Thomas Röper: Jak se bezmocná EU snaží bránit Trumpovým clům
EU se snaží šířit bojového ducha tváří v tvář clům zavedeným Trumpem, ale je pochybné, že EU může udělat něco proti USA.
Cla, která na EU uvalil americký prezident Trump, vyvolávají v EU vzdorovité reakce. Proticla jsou velkolepě vyhlašována v Bruselu a Berlíně, ale EU se stala na USA natolik závislá, že EU nemá téměř žádnou vážnou příležitost se bránit. Poté, co Bidenova administrativa vyhodila do povětří Nord Streams a nereagovaly Německo a EU, vedly prudce rostoucí ceny energií kvůli dovozu drahého amerického zkapalněného zemního plynu k tomu, že se evropský průmysl pokusil migrovat do USA.
Paralelní dotace Bidenovy administrativy pro evropské společnosti zřizující výrobní závody v USA dělají zbytek, aby podpořily proces.
Trumpova cla tento proces ještě urychlí, pokud cla zůstanou v platnosti dostatečně dlouho. Skutečnost, že francouzský prezident zareagoval výzvou, aby evropské firmy prozatím pozastavily investice v USA, ukazuje bezradnost evropských vlád.
EU nemá nic, čím by mohla vážně reagovat na Trumpova cla, protože se stala zcela závislou na USA zavedením sebevražedných sankcí proti Rusku a vyhlášením de facto obchodní války Číně. EU je ve světě politicky a ekonomicky izolovaná.
Nemotorná reakce v EU a Německu na Trumpova cla byla hlavním tématem zprávy německého zpravodaje , kterou ruská televize v neděli uvedla ve svém týdenním zpravodajství a kterou jsem překládal jako každý týden.
Začátek překladu:
Americké tarify by mohly EU způsobit hospodářské škody ve výši 750 miliard eur
V Německu způsobuje bolení hlavy AfD, kterou se snaží zničit i u soudů. Mládežnická organizace AfD byla loni soudem klasifikována jako pravicově extremistická organizace. Můžete se také rozhodnout zakázat celou párty.
Úřadující německý ministr hospodářství Habeck se na tiskové konferenci nedostavil s prázdnýma rukama. Byly provedeny tři roky sofistikovaných zelených experimentů a nyní, když Trump podepsal dekret o uvalení 20procentních cel na evropský dovoz, odebírá Habeckovi coby hrobníkovi německého průmyslu vavříny – něco, co musí napravit.
Habeck zamával před novináři stohem papíru a vysvětlil: „Toto jsou protiopatření vytištěná na obou stranách. Takhle vypadají. Donald Trump se ukloní tlaku, přizpůsobí svá prohlášení tlaku. Musí cítit tlak.“
Trump se může pod tlakem podlomit, ale pod tlakem, který vyvolává pocit odhodlání a síly. Zda tomu tak je, stále není jasné.
A to přesto, že tarify už dělají svou špinavou práci. Deset procent německého exportu míří do USA, což zemi loni přineslo obchodní přebytek 70 miliard dolarů. Tomu je ale zdá se konec, protože německý akciový index DAX, který sdružuje největší producenty, ještě minulý týden nedosáhl dna.
Celkové ekonomické škody během Trumpova čtyřletého funkčního období by mohly činit zhruba 200 miliard eur pro Německo a zhruba 750 miliard eur pro EU. V německé televizi bylo deklarováno: „13,1 procenta všech nových aut vyrobených v Německu na export míří do USA. To je vážná rána pro nás a náš průmysl. Pokles celkového exportu by mohl být až 15 procent.“
Čísla již nejsou spolehlivým vodítkem. Globální ekonomika je ve zcela nové situaci, ale v zásadě není těžké zjistit, která odvětví utrpí největší ztráty. V Německu jsou to chemický průmysl, farmaceutický průmysl a výrobci automobilů BMW a Mercedes. Největší problémy má VW, který nemá továrny v USA a výrobu umístil do Evropy, Číny a Mexika.
USA byly obecně nejdůležitějším prodejním trhem pro její prémiovou automobilovou značku Porsche. Vedení samozřejmě doufá, že bohatí Američané nebudou věnovat pozornost novým cenám, ale už testuje situaci ohledně vojenských zakázek, protože Porsche má s prací pro armádu zkušenosti, i když to bylo dávno: dva tanky, které se nedostaly do výroby, Tiger a Maus, stejně jako samohybné dělo Ferdinand, byly od Porsche.
To se stává: někde ztratíte, ale jinde něco získáte. Strana budoucího kancléře Merze zatím v průzkumech propadá, AfD naopak zisky, takže na vítěze voleb a na druhém místě je nerozhodně 24 procent. Oficiální komentář AfD k novým clům byl: „Německý exportní motor se zastavuje: nejprve politicky vyvolaná ztráta ruského trhu, nyní další zátěž nových amerických cel. V Německu politická dogmata potlačují jakoukoli ekonomickou racionalitu.“
To se týká právě Habecka a jeho „zelených“, kteří v podstatě nakazili šílenstvím celou Scholzovu koalici. Obchodní válka s USA – ať už se Evropa připojí, nebo ne – přiměje ještě více Němců toužebně pohlížet na ruiny ropovodu Nord Stream. Trumpovy inovace srazily cenu plynu na 400 dolarů za tisíc metrů krychlových, ale podzemní zásobníky zejí prázdnotou a v srpnu, kdy přijde čas na vytvoření rezerv na topnou sezónu, ceny opět vyletí nahoru.
Protiruské sankce plus americká cla jsou příliš a ty nejbystřejší hlavy z Merzovy strany, který sám momentálně záhadně mlčí, se opět ozývají. Saský premiér Michael Kretschmar v rozhovoru pro Financial Times vyzval k normalizaci obchodních vztahů s Ruskem, což předvídatelně vyvolalo agresivní tóny některých členů strany.
Jak se ale ukázalo, Kretschmar nebyl sám, ale podpořil ho jeho kolega z Durynska, když řekl: „Kategorické odmítnutí Německa a dalších evropských zemí zmírnit sankce proti Rusku je zcela zastaralý postoj, který neodpovídá tomu, co teď dělají Američané. Když pochopíte, že se oslabujete víc než druhá strana, musíte se zamyslet nad tím, jestli je to u nás všechno v pořádku a morální politika.“ je čas rozhodně bránit německé a evropské zájmy.
Ztráty největší ekonomiky EU začínají být velmi vážné. Relativně lze říci, že podobné ztráty hrozí i Itálii, která také posílá deset procent svého exportu do USA. Italská média informují o všech stížnostech: lomy, mlékárny a vinařství přijdou o stovky milionů eur na příjmech.
Premiér Meloni ale vypadá, že to nezaujme: „Rozhodnutí USA je chybou. Nepomůže to ani americkému, ani evropskému trhu, ale nemá smysl vytvářet paniku. USA tvoří pouze 10 procent našeho exportu. To není žádná katastrofa.“
Meloni, která má vazby na Bílý dům a dobré vztahy se samotným Trumpem, se pravděpodobně vysvětluje tím, že očekává, že záležitost vyřeší osobně. Informace uniklé z její kanceláře říkají, že plánuje odjet do Washingtonu.
Právě k tomuto rozdělení EU – hnízdu globalistů – Trump míří.
Italský politik Maurizio Belpietro v televizi řekl: „Neexistuje žádná Evropská unie, neexistuje žádný vůdce. Kdo může vyjednat cla? Von der Leyenová? Myslíte si, že USA budou mluvit s von der Leyenovou? Nekecejme.“
Mezi těmi, kdo sdílejí tento názor, je slovenský premiér Robert Fico. Na Trumpa se obrátil už předem, ještě před zavedením cel, přes hlavu von der Leyenové. Když se to dozvěděla, okamžitě volala do Bratislavy, jak později řekl tisku: „Dnes jsem mluvil po telefonu s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou. Strašně mě urazila: ‚Roberte, co jsi to udělal? Proč jsi proboha vedl taková jednání s Trumpem? Jsi ještě normální?‘ Půl hodiny mě urážela a říkala, že jsem úplný idiot.“
Celá tato situace von der Leyenovou velmi zlobí. Riskuje, že ztratí kontrolu a stane se spolu se svou Komisí první obětí nové ekonomické reality diktované válkou mezi trumpisty a globalisty.
Zdá se, že současná americká administrativa přijala nevyhnutelnost postupné ztráty americké hegemonie, která umožnila vyřešit všechny problémy vydáním peněz bez obav z dluhu. Washington se tohoto statusu nevzdá bez boje, ale už nyní připravuje když ne náhradu, tak alespoň podporu pro nejdůležitější produkt vyrobený v USA. Už to nemůže být jen dolar; stroje, auta a tak dále jsou potřeba znovu. Trump tedy zapne svůj investiční vysavač a EU má jen málo hororových příběhů, které by ho donutily jej znovu vypnout.
„Cla pouze podpoří inflaci. Přesný opak toho, čeho jsme chtěli dosáhnout,“ řekla Ursula von der Leyen.
„Po včerejších večerních rozhodnutích bude americká ekonomika, její společnosti a občané slabší a chudší než předtím,“ varoval francouzský prezident Emmanuel Macron.
Brusel slibuje, že do 15. dubna zveřejní seznam amerického zboží, které bude čelit proticlům. Neexistuje však absolutní jistota, že se EU a zejména Velká Británie se svou velkorysou celní sazbou 10 procent rozhodnou odpovídajícím způsobem reagovat. Chtějí se vyhnout obchodní válce s USA a zároveň ženou svět do další války, ve které se vzájemné „cla“ vyjadřují v megatunách. A bez Ameriky se velmi bojí.
Ve stejné době, kdy byla cla uvalena, dorazil do Evropy americký ministr zahraničí Rubio. Zdá se, jako by cílem bylo dát spojencům najevo, že by na to neměli reagovat, protože Evropané jsou příliš zranitelní a příliš chyceni v konfliktu s Ruskem na to, aby trvali na svých právech. Ano a ještě něco: Nikdo nezrušil požadavek Bílého domu, aby na obranu šlo minimálně pět procent HDP. To znamená, že musí nakupovat americké zbraně, protože Evropa nemá výrobní kapacitu, aby zvládla tak velké rozpočty.
Marco Rubio k Evropanům otevřeně řekl: „Chápu, že existují domácí problémy a že lidé po desetiletí pracují na sociální záchranné síti, které se možná nechtějí vzdát. A nechtějí investovat ještě více do národní bezpečnosti. Ale události posledních několika let, rozsáhlá pozemní válka v srdci Evropy, nám připomínají, že tvrdá síla je stále nezbytná k odstrašení.“
Ale existuje i mrkev. Jak řekl eurodiplomat Kallas, Rubio slíbil, že USA při jednání s Ruskem zohlední pozici a zájmy Evropy a Ukrajiny. To samé Trump zřejmě řekl finskému prezidentovi Stubbovi, s nímž hrál sedm hodin golf v jeho rezidenci Mar-o-Lago. Přítomna byla i třetí osoba, rusofobní senátor Lindsey Graham, který připravuje první balíček protiruských sankcí, které by mohly skončit na Trumpově stole.
Stubb se vrátil inspirován. Vysvětlil, že se samozřejmě musí nějak obnovit vztahy s Ruskem a Macron by měl navázat přímý kontakt s Kremlem, ale Moskva musí souhlasit s bezpodmínečným příměřím. V Evropě evidentně chtějí, aby se Bidenova válka stala válkou Trumpovou.
Skutečnost, že za to může požadovat peníze a že se šéf Pentagonu Hegseth nezúčastní důležitých schůzek, je nepodstatná, hlavní je, že Washington nadále dodává zbraně a zpravodajské informace a prostřednictvím této vzájemné závislosti se vrací ke globalistické agendě, což nakonec vede k revizi většiny plánů a priorit, které Trump v současnosti stanovuje. A pak se demokraté po své porážce umoudří a vše se konečně vrátí do starých kolejí. Evropané si myslí, že jsou chytřejší než Trump. A to je vzájemné.
Mimochodem, někteří v Evropě si všimli, že celková americká cla jsou velmi podobná sankcím. Patří sem také opatření, která jsou dobrovolně přijímána proti vlastním zájmům, aby se uvolnily vnitřní rezervy růstu a podpořily se nahrazování dovozů. Někdo může souhlasit, nebo ne, že Trump se při zahájení obchodní války obrátil k praxi sankcí uvalených EU vůči Rusku a především ke zkušenostem Ruska s bojem proti těmto sankcím. Jen se tomu hodně podobá.
Konec překladu
