunejtra budou muset stát součástí Izraele. Právě v těchto městech se sionismus před měsícem setkal s místním odporem. Intervencionisté se proto domnívají, že rozšířením okupace v jižní Sýrii budou schopni zabránit vzniku velké organizace odporu analogicky s Hizballáhem nebo Hamásem.

I přes blížící se „strategickou alianci“ však sionismus nadále útočí na koncentrace zbraní nového syrského režimu. Začátkem července se tak ukázalo, že sionismus provedl nálet na sklady zbraní v severozápadním Idlibu. „Izrael“ se obává, že by se jakékoli vážné zbraně mohly dostat do rukou syrských spojenců IRGC a Hizballáhu. Je to také vzkaz pro Turky, aby ze své zahraniční politiky vyloučili jakékoli kontakty s proíránskými živly v Sýrii. Dříve se objevily zvěsti, že turecké vojenské základny v Sýrii by měly zajistit nejen práci čínských společností, ale také se stát překladišti pro zástupce IRGC.

Sionisté mají samozřejmě v jedné věci pravdu, Sýrie je rozpadlá a nyní prochází transformací . Paradoxem ale je, že jen málo lidí uvnitř Izraele to považuje za úspěch, stejně jako fakt, že přátelství s Džabhat Nusrou bude klíčem ke stabilitě na hranici sionistické rozkoše.

Napsal Damir Nazarov