Když už nepoznáš domov
Před obnovením války jsem mohl navštívit svou starou čtvrť ve městě Gaza. Nic z toho nezbylo.
Cítil jsem se, jako bych mířil na konec světa. Moře a obloha byly matně šedé, silnice drsná a zlověstná a budovy ležely v troskách. Všude, kam jsem se podíval, byly jen trosky, doprovázené těžkým pocitem zoufalství.
Když auto dorazilo do Tal Al-Hawy, šokovaně jsem vnímal scénu. Ulice byly k nepoznání a já měl pocit, jako bych se zabloudil do bludiště. To, co se mělo cítit jako cesta domů, bylo nyní naprosto zvláštní. Všechno se změnilo.
Možná se mé slzy spojily s deštěm, ale tvář jsem necítil od štiplavého chladu. Nemohl jsem ani říct, jestli opravdu ukápla první slza.
Přišel jsem několik týdnů předtím, než Izrael porušil slabé příměří v Gaze a obnovila genocidní válka. Sotva jsem mohl uvěřit, že stojím ve městě Gaza, zvláště po tom všem, co jsem slyšel od médií a politiků, kteří tvrdili, že návrat tam je nemožný.
Před válkou jsem žil 18 let ve čtvrti Tal al-Hawa města Gaza. Cítím silné spojení se svým domovem a hluboce ho miluji.
I když jsem se toužil vrátit do Tal al-Hawy, byl jsem také plný strachu.
Šel jsem dál k domu a všiml jsem si, že mluvím nahlas sám pro sebe. „Tady bylo knihkupectví. Tady kavárna. Tady tělocvična. A tady restaurace.“ Vše, co bylo kdysi součástí minulosti a přítomnosti, nyní neobsahovalo nic jiného než zbytky nebo stopy toho, co dříve existovalo.
Když jsem dorazil do nemocnice al-Quds, snažil jsem se pochopit obludnost masakrů a zde ztracených životů. Viděl jsem velitelství palestinského Červeného půlměsíce a vyhořelé sanitky.
Přešel jsem ulici a šel směrem k ulici al-Abradž, vzpomínal jsem na 13. říjen 2023, kdy jsem byl vysídlen ze svého domova. Připadalo mi, jako bych se ten den setkal tváří v tvář se svým minulým já. Nyní, když se vracíme, je vše jinak – děsivé a k nepoznání.
Sotva jsem poznal Tal al-Hawu a stěží jsem dokázal identifikovat ulici, na které jsem kdysi bydlel. Všechno je buď zničeno, nebo spáleno.
Ale nic se nevyrovná Tal al-Hawa – ani v jeho zničení.
Zde jsem stál před čtyřmi věžemi, které jsem znal od dětství, ale teď, po roce a půl, vypadaly jinak.
Nezdá se mi, že by to byl rok a půl. Mám pocit, jako bych byl pryč jen dvě hodiny a vracel se, abych našel tu zkázu.
Pamatoval jsem si sebe, jak jsem se jako dítě vracel domů ze školy a vždy jsem se díval na věže, dokud jsem k nim nedošel. Vzpomněl jsem si na pocit psychické útěchy, který jsem cítil, když auto konečně zaparkovalo u věže, kde jsem bydlel, když jsem se vracel z univerzity.
Byly mi pouhé tři roky, když jsem se poprvé začal učit o ulici Al-Abradž, silnici, kde jsem bydlel v Tal al-Hawa.
Konečně jsem se k nim dostal a začal jsem lézt po sutinách směrem k tomu, co zbylo z domu, a dostal jsem se do prvního patra. Výstup byl nebezpečný – budova byla nestabilní a uvnitř stále zůstávaly zbytky raket.
Procházel jsem zbytky bytu, cítil jsem silné nutkání zůstat, ale věděl jsem, že to není možné.
Měl jsem pocit, jako by vzpomínky s rodinou přetrvávaly v každém koutě domu, živé a živé. Zdálo se, že se odrážejí pod vrstvami prachu, opotřebované a vybledlé časem.
Snažil jsem se zachránit zbytky zpod trosek, ale to, co jsem našel, nebyly krásné vzpomínky, jen bolestné. Většina mých knih byla spálena a spolu s nimi plameny pohltily i vzpomínky na tento dům.
Také jsem se snažil vše zachytit pomocí fotografie, představovat si dům, až bude přestavěn. Ale stane se to někdy realitou?
Naposled jsem se na všechno podíval, než jsem vyšel ze zničené budovy. Když jsme procházeli ulicemi Tal al-Hawy, déšť nepřestával pršet a byla štiplavá zima. Navzdory přítomnosti několika obyvatel byla oblast bez života.
Doufám, že jednoho dne se život vrátí do nejkrásnější čtvrti města Gaza. A tento okamžik se nyní zdá být vzdálenější než kdy jindy, protože Izrael pokračoval v pronikání do dalších čtvrtí, spalování více snů a vzácných vzpomínek.
Jak čas plyne, kdykoli si na tu procházku a ten den vzpomenu, připadá mi to jako vzdálený sen – téměř neskutečný, jako by se vše, co se stalo, odvíjelo jen v mé představivosti.
Úvodní fotografie: Zničení rodinného domu Hattab ve čtvrti Sabra města Gaza, 19. března 2025. (Foto: Omar Ashtawy/APA Images)
