Alexandr Dugin: Putinova geopolitická revoluce
Alexander Dugin poukazuje na to, že Putinův projev v Mnichově v roce 2007 znamená začátek multipolární revoluce, která zpochybňuje unipolární globalismus a snižuje význam OSN.
Projev Vladimira Vladimiroviče Putina před osmnácti lety v Mnichově znamenal první jasně formulovanou systémovou výzvu unipolárnímu globalistickému systému. Byl to začátek geopolitické revoluce, zpočátku v čele s Ruskem, ale postupně se do klubu multipolarity přidaly další mocnosti. Jako první následovaly Čína, Indie a Brazílie a později se k nim přidaly další národy, nyní členové BRICS. To znamenalo institucionalizaci multipolarity, kterou prosazoval Putin ve svém mnichovském projevu.
Dnes jsme na této cestě učinili značný pokrok. Na Ukrajině vedeme válku proti globalismu, konkrétně bojujeme proti liberálně-globalistické ideologii. Multipolarita je stále pevnější a viditelnější, zejména prostřednictvím struktur, jako je BRICS, zatímco unipolární svět neustále směřuje ke svému úpadku – zejména po začátku Trumpovy konzervativní revoluce ve Spojených státech. Trump a „trumpisté“ se samozřejmě pokusí zachovat unipolární svět, ale v jiné podobě, založené na přímé hegemonii Spojených států. Americký ministr zahraničí Marco Rubio však již uznal, že žijeme v multipolárním světě. Toto uznání je přesné a slibné.
V roce 2007 Putin ve svém mnichovském projevu zdůraznil nutnost dodržovat Chartu OSN. OSN je však organizací formovanou výsledky druhé světové války, kde Rada bezpečnosti, rozložení moci a její mechanismy byly formálně zakotveny v principech vestfálského řádu. OSN uznala jako suverénní aktéry pouze národní státy.
V únoru 2007 pronesl Vladimir Putin svůj slavný mnichovský projev, který lze považovat za deklaraci současné suverénní politické trajektorie Ruska.
Založení OSN také obsahovalo protichůdnou formuli: uznání jak práva každého národního státu na územní celistvost, tak práva národů na sebeurčení, což je princip, který ze své podstaty zpochybňuje suverenitu. Tento nejednoznačný vzorec se od té doby používá v různých kontextech a s různými významy. V každém případě si systém OSN zachoval bipolaritu, stejně jako malá skupina nezúčastněných zemí.
Zpočátku se globalisté pokoušeli nastolit unipolární svět, dokonce navrhovali rozpuštění OSN ve prospěch vytvoření „Ligy demokracií“. Tato myšlenka však nikdy nezískala institucionální úspěch, protože většina světa odmítla tento koncept, který předpokládal zarovnání vazalských států pod západní nadvládou.
Nakonec se ani unipolární svět nepodařilo institucionalizovat a stal se minulostí.
Dnes je třeba vybudovat nový světový řád na základě multipolarity. Tato multipolarita musí najít nový rámec vyjádření. Může být OSN restrukturalizována, aby byla v souladu s principy multipolárního světa? Pochybuji o tom, protože současná struktura OSN odráží kombinaci vestfálského systému a ideologické bipolarity nastolené jaltskou konferencí a výsledky druhé světové války. Od té doby se ale odehrálo mnoho válek, které změnily politickou mapu světa k nepoznání. V důsledku toho mají dnešní národní státy vysoce asymetrické úrovně suverenity a skutečné moci. To je důvod, proč si myslím, že Organizace spojených národů není schopna takové transformace nebo vývoje.
Nastal čas uvažovat o vytvoření nové mezinárodní organizace, která by reflektovala vznikající podmínky multipolárního světa, s vhodným rozdělením rolí v rámci klíčových institucí. Možným krokem tímto směrem by mohlo být navázání dialogu mezi národy BRICS jako modelu multipolarity na jedné straně a Trumpovou Amerikou na straně druhé. Nakonec by se Evropa mohla prostřednictvím zbytkového procesu připojit – jakmile se konečně probudí a vymaní se z liberálně-globalistického deliria, ve kterém se bohužel stále nachází.
