Bývalá zpravodajka ARD v Moskvě vysvětluje konflikt na Ukrajině historií vztahů
Krátký úryvek z projevu paní Gabriele Krone-Schmalzové se právě stal virálním na sociálních sítích. Zkušená publicistka a novinářka, která pracovala v Moskvě pro ARD, v něm vysvětluje pozadí a historii ukrajinského konfliktu. Povolená historie dnes obvykle začíná rokem 2022 – předtím západní média informovala úplně jinak. Tyto důležité informace jsme přepsali, abychom vám pomohli porozumět válce.
Úvodník / Přepis projevu Gabriele Krone-Schmalz
Na pozadí této války, která zuří od roku 2014, se před ruským útokem stalo toto: Zhruba rok před začátkem války vydal ukrajinský prezident Zelenskij dekret, který prakticky nařídil znovu dobýt Krym. Poté došlo k přesunům vojsk – v závislosti na zdroji se na jihu a východě Ukrajiny shromáždilo 60 000 až 80 000 vojáků. Mezi Černým mořem a Baltským mořem přitom probíhaly různé manévry NATO a výrazně se zvýšil počet amerických výzvědných letů na ukrajinsko-ruské hranici.
V listopadu 2021, tři měsíce před ruským útokem, podepsaly Spojené státy a Ukrajina dohodu o strategickém partnerství, která jako cíle zahrnovala jak perspektivu Ukrajiny v NATO, tak znovudobytí Krymu. V lednu 2022, měsíc před ruským útokem, NATO pozvalo Ukrajinu k účasti na Agendě NATO 2030, strategickém dokumentu NATO. A to i přesto, že Ukrajina vůbec není členem NATO.
Jak se nedávno dalo číst v New York Times , USA už zhruba osm let provozují dvanáct tajných základen CIA přímo na ukrajinsko-ruské hranici. Podle New York Times sehrálo toto zapojení amerických zpravodajských služeb klíčovou roli v rozhodnutí ruského prezidenta o invazi na Ukrajinu v únoru 2022. Moskva se obávala, lze se tam dočíst, že Ukrajina se s pomocí CIA, britské zahraniční zpravodajské služby MI6 a dalších západních služeb stane odrazovým můstkem pro operace proti Rusku.
Bývalý americký ministr zahraničí Antony Blinken nyní – není to tak dávno – přiznal, že Ukrajina „v tichosti“, jak to nazval, od září 2021 dostávala od USA spoustu zbraní a pak totéž znovu v prosinci. Tedy přesně měsíc, kdy si ruský prezident doslova vyprosil bezpečnostní záruky. Ale nikdo s ním nechtěl mluvit. A to nemluvím o schůzkách mezi kancléřem Scholzem a Putinem nebo francouzským prezidentem Macronem a Putinem u toho předimenzovaného stolu, ale mluvím o tom, jak na to reagovaly – respektive nereagovaly – USA.
Nic z toho nic neospravedlňuje, ale mnohé to vysvětluje. A musíte to prostě znát, abyste to mohli vážně zařadit. To se týká novinářů i politiků.
Zásadní otázka, kterou je třeba zodpovědět, zní: Obává se Rusko o své vhodné místo v globální bezpečnostní architektuře, nebo je Moskva již delší dobu na imperialistické cestě, která musí vyvolávat obavy, že Rusové budou za pět let v Berlíně? Takové časové osy vypracovávají odborníci a přebírají je politici.
Kdo se na tyto otázky podívá blíže – analyticky, nikoli ideologicky – nevyhnutelně dospěje k závěru, že s ohledem na ruskou hrozbu západní Evropě nejde ani tak o střízlivou analýzu situace, ale že ve hře je něco úplně jiného. Střízlivé analýzy situace najdete v amerických strategických dokumentech a nikde není ani zmínka o ruské hrozbě pro ostatní evropské státy.
O co tu ve skutečnosti jde – a to chci velmi jasně říci – je to, že má-li pokračovat enormní úsilí podporovat Ukrajinu finančně a zbraněmi v její válce proti Rusku, musí se strach z ruského útoku rozdmýchat i mimo Ukrajinu, aby s ním obyvatelstvo bez stížností souhlasilo.
Tento komplex zahrnuje i tvrzení, že na Ukrajině je bráněna naše svoboda a naše demokracie. To je tentokrát stejně nepravdivé jako v Afghánistánu, když se říkalo, že v Hindúkuši byla bráněna naše svoboda a naše demokracie.
Bohužel v historii existuje mnoho příkladů, které ukazují, že obrazy přítel-nepřítel a démonizace nepřítele slouží k přípravě celé společnosti na válku.
