Jindřich Kulhavý: Lidé jsou stále agresivnější
Je s podivem, kam směřuje celá společnost. Je evidentní, že není dobře, protože spokojení lidé si většinou užívají výdobytků toho, co ke štěstí vede. Rozhlédnete-li se kolem sebe, moc těch úsměvů nevidíte. Není k nim důvod.
Hledáte-li důvody k nespokojenosti, moc práce Vám to nedá. Agresivní politika plná nenávisti, mediální strašení a vytváření nejistoty, mizerná ekonomika a nadvláda nadnárodních konglomerátů. To vše dokáže rozklížit mnohé a křehkost společnosti tomu nahrává. Netuším, jak to vnímáte Vy, ale po roku 1989 jsme my dnes už starší byli většinou nabití energií a s optimismem jsme hleděli do budoucnosti. Proslulé devadesátky byly jízdou na centrifuze a někoho to vyhodilo výše, jiný dopadl tvrdě. Bombardování Srbska nás mělo varovat, řízený pád dvojčat probudit. Je třeba si přiznat, že posledních 36 let je de facto životem v bludu, ve spirálách a míchaly se věci dobré i zlé.
Jestliže 11.září bude na vždy sporným a zlomovým okamžikem, Arabské jaro ukázkou zvůle Spojených států, realitní krize v USA z roku 2008 impulsem k té celosvětové, pak minulé a stávající desetiletí znamenala nástup k celosvětovému kolapsu a zmaru. Islámský stát, Majdan, migrace, podvodné americké volby s vítězem Bidenem, konec Merkelové, arogance WEF, NWO, nástup Leyenové, covid, Green Deal, ruská SVO, destrukce Evropy a snaha vyprovokovat 3.světovou válku bez domýšlení následků. Myslím si, že takto turbulentní dění si nepředstavoval nikdo z těch, kteří stáli na Národní a na Václavském náměstí ve slepé víře v lepší zítřky. Hned od počátku se k moci dostala jen nová skupina šmejdů, byť se zdáli být o tolik lepší, než byla většina komunistů. Samozřejmě to byl omyl a vnímáte li současnou politickou generaci, její velká část jde ve šlépějích kdysi svržených. Včetně Fialy a jeho souputníků.
Co je také velmi zajímavé, je podobnost Rudého práva a například Seznamu, Forum24 a dalších médií. V propagandě si takový Moravec a celá současná ČT nemá co vyčítat s ČST z dob předlistopadových. V podstatě si tehdy hráli na demokracii, ale většina národa si o tom myslela své. Dnes je to podobné. Liberálové nahradili komunisty, ovšem i oni mají své novináře, redaktory, umělce, hlásné trouby. Co je paradoxem, někdy jde o ty samé osoby. Že, pane Svěráku….například. Dokonce i hradní pán má víru podobojí. Byl zarytým praktikujícím členem strany, nyní pro změnu tvrdí liberální muziku. Je otázkou, v které době bylo či je u moci více skutečných šmejdů a nakolik bylo tehdejší „budovatelské“ nadšení stranických kádrů nebezpečné v porovnání s dnešní mocenskou garniturou.
Rozklad společnosti je obrovský. Máme tu pár protipólů. Na první místě uvedu ze svého pohledu ty na špatném břehu, na druhém své místo a třeba se shodneme, nebo také ne.
1. Příznivci EU – euroskeptici
2. Sluníčkáři – odpůrci migrace
3. Euroobčané – vlastenci
4. Fanatici pro vakcinaci – antivaxeři
5. Ukronacisté – odpůrci pomajdanového směřování Ukrajiny
6. Fanoušci Zelenského a žebroty – ti vnímající schopnost Putina vrátit Rusku lesk a důstojnost bez potřeby chtít ovládnou svět
7. Zastánci LGBT zvráceností – podporovatelé tradiční rodiny
8. Zelení mozci podléhající manipulaci – odpůrci Green Dealu
9. Obdivovatelé elektromobility – nadšenci pro auta potřebující je slyšet
10. Uživatelé karet – jednoznačně hotovost
11. Váleční štváči – chcimíři
12. Ovce – vlci
Možná už víte, ve které části spektra se více vnímáte, ale jistě uznáte, že tyto rozdílné dvojice k sobě pociťují stále větší nenávist. Té je skutečně moc, možná nad síly současné generace. A může to skončit všelijak. Patřím vždy k druhé možnosti z těch výše uvedených. U ostatních lidí se to může různě míchat, i když také nemusí. Jisté je, že lidstvo se dostává částečně na pomyslnou hranu. Nebo to chápete celé jinak?
