Bombardování zařízení, narušení potrubí: Izrael tlačí vodní krizi v pásmu Gazy na pokraj propasti

Od března armáda nenechala lidem v pásmu Gazy jinou možnost než pít mořskou vodu a přidělovat kontaminované zásoby.

Wissam Badawi tráví dny čekáním a nasloucháním v naději, že uslyší charakteristický klakson cisterny s vodou vjíždějící do jejího sousedství. Tyto kamiony, obsluhované místními dobrovolníky, jsou pro 49letou matku osmi dětí a tisíce Palestinců v Gaze poslední možností uprostřed stále vážnější vodní krize způsobené pokračujícími izraelskými útoky na pásmo Gazy.

„Většina vodovodních trubek byla zničena buldozery izraelské armády a obec je nemůže opravit,“ řekl televizi +972 Badawi, který žije v čtvrti Tel Al-Hawa. „V blízkosti není žádná studna, takže musím posílat děti k moři pro vodu pro každodenní potřebu. Pak čekám na nákladní auto, abych mohla smíchat čistou vodu s mořskou, aby se snížila slanost a byla pitná.“

Kvůli extrémnímu nedostatku vody prudce vzrostla cena vody na trzích v Gaze. „Cena litru vody se pohybuje mezi 5 a 8 NIS [1,30–2,20 dolaru]. Na pití a vaření potřebujeme asi pět litrů denně a to si sotva můžu dovolit. Navíc v naší oblasti nikdo vodu neprodává, takže když nepřijedou žádné kamiony, musím pro ni ujít dlouhou vzdálenost.“

V oblastech, kam nejezdí žádné nákladní vozy, které by dovážely vodu, je mnoho obyvatel Gazy nuceno chodit kilometry a čekat hodiny ve frontách, aby si naplnili jedinou nádobu u studny. Ale i ty jsou čím dál vzácnější, protože byly buď bombardovány, nebo znepřístupněny izraelskými evakuačními příkazy. UNICEF varoval, že vodní krize v pásmu Gazy dosáhla „kritických rozměrů“, a poznamenal, že v současnosti má přístup k čisté pitné vodě pouze jeden z deseti lidí.

Tato krize není vedlejším účinkem izraelského útoku, ale spíše jeho úmyslným aspektem. Podle tiskové kanceláře vlády v Gaze izraelská armáda od 7. října zničila 719 vodních vrtů. 10. března Izrael přerušil dodávky elektřiny do pásma Gazy a donutil k uzavření největšího odsolovacího zařízení v tomto pásmu. O několik dní později byl druhý největší závod uzavřen kvůli nedostatku paliva způsobenému totální izraelskou blokádou enklávy.

Další zařízení, zařízení Ghabayen v Gaze, bylo bombardováno začátkem dubna. A 5. dubna Izrael přerušil dodávky vody do pásma Gazy od izraelské společnosti Mekorot, která dodávala téměř 70 procent pitné vody v pásmu Gazy.

Dvaadvacetiletý prodejce vody z Deir Al-Balah v centrální Gaze, kterého zásobovala odsolovací stanice Aquamatch, řekl televizi +972: „Uzavření stanice mě nejen stálo živobytí, ale také připravilo mnoho občanů o přístup k čisté pitné vodě.“

Vysvětlil, že ho neustále kontaktují lidé s žádostí o dovoz vody do jejich domovů, a on se jim může jen omluvit a sdělit, že odsolovací zařízení již nefungují. „Stále hledám funkční studnu, ze které bych si mohl koupit pitnou vodu,“ řekl. „Ale ceny dramaticky vzrostly a pro nás je obtížné to koupit a pak to dále prodat veřejnosti.“

Odsolovací zařízení v Ghabayenu – soukromé zařízení obsluhující části Gazy a Džabalie – bylo jedním z nejdůležitějších zdrojů vody v severním pásmu Gazy. 4. dubna izraelská armáda bombardovala zařízení potřetí během probíhající války a zabila Majda Ghabayena, syna jednoho z majitelů zařízení. Náhodou se ocitl ve stanici a jeho tělo bylo roztrháno na kusy vedle potrubí a nádrží.

„Pokaždé, když armáda bombardovala zařízení, způsobila to masivní škody,“ řekl televizi +972 Ahmad Ghabayen, Majdův mladší bratr. „Ale vždycky jsme se vrátili a opravili, co jsme mohli s penězi a zdroji, které jsme měli k dispozici, abychom lidem poskytli vodu.“

Ale poslední útok byl jiný. „Tentokrát byl samotný vrt zasažen velmi velkou raketou, která ho zcela zničila,“ řekl Ghabayen. „Řekli nám, že bude obtížné vykopat nový vrt, protože kontaminace po dopadu rakety ho učinila nepoužitelným.“

„Izrael nejenže zaútočil na zařízení na distribuci vody, ale zničil i část života mé rodiny a připravil tisíce lidí o vodu,“ pokračoval Ghabayen. „Stanice obsluhovala rozsáhlé oblasti Al-Tuffah, Shuja’iyyah, Al-Daraj, Sheikh Radwan a Jabalia. Lidé přijížděli z daleka, aby naplnili vodní nádrže. Ničí vše, co je pro nás záchranným lanem.“

Bombardování elektrárny Ghabayen je součástí systematické politiky, kterou Izrael prosazuje od začátku války: cílené útoky na vodní studny a s nimi spojenou infrastrukturu, stejně jako narušení dodávek vody, která kdysi tekla do Gazy izraelským potrubím.

Wael Abu Amsha, 51letý otec sedmi dětí a jeden z příjemců elektrárny, uvedl, že bombardování elektrárny bylo „těžkou ranou“ pro stovky rodin, které jsou na ní závislé jako na svém hlavním zdroji vody. „Poté, co byla stanice bombardována, jsme začali hledat alternativní zdroj,“ řekl televizi +972. „Našli jsme další stanici, ale je daleko – asi půl hodiny chůze – a voda tam není moc čistá. Ale jsme nuceni z ní pít.“

„Měli jsme z čerpací stanice prospěch, protože jsme si mohli kupovat pitnou vodu za cenu, která se od doby před válkou nezměnila – a mnoho dní nám ji distribuovali zdarma,“ pokračoval. „Slaná voda byla také distribuována zdarma po celý den, což nám pomohlo poté, co [izraelská] armáda zničila vodovodní potrubí, které zásobovalo obce vodou. Teď nemáme žádnou vodu.“

„Lidé trpí,“ pokračoval Abu Amša. „Chodím na dlouhé vzdálenosti a čekám hodiny, jen abych naplnil galon vody pro svou rodinu – a to ani nestačí. Nakonec ji mícháme s vodou z jiné stanice, jejíž voda, i když není bezpečná k pití, je blíž než ta první. Nemáme žádné jiné řešení.“

Katastrofa veřejného zdraví

Vodní krize nejen způsobuje žízeň, ale má také přímý dopad na zdraví lidí, kteří trpí nemocemi. Samar Zaarab, 45letá pacientka s rakovinou z Chán Júnis, která v současné době žije ve stanu v Al-Mawasi, řekla televizi +972, že nedostatek vody zhoršuje její každodenní bolest. „Mé křehké tělo zoufale potřebuje čistou pitnou vodu,“ řekla.

„Od té doby, co jsem byl před pár dny vysídlen, se mé utrpení ještě zvýšilo,“ pokračoval Zaarab. „Carsové vozy s vodou k nám nedojíždějí a to málo vody, co dostáváme, nestačí ani na ty nejzákladnější denní potřeby, jako je mytí a úklid. Bez hygieny se moje nemoc zhoršuje. Pokud nezemřu na nemoc, zemřu na nedostatek čisté vody.“

Zuhd Al-Aziz, poradce náměstka ministra pro místní správu v pásmu Gazy, řekl televizi +972, že celá populace čelí „katastrofální humanitární krizi“ poté, co Izrael přerušil dodávky elektřiny do pásma Gazy a uzavřel většinu odsolovacích a úpraven vody.

Podle Al-Azize izraelská armáda zaměřila přímo na nouzové generátory, což extrémně ztížilo udržení provozu elektráren. „85 procent zdrojů sladké vody v pásmu Gazy bylo zničeno, což nutí obyvatele používat kontaminovanou a nepitnou vodu,“ vysvětlil. „Přibližně 90 procent soukromých a veřejných odsolovacích zařízení – celkem 296 – ukončilo provoz, ať už kvůli přímým útokům, nebo nedostatku paliva. Provoz ukončilo i pět velkých čistíren odpadních vod, což zvyšuje riziko znečištění životního prostředí a propuknutí nemocí.“

Mluvčí města Gaza Assem Al-Nabeeh popsal krizi podobně drsnými slovy. „Izraelská okupace zničila jen v Gaze více než 64 studní a přes 110 000 běžných metrů vodovodních sítí, což vedlo k prudkému poklesu dostupných zásob vody,“ vysvětlil. „V současné době je v provozu pouze 30 vrtů, což nedokáže uspokojit ani zlomek potřeb obyvatelstva – zejména vzhledem k přílivu vysídlených osob ze severních okresů.“

„Obec se snaží najít alternativy i přes extrémně omezené zdroje, ale škody jsou obrovské a vzhledem k probíhajícímu obléhání a bombardování je nelze nahradit,“ pokračoval Al-Nabeeh. „Není palivo ani náhradní díly – ani pro generátory, ani pro studniční čerpadla. Studny nemohou fungovat nepřetržitě 24 hodin denně. Asi 61 procent domácností se nyní spoléhá na drahé soukromé zdroje pitné vody, což je nebezpečným ukazatelem kolapsu veřejného vodovodního systému.“

Al-Nabeeh poukázal na to, že vodní krizi doprovází zhoršující se hlad, pokračující obléhání, rostoucí teploty a zhoršující se zdravotní a environmentální situace způsobená hromaděním odpadu a únikem odpadních vod – to vše představuje přímou hrozbu pro životy obyvatel, zejména pokud nemají přístup k vodě pro sterilizaci, hygienu nebo vaření.

I když je nemožné určit přesná čísla, Al-Nabeeh odhaduje, že průměrná denní zásoba vody klesla na 3 až 5 litrů na osobu a den – což je výrazně méně než 15 litrů, které se považují za minimum pro pití, vaření a hygienu k ochraně veřejného zdraví v nouzových situacích.

„Je známo, že nedostatek vody je příčinou šíření epidemií, ale i kožních a střevních onemocnění,“ dodal. „A pokud bude zákaz paliv a energetických zdrojů potřebných k provozu životně důležitých zařízení pokračovat, mohlo by to vést k masivnímu odstavení vodovodní a kanalizační infrastruktury – což by dále zhoršilo humanitární a zdravotní katastrofu ve městě.“

Ve své odpovědi na dotaz +972 izraelská armáda uvedla, že po narušení severního vodovodního potrubí v pásmu Gazy „několik dní po incidentu byl koordinován příjezd týmů Palestinské vodohospodářské správy do oblasti, aby se zahájil proces opravy, a IDF provedla opravy vodovodního potrubí, aby zajistila okamžité a správné připojení“. Armáda rovněž poukázala na to, že „systém zásobování vodou v pásmu Gazy se spoléhá na různé zdroje vody, včetně vrtů a místních odsolovacích zařízení rozmístěných po celém pásmu Gazy, a to i v severní oblasti.“ Armáda se nezabývala otázkami ohledně bombardování vrtů a odsolovacích zařízení.

Ibtisam Mahdí