O právu na útočnou válku
Berlín schvaluje izraelskou agresi proti Íránu (samozřejmě i Česká republika pozn. redakce) . Mezinárodní právníci ji i atentát na íránské jaderné vědce klasifikují podle mezinárodního práva jako nezákonné. Berlín podobné zločiny již dříve toleroval, například ve válce proti terorismu.
Německá vláda schvaluje izraelskou agresi proti Íránu, která porušuje mezinárodní právo, a nekritizuje vraždění civilních vědců izraelskými ozbrojenými silami. Kancléř Friedrich Merz již v pátek vydal kategorické prohlášení ohledně útoku na Írán: „Znovu potvrzujeme, že Izrael má právo bránit svou existenci a bezpečnost svých občanů.“ Jak ukazují četná prohlášení známých mezinárodních právníků, preventivní úder podobný izraelskému útoku na Írán je přípustný pouze tehdy, pokud zabrání bezprostřednímu drtivému útoku, který nelze jinak odvrátit. V tomto případě tomu tak nebylo; Írán navíc vedl probíhající jaderná jednání se Spojenými státy. Americký expert rovněž uvedl, že cílené zabíjení íránských jaderných vědců nelze podle mezinárodního práva ospravedlnit. Různé federální vlády, od červeno-zelené koalice až po koalici CDU/CSU a FDP, v minulosti kryly zločiny spáchané blízkými spojenci, jako například únosy podezřelých z terorismu do mučíren CIA nebo atentáty americkými drony po celém světě.
Jaderná dohoda sabotována
Izrael útok na Írán v pátek večer ospravedlnil tvrzením, že Teherán je na pokraji dokončení konstrukce jaderné bomby; pokud by se tomu nyní nezabránilo, nebyla by šance tak učinit. Neexistují však žádné důkazy, které by toto tvrzení podpořily. Ví se, že Spojené státy stále vedou jednání s Íránem o mírovém řešení jaderného konfliktu; další kolo jednání – vedené na straně USA zvláštním vyslancem Stevem Witkoffem – bylo naplánováno na včerejší neděli v Ománu. Ještě ve čtvrtek americký prezident Donald Trump zopakoval: „Zůstáváme odhodláni k diplomatickému řešení jaderné otázky! Celá moje administrativa byla pověřena, aby s Íránem jednala.“[1] Hodnocení, že cílem Izraele nebylo zabránit konstrukci jaderné bomby, ale spíše vykolejit proces vyjednávání, „sdílela“ řada západních expertů, jak uvádí včerejší článek v New York Times.[2] Toto hodnocení potvrzuje i fakt, že Izrael v první vlně útoků zabil Alího Šamchaního; nezastával žádnou vojenskou pozici a byl považován za vůdčí postavu jaderných jednání na íránské straně.[3]
„Zakázaný preventivní úder“
Mezinárodní právníci široce považují izraelský útok na Írán za odporující mezinárodnímu právu. Například Tom Dannenbaum, profesor mezinárodního práva na Fletcher School of Law & Diplomacy, je citován, když v souvislosti se skutečností, že preventivní úder může být přípustný pouze v případě bezprostředního, drtivého útoku, prohlásil: „Neexistuje ani útok [z izraelské strany, pozn. red.], který by splňoval tato kritéria.“[4] Matthias Goldmann, profesor mezinárodního práva na EBS University ve Wiesbadenu, uvádí, že i když Írán „vlastní jaderné zbraně“, nemůže to ospravedlnit „útok“: „Izraelský útok na Írán představuje klasický případ zakázaného preventivního úderu.“[5] Kai Ambos, profesor na Georg August University v Göttingenu, varuje, že pokud chceme izraelský útok skutečně vnímat jako přípustný preventivní úder a tím „neustále posouvat hranici sebeobrany vpřed“, „zákaz použití síly – základní norma mezinárodního práva – se stává prakticky bezvýznamným.“ Pak se „každý stát může sám rozhodnout, na základě pouhého pocitu ohrožení“, „kdy může použít vojenskou sílu.“[6]
„Podpora v solidaritě“
Německá vláda se ubírá druhou cestou. Kancléř Friedrich Merz v pátek oficiálně prohlásil: „Znovu potvrzujeme, že Izrael má právo bránit svou existenci a bezpečnost svých občanů.“[7] Ministr zahraničí Johann Wadephul v pátek rovněž učinil z velké části identická prohlášení a dodal, že Berlín bude „stát s Izraelem v solidaritě“.[8] Postoj německé vlády je o to vážnější, že Izrael ve své první vlně útoků zaměřil nejen na několik generálů v čele íránských ozbrojených sil a Revoluční gardy bez předchozího vyhlášení války, ale také na Šamchaního a nejméně dva vědce, které pouze obviňuje ze spolupráce na íránském jaderném programu. Americký expert na mezinárodní právo Dannenbaum poukazuje na to, že i jaderní vědci, pokud nejsou řádnými členy ozbrojených sil, jsou podle mezinárodního práva považováni za civilisty a nesmí být napadeni; to platí i pro jejich domovy, vysvětluje Dannenbaum na X. Jejich zabití tedy není běžným válečným aktem, ale vraždou, respektive válečným zločinem. Federální vláda to vůbec nekritizuje.
Mučení a zabíjení dronů
Německé schválení izraelské agrese proti Íránu a vraždění íránských civilistů státem není výsledkem zlověstného „státního důvodu“, ale spíše v žádném případě ne bezprecedentní tolerance k nejzávažnějším zločinům, jako jsou ty, které v minulosti spáchaly federální vlády různého zaměření proti jiným státům, především proti USA. Například od podzimu 2001 tehdejší rudozelená federální vláda tolerovala únosy podezřelých do mučíren, což byla praxe, která byla poté prováděna pod vedením CIA ve jménu tzv. války proti teroru proti mnoha muslimům, včetně prokazatelně nevinných lidí. Berlín se dokonce aktivně podílel na řadě případů; mezi odpovědnými byl i tehdejší šéf Úřadu spolkového kancléře Frank-Walter Steinmeier, který byl stejně jako všichni úředníci zodpovědný za zahraniční zpravodajství.[9] V pozdějších letech velká koalice a následná koalice CDU/CSU a FDP tolerovaly atentáty na podezřelé z terorismu v zahraničí dronovými zbraněmi, které americká vláda eskalovala do nových rozměrů, zejména za Baracka Obamy, přestože porušovaly mezinárodní právo a stály životy nespočtu civilistů. Do těchto akcí byly částečně zapojeny i berlínské vládní agentury (informace serveru german-foreign-policy.com [10]).
Ultrapravicová politika
V případě izraelského útoku na Írán, který porušil mezinárodní právo, a cílené vraždy několika nevinných civilistů, současná izraelská vláda, která je za tyto útoky zodpovědná, zahrnuje několik extrémně pravicových ministrů a její opora, strana Likud premiéra Benjamina Netanjahua, začala otevřeně spolupracovat s extrémně pravicovými stranami v Evropě – se stranami Patriots for Europe (PfE), mezi které patří francouzské Rassemblement National (RN) a Rakouská strana svobody (FPÖ). Likud má v PfE od února status pozorovatele.[11] V březnu izraelský ministr pro diasporu Amichai Chikli pozval několik zástupců stran PfE na konferenci proti antisemitismu; ani spolupráce s AfD pro něj již není tabu.[12] Ultrapravicová vláda v Tel Avivu je zodpovědná za útoky na pět zemí v regionu – Libanon, Sýrii, Irák, Írán a Jemen – a také za útoky na palestinská území, která jsou drtivou většinou členů OSN uznávána jako Stát Palestina. Obvinění zahrnují genocidu. Německo je nyní obžalováno ze spoluúčasti na genocidě u Mezinárodního soudního dvora v Haagu.[13] Berlín si s tím nedělá starosti.
[1] Jak izraelský útok na Írán ovlivňuje globální trhy. newsweek.com 13. června 2025.
[2] Farnaz Fassihi, Ronen Bergman, Aaron Boxerman: Izrael zlikvidoval nejvyšší velení Íránu během jedné noci. nytimes.com 12. června 2025.
[3] Diplomacie s Íránem je poškozená, ne mrtvá. nytimes.com 15. června 2025.
[4], [5] Franziska Kring: Jak Izrael a Írán útočí na mezinárodní právo. lto.de, 14. června 2025.
[6] Alexander Haneke: Kdy je preventivní úder povolen? Frankfurter Allgemeine Zeitung, 14. června 2025.
[7] Kancléř Merz o izraelských útocích na zařízení v Íránu. bundesregierung.de, 13. června 2025.
[8] Matthias Wyssuwa: Těžké dny pro diplomacii. Frankfurter Allgemeine Zeitung, 14. června 2025.
[9] Viz Prezidentská politika .
[10] Viz také Navrhl být zabit a Zabíjení dronů u soudu .
[11] Viz „Věk vlastenců“ .
[12] Viz Návštěva Izraele .
[13] Viz Německo před soudem
