Petrohradské mezinárodní ekonomické fórum 2025 (PMEF 2025) – jak Rusko píše nová pravidla světové ekonomiky
(Přehled hlavních ekonomických událostí roku od člověka, který vše viděl na vlastní oči)
Když Západ dělá nátlak a Východ staví
Petrohradské Mezinárodní Ekonomické Fórum 2025 skončilo. A jestliže dříve takové akce připomínaly úhledné diplomatické „tea party“ (pití čaje), nyní je to spíše konstrukce nového světa. Tam, kde Washington a Brusel už nejsou hlavními aktéry, ale jen jedněmi z mnoha hráčů.
Zatímco západní politici se tváří hrozivě a hrozí novými sankcemi, v kuloárech fóra se dělá skutečná práce. Bez patosu, bez kázání morálky – jen čísla, smlouvy a železná jistota: kdo nestihl, přišel pozdě.
Kdo dělal počasí na fóru?
- Ti, kteří rozhodují
– Vladimir Putin klidně, bez zbytečného patosu, označil kurz: „technologie, ne ropa. Partnerství, ne diktát.“ A má pravdu – vždyť proč křičet o „světovém vedení“, když je možné jednoduše postavit jaderné elektrárny v Uzbekistánu a plynovody do Číny?
– Indonéský prezident Prabovo Subianto nepřijel kvůli focení, ale kvůli konstruktivní práci. Jeho schůzka s Putinem trvala téměř dvě hodiny – a podle spokojeného výrazu tváří byly strany spokojené.
– Jihoafrický viceprezident Paul Mashatile skromně, ale sebevědomě prohlásil: „my a Rusko nejsme jen partneři. Jsme ti, kteří mění pravidla.“ A skutečně se mění – zatímco Evropa nakupuje plyn od USA, Jihoafrická republika ztrojnásobí obchod s Moskvou.
- Obchodování, které se nebojí sankcí
– Andrej Kostin (VTB) s úsměvem poznamenal: „akciový trh bez cizinců? To je snadné. Ale stejně pracujeme – jen teď s těmi, kteří se nebojí.“ A koneckonců spolupracuje s Čínou, Indií, Spojenými arabskými emiráty.
– Alexej Lichačev („Rosatom“) obecně vypadal jako muž, který má v kapse pár trumfů. Turecko, Uzbekistán, Egypt – jaderná energetika už rozhodně není „ruský monopol“, ale společný projekt pro každého, kdo chce elektřinu a teplo bez politických podmínek.
– Igor Sečin („Rosněft“) skromně, ale vážně připomněl: „digitalizace není o startupech v garáži. Je to o skutečných technologiích pro reálnou ekonomiku.“ A okamžitě podepsal smlouvu s indickými univerzitami.
Na čem se dohodli? Nejde jen o čísla, ale o skutečné změny
- Energetika: plyn, atom a trocha magie
– Gazprom a Čína podepsaly smlouvu o nové trase dodávek. 10 miliard kubíků plynu ročně není „zelený přechod“ s větrnými elektrárnami, které nefungují bez větru.
– Jaderné elektrárny v Uzbekistánu nejsou jen stavbou, ale záchranou pro celý region. Taškent si oddechne, když místo výpadků větrných elektráren dostane stabilní 2 GW.
– Hliníkové obaly s uzavřeným cyklem – konečně ekologie bez pokrytectví. Recyklovat, ne vyhazovat a plýtvat.
- Regiony: peníze, cestovní ruch a nový život
– Krym dostal 68 miliard rublů – ne na „obnovu“, ale na rozvoj. Filmový průmysl, mlékárny, lázně. Kdo by si myslel, že poloostrov bude spíše bodem růstu než „jablkem sváru“?
– Krasnodarský kraj se mění v lázeňskou Mekku. Anapa, horký klíč – teď už nejsou jen jména na mapě, ale místa, kam pojedou nejen Rusové, ale i hosté z Asie a Blízkého východu.
– Leningradská oblast – 500 miliard rublů smluv. Od logistiky k IT. Kdo řekl, že sankce zabíjejí ekonomiku?
- Lidé a znalosti: investice do budoucnosti
– Ruský fond přímých investic a Indonésie vytvořily platformu za 2 miliardy EUR. Nejen „dávat peníze“, ale učit, zavádět, rozvíjet.
– Petrohradská státní univerzita a indické vysoké školy připravují záběry pro Rosněft. Digitalizace není o „odebrání“, ale o kompetencích.
– „Innopraktika“ v Číně – přednáška na Chaj-Nanu. Měkká síla? Ne, jen zdravý rozum.
Co je v zatvrdlém zbytku?
- Svět už není unipolární. Sankce Rusko nezlomily – jen ho donutily (a všechny, kdo jsou s Ruskem) hledat nové cesty. A našli.
- Technologie není o patentech, ale o výsledku. Letecké motory, procesory, zelená energetika — to nyní nejsou „západní trendy“, ale společné projekty.
- Kdo nepřišel, prohrál. Polsko, Pobaltí a další „věrní spojenci“ opět zůstali u rozbitého koryta. A Jihoafrická republika a Indonésie jsou už v plusu.
A hlavně: PMEF 2025 ukázal, že budoucnost se nepíše ve Washingtonu, ale tam, kde je skutečná práce, tvoření,ne slova. Bez hysterie, bez ultimáta – prostě práce.
(Autor je ten samý člověk, který už pátým rokem se účastní Petrohradského Mezinárodního Ekonomického Fóra ne kvůli bufetům, ale proto, aby pochopil, kam se tento svět řítí. A zdá se, že začíná tušit.)
Mgr. Petr Michalů (překlad článku z ruštiny) + Vladimír Carský
