Paul Craig Roberts: „Mírová jednání“ jsou jen dalším klamem, který vytváří narativ pro další válku

Putin ohlášené třídenní příměří, které má začít platit za osm dní, nemá podle autora nic společného s probíhajícími jednáními o Ukrajině. Spíše slouží k připomenutí 80. výročí vítězství nad nacistickým Německem – vítězství, v němž podle Robertse neslo hlavní tíhu Rusko, zatímco příspěvky USA, Velké Británie a Francie byly poměrně marginální.

V této souvislosti Roberts poukazuje na provokativní paralelu: Třetí říše v Německu nikdy úplně nezmizela – protože dnes jsou zde stíháni nejen ti, kdo mluví pravdu, ale i kritici Izraele, a dokonce i odpůrci vakcíny proti covidu, jako například Reiner Füllmich.

Podle Robertse západní média a experti přehlížejí klíčový detail: ruský ministr zahraničí Lavrov výslovně definoval účel jakýchkoli mírových rozhovorů jako odstranění základních příčin konfliktu . A touto příčinou v žádném případě není ruská intervence, ale – jak přiznal i článek v New York Times – úmyslný pokus Washingtonu o vyvolání konfliktu s cílem destabilizovat Rusko.

Roberts vysvětluje, že:

• Washington byl ten, kdo svrhl demokraticky zvolenou ukrajinskou vládu, zatímco Putin sledoval situaci;
• Washington cvičil a vyzbrojoval ukrajinskou armádu, aby znovu dobyla Donbas, zatímco Minská dohoda sloužila pouze jako klam k ukolébání Ruska;
• Putin a Lavrov byli ti, kdo marně žádali NATO, EU a USA o dohodu o vzájemné bezpečnosti mezi prosincem 2021 a únorem 2022.

Roberts nakonec tvrdí, že Rusko bylo nuceno zasáhnout, aby zabránilo masakru ruského obyvatelstva v Donbasu – obyvatelstva, které drtivou většinou hlasovalo pro připojení k Rusku poté, co bylo od Ruska odříznuto rozhodnutími sovětských vůdců i Spojených států.

Roberts kritizuje Putinův váhavý přístup na Ukrajině – zejména ve srovnání s rychlostí Rudé armády ve druhé světové válce. Eskalace konfliktu, intervence NATO a dodávky západních zbraňových systémů byly předvídatelné – a přesto Putin čekal. Roberts vidí jedno možné vysvětlení v hluboké touze mnoha Rusů (a také Putina) po smíření se Západem – touze, která ignoruje realitu hegemonní politiky USA.

Americká zahraniční politika, jak ji od roku 1991 formuje tzv. Wolfowitzova doktrína , má pouze jeden cíl: ovládnutí světa USA. Žádný americký prezident – ​​ani Trump – tuto doktrínu nikdy nezrušil. Výsledkem je, že skutečný mír s Ruskem, Čínou nebo Íránem je možný pouze prostřednictvím jejich kapitulace – nebo válkou .

Roberts na závěr pokládá otázku:

• Kapituluje Putin?
• Podřídí se Čína?
• Vzdá se Írán?

Pokud ne, jeho ponurá předpověď zní, že válka je naší budoucností. Pouze pokud se Trump a americký Kongres veřejně zřeknou hegemonie, může existovat nějaká naděje na mír.

Čekáme , říká Roberts, na toto odmítnutí americké hegemonie.