Chcete-li holistickou medicínu, musíte si ji zajistit a provádět sami

Hodně se mluví o holistické medicíně, ale v současnosti se holistická medicína příliš nevyužívá. Intuitivní, holistický přístup totiž jde proti všemu, s čím se byrokratický, legalistický, omezený lékařský systém cítí dobře.

Lékařské povolání si před desítkami let koupil farmaceutický průmysl. Moderní medicína je orientována na řešení všech problémů léky, operacemi či radioterapií a nepřiznává vliv stresu či stravy.

Význam preventivní medicíny nedoceňuje ani medicínský establišment. Lékaři hovoří o holistické medicíně, ale ve skutečnosti tím myslí, že pacienti by měli být připraveni vyzkoušet širokou škálu léků a ortodoxních léčebných postupů.

Specialisté v nemocnicích upadli do intelektuálního protekcionismu. Většina se dnes specializuje a poté se opět specializuje. Jsou absurdně úzkoprsí a bigotní; neexistuje integrace, přehled a zdravý rozum.

Skutečná holistická medicína znamená léčit pacienta jakýmkoli způsobem, který přinese účinné a bezpečné výsledky. Znamená spojení ortodoxní a alternativní medicíny.

Mohou tvrdit cokoliv, ale v Británii (a ani na Slovensku) prakticky neexistují žádné „holistické“ nemocnice. A neexistují ani žádní holističtí léčitelé. Chcete-li celostní medicínu, musíte se stát sám sobě holistickým lékařem. To je tragédie, protože většina pacientů k tomu nemá znalosti ani sebedůvěru.

„Holistická“ (nebo, jak se někdy píše, celostní) medicína již několik desetiletí nabírá na teoretické popularitě. Mnozí alternativní a někteří ortodoxní zdravotničtí pracovníci se označují jako „holističtí“ praktikující zdravotníci. Ale většina z nich jimi nejsou.

Většina novinářů nesprávně předpokládá, že toto slovo je synonymem pro „alternativní“ nebo „doplňkovou“ medicínu. To ovšem není pravda.

Slovo „holistický“ poprvé představil v roce 1926 jihoafrický filozof a státník Jan Christian Smuts. Přednesl ideu, že celá lidská bytost je mnohem více než (a zcela odlišná) od souboru jejích fyzických nebo emocionálních částí.

Zdá se, že i v těch dobách museli chodit lékaři nahoru-dolů po nemocničních odděleních nazývají pacienty „případ jater“ na druhém lůžku vpravo a „případ pankreatitidy“ na třetím lůžku vlevo.

Slovo a koncept „holistický“ zůstaly víceméně zapomenuty až do 70. let 20. století, kdy rozmach medicíny špičkových technologií vedl k revoluci mezi pacienty, kteří měli pocit, že agresivní intervenční medicína není zcela uspokojivá. Najednou se objevil pocit, že specializace a roztříštěnost nejsou všechno.

V praktickém smyslu použití slova „holistický“ alespoň teoreticky znamenalo, že místo toho, aby zdravotničtí pracovníci považovali pacienty za nemocné ledviny nebo srdce, pokusili se uspokojit fyzické, duševní, emocionální a duchovní potřeby svých pacientů.

Lékaři tak měli řešit sociální i tělesné problémy pacientů a využívat přírodní léčebné metody i moderní, farmakologické či chirurgické techniky.

Stručně řečeno, slovo „holistický“ mělo popsat přístup. Přístup, který může stejně dobře následovat ortodoxní vyškolený lékař i alternativní lékař. Všeobecný lékař v rušném městském zdravotním středisku může být ve svém přístupu „holistický“ stejně snadno jako bylinkář nebo akupunkturista pracující ze svého domu.

Není pochyb o tom, že skutečně „holistický“ přístup k lékařské péči je pro pacienty mimořádně přínosný. Při správném aplikování to znamená, že každá nemoc může být léčena přístupem „vyber a zmixuj“ – výběrem toho, který aspekt ortodoxní a alternativní medicíny bude s největší pravděpodobností účinný as nejmenší pravděpodobností bude mít vedlejší účinky.

Jde tedy o léčení a plné všímání si všech aspektů bytí jednotlivce.

Při mnoha nemocech nemá smysl léčit to, co je špatné v těle, pokud neléčíte i to, co je špatné s myslí. Zdá se mi pozoruhodné, že moderní lékař bude léčit tělo pacienta, který trpí vysokým krevním tlakem, syndromem dráždivého tračníku nebo astmatem, ale ignoruje mysl, když je již bez pochybností prokázáno, že při tolika chorobách jsou fyzické symptomy způsobeny duševním nepokojem toho či onoho druhu .

Stejně bizarní a ve skutečnosti nevědecké je, že osteopat léčí pacientovi záda a ignoruje jeho mysl.

Výhody skutečně „holistického“ přístupu jsou kolosální nejen proto, že „holistická“ medicína nabízí šanci využít toho nejlepšího a vyhnout se nejhoršímu, ale také proto, že různé typy léčby mohou mít při společném použití synergický efekt.

Skutečně „holistický“ přístup může použít moderní lék, relaxační techniku ​​a typ masáže ke zvládnutí jednoho souboru symptomů.

Ale i když slovo „holistický“ v teorii znamená obdivuhodnou změnu postoje, bohužel existuje jen málo důkazů o tom, že praktikující zdravotníci skutečně rozumějí tomu, co toto slovo znamená nebo, jak by se mělo aplikovat v praxi.

Bylo by hezké myslet si, že každý si může najít „holistického“ lékaře, který se o něj bude starat. Ale nezadržujte dech. Máte asi stejnou šanci, že narazíte na ropu, když budete okopávat zimní zeleninu.

Mýtus, že medikamentózní terapie nabízí jediné řešení, se dnes neustále a bez váhání a rozpaků opakuje. Mnoho členů lékařského establišmentu věří, že pokrok v medicíně do značné míry závisí na farmaceutickém průmyslu. Toto se nepovažuje za předmět diskuse, ale za základní stavební kámen, za „pravdu, o které se nediskutuje“.

Není proto překvapující, že farmaceutická firma vlastněná a kontrolovaná zdravotnickým establišmentem se stále s hrůzou dívá na všechny druhy alternativní medicíny. Pokusy organizovat výzkumné programy o účinnosti akupunktury, bylinkářství nebo homeopatie se vždy setkávají s posměchem nebo povýšeným odmítáním.

Je velkým skandálem 21. století, že celosvětový miliardový rakovinový průmysl, mezinárodní farmaceutický průmysl a lékařská „profese“ by mnohem raději potlačily alternativu, než by připustily, že tradiční léky mohou být lepší.

Nemyslím si, že mnozí pacienti někdy dostanou skutečně „holistickou“ léčbu od svých lékařů. Většina školících programů je ze své podstaty určena pro přípravu specialistů. Lékařské fakulty vyrábějí dávkovače léků. A není mnoho zdravotníků, kteří by měli čas nebo chuť studovat i jiné dostupné specializace.

Musíme také uznat, že je zde samozřejmě velká finanční demotivace. Kolik praktických lékařů navrhne platícímu pacientovi, že lepší léčbu by získal návštěvou jiného zdravotnického odborníka?

Toto všechno je smutné.

To však neznamená, že „holistická“ medicína je mimo dosah. Znamená to, že pokud opravdu chcete „holistickou“ léčbu (a podle mého názoru byste měli), budete muset převzít nad svou léčbou kontrolu v případě, že vy nebo někdo z vaší rodiny ji budete potřebovat.

Poznámka: Výše ​​uvedená esej je převzata z knihy „Proč a jak lékaři zabíjejí více lidí než rakovina“ od Dr. Vernona Colemana. Kniha je dostupná na tomto odkazu .

Autor: Dr. Vernon Coleman, Zdroj: expose-news.com