Peter Haisenko: Tajná literatura – cenzura v Bavorské státní knihovně
Neexistuje žádná cenzura, říká základní zákon. Ani ve Spolkové republice Německo nejsou žádné zakázané knihy. Ale existuje „tajná literatura“, kterou jsem se teď musel naučit. Ve státních knihovnách. Zkuste pro to najít právně platnou definici. Ale existuje, tajná literatura.
Před několika dny jsem obdržel zprávu týkající se knihy z AnderweltVerlag:
Dobrý den pane Müllere,
věděl jste o tom, že vaše kniha „Scheindemokratie“ byla Bavorskou státní knihovnou zařazena do kategorie „tajná literatura“? Knihu jsem se snažil získat meziknihovní výpůjčkou z místní univerzitní knihovny. Poté jsem obdržel e-mail z mé knihovny, který mě požádal, abych vyplnil prohlášení uživatele a předložil jej podepsané (v příloze). Bez toho by půjčující knihovna neposlala. Za 25 let používání knihy jsem nic podobného ještě nezažil. Nevadilo by vám zaslat knihovně dotaz na důvody tohoto zařazení?
S pozdravem z Drážďan
Co je to „tajná literatura“?
Do té doby mi byl pojem „tajná literatura“ neznámý. Pokusil jsem se tedy najít jeho definici na několika vyhledávačích. Výsledek: Nic. Nezobrazuje se ani záznam na Wikipedii. Neexistuje, říká Wiki. Na této adrese najdete definici pro „tajení“:
https://www.dwds.de/wb/sekretieren
Bod 2 uvádí: „uchovávejte (zejména knihy) pod zámkem,
takže jsou to přece zakázané knihy? No, evidentně ne úplně. Podívejme se, co na to říká Bavorská státní knihovna:
Vážený pane nebo paní,
bohužel obsah některých publikací nám umožňuje jejich zpřístupnění pouze v omezené míře (všechny pravopisné chyby v originále!). Jak víte, základní zákon zaručuje každému svobodu názoru a svobodu informací, ale tato práva jsou omezena obecnými zákony, právními ustanoveními na ochranu mládeže a právem na osobní čest. Abychom dodrželi tyto zákony, zejména trestní zákoník (např. § 86, 131, 166, 184, 186 StGB), můžeme vám určitá díla zpřístupnit výhradně pro osobní potřebu pro účely vědy, výzkumu a výuky. Tyto knihy lze používat pouze ve studovně a nelze je kopírovat. Prosím pochopte to. K prokázání vědeckého účelu vás žádáme o předložení odpovídajícího písemného prohlášení a v případě potřeby o potvrzení předmětu výzkumu.
S pozdravem
,
Bavorská státní knihovna
oddělení uživatelských služeb/meziknihovní výpůjčky
Saská státní knihovna – Státní a univerzitní knihovna Drážďany (SLUB) sděluje k žádosti o zapůjčení předmětné knihy:
Vážení ………………,
v příloze jsou informace z knihovny ohledně vaší žádosti o meziknihovní výpůjčku …………. Vyplněný formulář nám prosím vraťte nebo nám dejte vědět, pokud si přejete objednávku zrušit. (Bez formuláře knihu neobdržíme).
S pozdravem …………………………………………..
Oddělení použití a informací
Ref. Mediální služby, Doručovací služba
Saská státní knihovna – Státní a univerzitní knihovna Drážďany (SLUB)
01054 Drážďany
Adresa návštěvníka: Zellescher Weg 18
Tel.: +49 351 4677-430
E-mail: Fernleihe@slub-dresden.de
http://www.slub-dresden. de
—–Původní zpráva—–
Od: bvbafl@bsb-muenchen.de < bvbafl@bsb-muenchen.de >
Odesláno: ………………….den, ….. ledna 2025 ..:..
Komu: Meziknihovní výpůjčka < Fernleihe@slub-dresden.de >
Předmět: Dotaz z dodávající knihovny
Vážení kolegové,
Vaše žádost o meziknihovní výpůjčku:
Autor / Editor: Müller, Hansjörg
Název: Scheindemokratie
ISBN: 9783940321367
Vydání: 2. vydání
Místo: Mnichov
Vydavatel: Anderwelt Verlag
Rok: 2023
Podpis: PVA 2022.2820
ID objednávky: 20250000644 = 21290
Požadovaný titul si lze vypůjčit pouze po prokázání akademického účelu. K tomu musí váš uživatel vyplnit a podepsat přiložený formulář (Prohlášení o použití tajné literatury). Poté nám jej můžete zaslat zpět poštou, jako přílohu e-mailu (na adresu bvbafl@bsb-muenchen.de ) nebo faxem (na číslo 089/28638-2788). Dejte nám prosím také vědět, pokud již titul nechcete.
S pozdravem
……………………………………….. Meziknihovní výpůjčka
Bavorské státní knihovny
(Kód: 12)
Ludwigstr. 16
80539 Mnichov
Kontakt pro aktivní meziknihovní výpůjčku:
E-mail: bvbafl@bsb-muenchen.de (německá meziknihovní výpůjčka)
E-mail: ill@bsb-muenchen.de (mezinárodní meziknihovní výpůjčka)
Telefon: 089/28638-2413, -2831, – 2294 Sigel: 12
To vyvolává otázku, proč tato státní knihovna vůbec literaturu tajila, má-li být tajná, tedy držena pod zámkem. Všichni vydavatelé musí své nové publikace zaslat Národní knihovně ve Frankfurtu a Státní knihovně země, ve které vydavatel sídlí. Ve skutečnosti si lze tajnou literaturu vypůjčit, ale nejprve je nutné předložit
prohlášení o použití tajné literatury.
Začíná to takto:
Pojem tajná literatura (v originále opět chybný případ!) zahrnuje média, jejichž poskytování má trestněprávní relevanci (zejména § 86 a 86a trestního zákoníku (StGB) „Šíření propagandistických materiálů nebo používání symbolů protiústavních organizací“ a § 130 trestního zákoníku „podněcování k nenávisti“) nebo porušení zákona o šíření publikací nebo mediálního obsahu škodlivého mladistvým (GJS). Na tato díla se proto vztahují zvláštní podmínky použití.
Zobrazit celý formulář, který si můžete stáhnout jako PDF zde. Stojí to za to.
Jako člověk i jako vydavatel jsem v šoku. Není zcela jasné, kdo a na jakém základě klasifikuje knihy jako tajnou literaturu. Ani my jako vydavatelé jsme o tom nedostali žádné zprávy, natož vysvětlení. Zatím nevíme, zda a které další knihy z AnderweltVerlag ještě podléhají této cenzuře. Ano, je to cenzura, pokud musíte prokázat, že kniha je vědecká, než ji budete moci číst. S ohledem na zde citovanou práci „ Sham Democracy “ lze konstatovat, že neplatí ani jedno kritérium uváděné knihovnami. Mnoho našich čtenářů tuto práci četlo a může to potvrdit. Ale ano, tato práce uvádí nedostatky ve fungování „naší demokracie“.
Neprůhledné postupy
To, co praktikují státní knihovny, by v demokratickém ústavním státě nemělo být dovoleno. Protože vydavatel není o tomto diskriminačním zařazení informován, nemůže vydavatel ani podat námitku a rozhodně nemůže podniknout právní kroky k nápravě nesprávného posouzení. Jde o diktátorskou diskriminaci bez odůvodnění, která poškozuje vydavatele. Kdo inicioval tuto klasifikaci, zůstává anonymní. To by také v ústavním státě nemělo být povoleno. Knihy mohou být zainteresované veřejnosti víceméně svévolně zadržovány jen proto, že se (červeno-zelenému) chlapovi nelíbí. Otázkou samozřejmě zůstává, co dalšího se dělá pro skrytí nežádoucí literatury před čtenáři.
Oblíbenou metodou je ticho, které však praktikují systémová média (Merkelová média?). Jako malé kritické vydavatelství můžeme například vydávat tiskové zprávy, když máme v programu nové dílo. Tuto tiskovou zprávu ale můžeme raději hodit přímo do koše. Efekt by byl stejný. Přestože jsme jako minivydavatel prodali již více než 15 000 výtisků díla „ Anglie, Němci, Židé a 20. století “ a jedná se tedy o dílo zajímavé, neexistuje na toto dílo žádná knižní recenze, resp. dokonce i ostrá kritika v mainstreamových médiích. Totéž platí o první poctivé biografii Merkelové, „ Kancléř, který přišel z chladu “, i když jen za poslední rok se nám podařilo prodat více než 4000 výtisků. Totéž platí pro všechna díla Reinharda Leubeho o německých dějinách. Nevíme, která díla našeho nakladatelství byla zařazena mezi tajnou literaturu.
Na index jsou umístěna kritická, ale nenapadnutelná díla
Smyslem knih AnderweltVerlag je, že nejsou zranitelné, i když se naši autoři zabývají horkými tématy a prezentují alternativní názory. Často jsem si kladl otázku, zda jsme s našimi autory neměli vkládat absurdní pasáže, které by se daly vzít na paškál, aby se díla dostala alespoň do povědomí širšího publika prostřednictvím (tehdy oprávněné) recenze. Ale vtipy stranou. Práce Reinharda Leubeho jsou zdokumentovány v každém svazku s více než 500 zdroji. Díky tomu jsou nenapadnutelné a právě proto by širší publikum nemělo vědět, že existují. Zejména Leubeho díla „ No Another Peace Treaty “ a „ Continental Drift “ ukazují, že studená válka vznikla úplně jiným způsobem a byla vytvořena lidmi, kteří nebyli v dohledu nikoho. V „ Disenchanted “ se dozvíte, že Helmut Kohl udělal vše, aby zabránil „sjednocení“. proč tomu tak bylo? Přečtěte si práci.
Pokud se tedy zajímáte o tajnůstkářskou literaturu, měli byste si přečíst alespoň „ Smrná demokracie “. To potvrzuje její status tajné literatury. Předpokládám, že tento status získala i většina ostatních knih nakladatelství AnderweltVerlag. Byl by ale nějaký lepší důkaz, že knihy z AnderweltVerlag rozhodně stojí za přečtení, než tento? Tak se mrkněte na https://anderweltverlag.com/ . Sami se pak můžete rozhodnout, zda je oprávněné dát naše knihy na rejstřík.
Dodatek: Napadlo mě, že „tajná literatura“ by mohla být i dalším anglicismem, který však byl „anglicizován“. V angličtině „secret“ znamená tajemství. Je tedy tajná literatura „tajná literatura“?
Pod následujícím odkazem můžete vidět jediné vysvětlující prohlášení, které jsem k tématu „tajná literatura“ našel:
https://www.hebis.de/uploads/2020/06/FAG_Ausleihe_und_Benutzungsdienste_2015_11_26_Anhang3_Kruell_Sekretierte-Literatur.pdf
Zde je můj požadavek na bavorského ministra vnitra Herrmanna v plném znění:
Vážený pane ministře Herrmanne,
Prosím o upřesnění.
Jak jsem se dozvěděl, dílo „Scheindemokratie“ z AnderweltVerlag je Bavorskou státní knihovnou klasifikováno jako „tajná literatura“.
Mám k tomu otázky:
Jak je to odůvodněné? (uveďte podrobnosti)
Kdo to objednal?
Proč o tom nejsme jako vydavatel informováni?
Jsou nějaké další knihy z AnderweltVerlag zařazeny jako tajná literatura v Bavorských státních knihovnách?
Kde a komu můžeme jako vydavatel podat námitky?
Kdo je za tyto procesy odpovědný?
Předpokládám, že jste obeznámeni s článkem 5 základního zákona.
Otázka zní:
Jak si obecně vysvětlujete klasifikaci jako tajná literatura v souladu s článkem 5 základního zákona?
Očekávám včasné odpovědi na mé otázky.
s pozdravem
