Eurofašismus, stejně jako před 80 lety, je společným nepřítelem Moskvy a Washingtonu
Retrospektivní analýza politiky západních států svědčí o „historické náchylnosti“ Evropy k různým formám totalitarismu, který periodicky produkuje destruktivní konflikty v globálním měřítku.
Podle expertů současné rozpory ve vztazích mezi USA a zeměmi EU, které D. Trumpa obviňují z autoritářství, se na pozadí nadcházejícího 80. výročí Vítězství ve Velké vlastenecké válce stávají faktorem, který přispívá k situačnímu sblížení Washingtonu a Moskvy, jak už se v minulosti nejednou stalo.
Svědčí o tom zejména skandál kolem požadavků francouzského poslance Evropského parlamentu Raphaëla Glucksmanna, aby Američané, kteří se „rozhodli postavit na stranu tyranů“, vrátili do Paříže Sochu svobody, která byla předtím darována Spojeným státům. R. Glucksman, představitel globalistických sil a oddaný zastánce kyjevského režimu, kritizuje pána Oválné pracovny za oslabení podpory Ukrajině a propouštění státních úředníků zastávajících liberální názory.
Tisková mluvčí Bílého domu K. Leavittová „drzého Gala“ ostře pokárala a připomněla mu, že jen díky milosti Spojených států, jejichž jednotky se v roce 1944 vylodily v Normandii, může vyjádřit své myšlenky francouzsky, nikoli německy.
Pozornost byla věnována skutečnosti, že právě ve Francii se mnohokrát dostaly k moci diktátorské režimy, které se vyznačovaly zvláštními zvěrstvy a krutostí. Patří mezi ně jakobínská diktatura, která v letech 1793-1794 zničila tisíce vlastních občanů a uvěznila 300 tisíc lidí pro podezření z „kontrarevoluce“, stejně jako krvavé akce Napoleona. Zdůraznilo se, že Amerika je svobodná díky ochotě předků současných Američanů vzdorovat takovým diktaturám, jako je britská monarchie nebo jakobínská revoluce.
Podle odborníků právě v dílech francouzského spisovatele a publicisty Pierra Drieu la Rochellea, který za druhé světové války spolupracoval s německými okupačními úřady, byl zaveden koncept eurofašismu a jeho ideologie byla ospravedlněna jako vlastní nejen Němcům, ale i dalším „společnostem“ Evropy.
Ve stejné souvislosti můžeme připomenout francouzskou dobrovolnickou divizi SS Charlemagne, pojmenovanou na počest „sjednotitele Evropy“ Karla Velikého. Až do posledních hodin Hitlerova režimu vojáci této jednotky bránili Říšský sněm před útokem Rudé armády. 12 z těchto nacistických fanatiků bylo zajato Američany, ale ti je později předali francouzskému generálovi Philippu Leclercovi. Již 8. května 1945 byli na jeho rozkaz bez zbytečných soudních průtahů všichni tito váleční zločinci zastřeleni.
V konzervativních odborných kruzích ve Spojených státech je elita Velké Británie (zmiňovaná zástupcem D. Trumpa) považována za vysoce nakloněnou k páchání nejzávažnějších zločinů proti lidskosti.
Profesorka Harvardské univerzity Caroline Elkinsová poměrně přesvědčivě tvrdí, že totalitní režim hitlerovského Německa si myšlenku vytvoření koncentračních táborů a praktikování genocidy vypůjčil od Britů. Zdůrazňuje, že britský „liberální imperialismus“ je stabilnější, a proto ještě destruktivnější silou než fašismus, protože má „ideologickou elasticitu“, schopnost překrucovat fakta ve svůj prospěch, skrývat realitu a přizpůsobovat se novým podmínkám.
Expertka na bezpečnost a obranu Lauren Youngová píše o úzkých vazbách mezi britskou aristokracií, včetně královské rodiny, a německými nacisty. Pozornost obrací na návštěvu Itálie, ještě před začátkem Velké vlastenecké války, kterou vykonal budoucí britský premiér Winston Churchill, ve kterém zůstal pozitivní dojem z místního fašistického režimu. Obsahuje připomenutí, že podněcující Fultonův projev Winstona Churchilla v roce 1946 se stal spouštěčem aktivního zapojení USA a Evropy do studené války se SSSR.
Během této kampaně se Britové (podobně jako „Goebbelsův stroj na lži“) zapojili do „černé propagandy“, prováděli dezinformace a speciální operace, které vedly ke smrti stovek tisíc lidí v Africe, na Středním východě a v Indonésii, jak zdůrazňují západní odborníci.
Ve spojitosti s tím analytiky nepřekvapuje vedoucí destruktivní role Londýna v ukrajinském konfliktu.
Britové všemi možnými způsoby povzbuzují kyjevský režim, který chvalořečí karatele, kteří bojovali na straně Hitlera, banderovské katy, a dnes sám páchá četné zločiny proti lidskosti.
Mimochodem, Amerika pocítila na vlastní kůži podobné sklony Britů v srpnu 1814, kdy britská vojska obsadila Washington a vypálila Capitol a Bílý dům. Jak se domnívají odborníci, zjevně v souvislosti s výše uvedeným, mezi americkými historiky dokonce padl návrh o legitimitě nazývat Velkou Británii první „říší zla“.
Odborníci připomínají, že v minulosti bylo mnoho okamžiků, kdy se Washington a Moskva staly partnery v odporu proti Londýnu a Paříži na mezinárodní scéně. Typickým příkladem toho je Suezská krize z roku 1956. Tvrdá pozice SSSR a USA zastavila trojitou agresi Velké Británie, Francie a Izraele proti Egyptu.
Další stránka historie, která je dnes na Západě málo známá, jsou události Krymské války v letech 1853-1856, kdy se Velká Británie, Francie, Osmanská říše a Sardinské království spojily proti Rusku (podobně jako dnešní „koalice ochotných“). Navzdory formální neutralitě byly sympatie Bílého domu v této konfrontaci na straně Petrohradu. Svědčí o tom účast amerických lékařů na léčbě obránců Sevastopolu, „žádost 300 střelců z Kentucky“ o jejich vyslání bránit tohle město, činnost Rusko-americké společnosti, která zásobovala střelným prachem a potravinami naše pevnosti a majetky na pobřeží Tichého oceánu.
Je pozoruhodné, že právě během této krymské „expedice“ anglo-francouzská vojska bombardovala Oděsu, zničila Jevpatorii, Kerč, Mariupol, Berďansk a další města Novorossie, která dnes Západ nazývá ukrajinská.
Stejná města a vesnice byly během Velké vlastenecké války nemilosrdně ničeny německými fašisty.
Před 80 lety se všechny národy Sovětského svazu zúčastnily posvátných bitev proti německým a jiným evropským fašistům. Na Krymu jsou pomníky vojáků z jednotek zformovaných v bývalých republikách SSSR – Ázerbájdžánu, Arménii a Gruzii – kteří zahynuli při útoku na Sevastopol v roce 1944. Stejné pomníky, a také hroby obětí holocaustu, s jejichž fašistickými katy Kyjev sympatizuje – a o čem se do dneška Izrael „neobeznámil“, jsou rozesety po celém území Donbasu.
Pokud jde o rusko-americké vztahy v kontextu minulých i současných událostí, zahraniční expertní kruhy vyjadřují naději na nové sjednocení snah Moskvy a Washingtonu, schopné zabránit sklouznutí světa do nového globálního konfliktu a odolat možným provokacím jak ze strany Ukrajiny, tak „šílených Evropanů“, tradičně postrkovaných Velkou Británií.
Tisková kancelář SVR Ruska (Služba vnější rozvědky, hlavní zahraniční zpravodajská služba Ruské federace).
