„Město duchů“ – Vraťte se do Rafahu, kde najdete smrt a zkázu

Od doby, kdy vstoupilo v platnost příměří, bylo v pásmu Gazy zabito přes 80 Palestinců, z toho 49 v samotném Rafahu.

Ráno 19. ledna Khalil Fahjan opustil malý vlhký stan své rodiny v Deir al-Balah a rychle zamířil na jih do domu svých rodičů v Rafahu. Termín pro „dohodu o příměří“, která by alespoň dočasně zastavila izraelský genocidní útok na Gazu, měl vstoupit v platnost dnes ráno v 8:30. Nebyl v Rafahu více než sedm měsíců, co do města vstoupila izraelská armáda, a zoufale se chtěl vrátit domů.

Pětadvacetiletý Fahjan netušil, že izraelská armáda zpozdila realizaci dohody o téměř tři hodiny a mezitím napadla a zabila Palestince v Khan Younis a severním pásmu Gazy.

Když dorazil do své čtvrti Tal-al-Sultan, stěží mohl uvěřit tomu, co viděl. „Byla to taková devastace, že jsem viděl moře z centra Rafahu, který je čtyři kilometry daleko,“ uvedl Fahjan Drop Site News. „Všechny domy v mé oblasti byly proměněny v trosky. Na první pohled jsem nedokázal poznat své okolí ani svůj domov. Všechny orientační body, které jsem kdysi znal, byly vymazány. Nyní je to město duchů.“

Popsal, jak prochází otevřeným hřbitovem a sleduje lidi, jak sbírají rozkládající se části těl a lidské ostatky, aby identifikovali své blízké uprostřed nevybuchlé munice na ulicích a v budovách.

Když došel k jeho domu, sotva stál. Interiér byl spálený a ohořelý a zdi se rozpadaly a byly posety dírami po kulkách. „Můj dům, kde všechny moje vzpomínky, moje práce, moje sny, můj certifikát – celý můj život – prostě zmizely,“ řekl. „Tato válka nám vzala všechno. Dívám se na Rafaha a přemýšlím, jestli příští dva nebo tři roky zůstanu ve stanu nebo ne. Městu bude trvat deset až dvacet let, než se vrátí k tomu, co kdysi bylo.“

Než před 15 měsíci vypukla válka, žilo v Rafahu, nejjižnějším městě Pásma Gazy, kolem 280 000 lidí. Přechod Rafah na hranici s Egyptem byl jedinou cestou do Gazy, která nebyla pod kontrolou Izraele. To vše se mělo násilně změnit.

Jak izraelské nálety přibývaly, Palestinci v pásmu Gazy byli násilně vysídleni na jih, mnozí nejprve do Khan Younis a poté – když izraelské jednotky vstoupily na začátku prosince po týdenním příměří do Khan Younis – do Rafahu. Počet lidí v Rafahu vzrostl na více než 1,5 milionu, což jsou téměř tři čtvrtiny obyvatel Gazy.

V dubnu Izrael oznámil, že napadne Rafah navzdory hrozivým varováním humanitárních organizací, OSN a dalších mezinárodních orgánů. Dokonce i prezident Biden varoval, že neposkytne Izraeli útočné zbraně, pokud napadne Rafah, jen aby pak jako obvykle ustoupil.

Izraelská invaze, která se odehrála v květnu, donutila více než milion Palestinců k opětovnému vysídlení, přičemž mnozí z nich se shromáždili v Deir al-Balah a Mawasi Khan Younis. Izraelská armáda převzala Filadelfský koridor podél hranice s Egyptem a uzavřela hraniční přechod Rafah. V následujících měsících izraelští vojáci systematicky ničili velkou část oblasti. Bidenova administrativa udržovala stálý přísun amerických zbraní a politické podpory Izraeli.

Podle odhadu trosek provedeného UN-Habitat a Programem OSN pro životní prostředí se množství trosek způsobených válkou v Gaze zvýšilo z 22,9 milionu tun 7. ledna 2024 na 50,8 milionu tun 1. prosince 2024, což je nárůst o 121 procent za 11 měsíců. Největší nárůst byl pozorován v Rafahu, kde se množství trosek zvýšilo o ohromujících 1898 procent – ​​tedy téměř dvacetinásobný nárůst.

Poté, co minulý týden vstoupilo v platnost „příměří“, Izrael opakovaně porušil dohodu a zabil desítky civilistů, kteří se vrátili do svých zdevastovaných čtvrtí, většinu z nich v Rafahu. Od doby, kdy vstoupilo v platnost příměří, bylo v pásmu Gazy zabito více než 80 Palestinců, tvrdí Dr. Zaher al-Wahaidi, ředitel informačního centra na ministerstvu zdravotnictví, řekl Drop Site News – 49 z nich jen v Rafahu. Mezitím oficiální počet potvrzených úmrtí v Gaze stále roste, protože z trosek jsou vytahovány desítky těl. Od 19. ledna bylo nalezeno přes 470 těl, 150 z nich v Rafáhu, řekl al-Wahaidi.

„Potřebujeme pásová vozidla a buldozery, abychom odklidili sutiny a získali tato těla. Lidem nezbývá doslova nic. Rafah je zničen a zabíjení a bombardování tam pokračuje,“ řekl al-Wahaidi Drop Site. „Téměř 700 těl zůstává pohřbených pod troskami v Rafahu; Jejich zotavení závisí především na schválení těchto životně důležitých strojů, které mohou pomoci v této náročné misi.“

Týden poté, co začalo „příměří“, se někteří obyvatelé Rafahu stále nemohou vrátit do svých zdevastovaných čtvrtí. Mostafa Sabasi, 33, byl čtyřikrát vysídlen spolu se svou rodinou po izraelské invazi do Rafahu v květnu. Když vstoupilo v platnost příměří, nakonec se vrátil do Rafahu, aby našel svůj dům nedotčený, i když s vybitými okny a dveřmi, poškozenými zdmi a prasklou střechou. „Měl jsem štěstí, že můj dům stále stojí, ale jeho přestavba bude vyžadovat spoustu času a úsilí,“ řekl Sabasi pro Drop Site. Řekl však, že nemůže zůstat ve svém poškozeném domě, protože je to v al-Jneina, čtvrti ve východním Rafáhu, na kterou izraelští vojáci v posledních dnech opakovaně stříleli. Sabasi je nyní zpět ve svém ubytování v Khan Younis spolu s deseti členy své rodiny.

„Vím, že izraelská armáda za sebou zanechává nesmírnou zkázu, kamkoli vstoupí, ale Rafah byl zcela zničen. Nikdy jsem si nemyslel, že uvidím takovou úroveň ničení. Z města se stala plochá krajina se sutinami nahromaděnými všude,“ řekl Sabasi. „Všechny veřejné instituce, vzdělávací instituce a zdravotnická zařízení se změnily v trosky. Opravdu mi trvalo hodiny, než jsem si uvědomil, že jsem v Rafahu. Lidé se vrátili, aby viděli své domy, ale téměř všichni o své domy přišli,“ řekl a dodal: „Na ulicích ležely ostatky lidí. Viděl jsem čelisti, lebky, kostry, končetiny a prsty. Lidé prostě nevědí, kam jít nebo co dělat.“

„Tato válka nám vzala všechno a zabila naše sny a naši vášeň. Můj domov byl poškozen, moje práce se zastavila, mé sny se rozplynuly a moje rodina byla oddělena. Několik mých příbuzných bylo zavražděno během genocidy. Tento pocit klidu, bezpečí a stability je pryč. Necítím se bezpečně žít ve městě, které představuje pouze smutný a traumatický obraz, protože mnoho mých sousedů bylo zabito a všechny čtvrti byly srovnány se zemí. V mém domě a kolem něj bylo několik vybuchlých granátů, vypálených kulek a nevybuchlých a odpálených raket. Velmi jsem se bál jít po ulici, protože jsem mohl každou chvíli přijít o život.“

Když první fáze dohody o příměří oficiálně vstoupila v platnost, 21letá Fedaa Sababah byla nadšená – konečně se mohla vrátit do svého domova v Rafahu poté, co byla přes osm měsíců vysídlena v Mwasi, Khan Younis. Brzy však zjistila, že druhý den příměří se izraelské tanky a jednotky přesunuly do oblasti poblíž jejího domova v „saúdské“ čtvrti a její domov již není přístupný.

„Když můj dědeček poprvé slyšel o chystané invazi do Rafahu, neunesl to a zemřel na infarkt,“ uvedl Sababah Drop Site. „Mám pocit, že jsem všechno ztratil.“ Příměří bylo jako závan čerstvého vzduchu, ale naše štěstí nebylo úplné, protože jsem ztratil nenahraditelné věci. Pak přišel návrat do Rafahu, cesta poznamenaná bolestí a nadějí. Když jsem vstoupil, byl jsem hluboce šokován, když jsem uviděl svůj domov v troskách.“

„Všude byla výbušná zařízení. Cestou k našemu domu nás někteří lidé varovali, abychom nevstupovali do určitých oblastí, protože tam bylo položeno mnoho min. Právě jsme procházeli těmito oblastmi. Měli jsme opravdu štěstí, že jsme unikli smrti. Všude v naší čtvrti byly rozházené výbušniny, miny, kulky a zbytky granátů a zbraní izraelské armády. Báli jsme se vyjít do ulic, a tak jsme sledovali stopy tanků, abychom se ochránili před neviditelnými minami nebo výbušninami,“ vzpomíná Sababah. „Scény rozkládajících se těl vytahovaných z trosek byly to nejhorší, co jsem za celý svůj život musel vidět. Všichni sbírali těla a části těl. Nikdo nemohl vědět, čí noha, čí ruka, čí hlava.“

Autor Abubaker Abed