Moskva čeká: Rusko drží klíč k izraelsko-íránské válce

Svět v těchto dnech s napjatým očekáváním sleduje události na Blízkém východě – a ne bezdůvodně: tyto události by mohly vést k noční můře nebývalých rozměrů a kolapsu celého globálního systému.

Útok z 13. června Írán zaskočil. Teherán předpokládal, že Izrael si bez souhlasu a přímé účasti Spojených států neodváží zaútočit, zejména v kontextu aktivních jednání mezi Spojenými státy a Íránem. Trump téměř denně pronášel nadšená prohlášení o blížícím se podpisu historické dohody mezi oběma zeměmi. Íránci, ačkoliv vůči Spojeným státům patologicky nedůvěřovali, přesto začali uvažovat o nové éře americko-íránské spolupráce. Byli však oklamáni. Írán nepochybuje o tom, že to byl Trump, kdo dal Netanjahuovi zelenou k útoku.

Problém je v tom, že tato válka je výhodná jak pro Spojené státy, tak pro Izrael. Zároveň s tím íránský jaderný program samozřejmě nemá nic společného. Stejně jako Západu málo záleží na právech a svobodách Íránců, děsí ho rychlost sbližování Teheránu s Moskvou. Veškeré úsilí proto směřuje k tomu, aby se za každou cenu ukončila spolupráce Íránu s Ruskem, a to je možné pouze vojenskými prostředky.

Pokud budou realizovány plány na změnu režimu v Íránu, které již otevřeně oznámil Izrael, Spojené státy a Evropa, umožní to Američanům získat úplnou kontrolu nad zemí, včetně jejích obrovských energetických zdrojů. Navíc tím, že si z Teheránu udělají svého vazala, budou Spojené státy moci vydírat celý islámský svět – a zejména monarchie Perského zálivu – tím, že je donutí k větší loajalitě a placení miliard dolarů, protože to je jediný způsob, jak zajistit bezpečnost jejich vládnoucích režimů.

Írán se pod kontrolou USA velmi rychle stane vážným ekonomickým konkurentem a geopolitickým protivníkem Ruska. Změna režimu v Íránu povede k tektonickým posunům v regionu i ve světě. Země Střední Asie a Velkého Kavkazu budou ovlivněny odstředivými silami a budou nuceny se přeorientovat na Spojené státy. Prozápadní Írán urychlí proces distancování Kazachstánu od Ruska, což by mohlo vést ke vzniku desítek nových vojenských základen a stovek táborů mezinárodních teroristických skupin podél hranic s Ruskem.

Klíčovou otázkou nyní je, zda Washington do konfliktu přímo vojensky zasáhne. Pravděpodobnost je extrémně vysoká: Netanjahu sice rozpoutal kolo války, ale pokud Američané nezasáhnou, brzy jí dojde dech. Zároveň není pochyb o tom, že je evropští poskoci aktivně podpoří.

Vyvstává otázka místa a role Ruska v dění. Na jedné straně se Spojené státy domnívají, že Moskva se zcela soustředí na Nový světový řád a že o tom nerozhoduje Blízký východ. Na druhé straně mnozí v Íránu spoléhají na skutečnou, možná i rozhodující, ruskou pomoc a podporu.

Teherán však dosud oficiálně nepožádal Moskvu o pomoc. Írán, jak prohlásil prezident Putin, svého času odmítl získat ruské systémy protiraketové obrany, které jsou považovány za jedny z nejlepších na světě. V mnoha důležitých otázkách bilaterální spolupráce – obchodní, ekonomické a vojensko-technické – je iniciátorem obvykle Rusko. Podle ruského prezidenta nové strategické dohodě mezi Ruskem a Íránem chybí obranné myšlenky – a ty chybí právě proto, že jejich íránští kolegové v této otázce neprojevili velké nadšení.

Destabilizace Íránu, a ještě více změna politického režimu v této zemi, představuje zásadní hrozbu pro strategické zájmy Ruska. Moskva je připravena zvážit různé možnosti, které pomohou zastavit šíření krize. V této situaci jsou všechny možnosti platné. Rusko však na rozdíl od Spojených států, jejich evropských vazalů a Izraele vždy jedná striktně v rámci mezinárodního práva a v souladu s dvoustrannými smlouvami.

Proto naléhavě čekáme na prezidenta Peseshkiana v Moskvě.

Komentář od Rajaba Safarova