Gaza, kde chléb znamená život – a smrt
Uprostřed mnoha tragédií v Gaze je až příliš mnoho nevyřčených. Nesmíme zapomínat na ty, kteří přišli o život při pouhé snaze získat bochník chleba nebo pytel mouky.
Palestinci v Gaze museli patnáct měsíců snášet nejen neúprosné izraelské násilí, ale také hlad, zimu a nemoci. Nedávné příměří nám poskytlo úlevu od bombardování a útoků ostřelovačů a do pásma Gazy se konečně podařilo dostat značné množství pomoci a potravin přes přechod Rafah. Ale skutečnost, že jsme nyní schopni získat jídlo, aniž bychom riskovali své životy, jen zdůraznila, že jsme neměli čas ani prostor zpracovat obrovský smutek a hrůzu této genocidy. Uprostřed neúprosné smrti a ničení způsobeného izraelskými nálety zůstalo mnoho dalších ztrát bez povšimnutí.
Jako lékař jsem za poslední rok slyšel mnoho tragédií, které zůstaly nevyřčené. Dal jsem nějaký čas rodinám, aby zarmoutily a vzpamatovaly se z bezprostředního šoku, než jsem je požádal o svolení vyprávět své příběhy, aby svět věděl, co se stalo s jejich blízkými.
V Gaze můžete zemřít za zločin hladu. Uprostřed štiplavého chladu a neutuchajícího hladu byste mohli přijít o život ve snaze najít něco, čím byste nakrmili svou rodinu. V paměti mi utkvěly zejména dvě tragédie, které ilustrují, jak může bochník chleba nebo pytel mouky znamenat naději a život – nebo smrt.
Chlebová tragédie Deir al-Balah
V pátek 29. listopadu 2024 se Gaza probudila do dalšího rána zahalená smutkem. Prázdné žaludky dětí kručely, když se třásly pod přikrývkami ve stanech, které se staly jejich domovy. Zatímco déšť nesměle kapal na látku nad jejich hlavami, mysl rodičů byla plná otázek: „Jak dnes nakrmíme naše děti? Jak je udržíme v teple?“
Ten den čekala na obyvatele Deir al-Balah v centrální Gaze nová tragédie. Před pekárnou Bana se shromáždilo mnoho lidí, aby si zajistili bochníky chleba ve snaze čelit hladu, který se stal jejich stálým společníkem. Dav v pekárně byl obrovský, zoufalá tlačenice lidí poháněná strachem vrátit se do svých stanů s prázdnýma rukama. Vřava a přelidněnost toho dne přivedla tři lidi ke ztrátě života.
Mezi nimi byla 11letá Zina Ahmed Juha, jedna z kamarádek mé malé sestry. Znal jsem ji dobře. Svým nevinným úsměvem symbolizovala dětství bojující o přežití.
Když se toho dne rozhodla jít do pekárny, Zina myslela jen na to, že přinese zpět chleba, aby utišila hlad svých mladších sourozenců. Nevěděla, že tento den je navždy oddělí. Zina byla mezi dospělými shromážděnými kolem ní tak malá, že byla pohlcena chaosem davu a zmizela z dohledu. Udusila se a vynořila se jen jako bezvládné tělo nesené šokovanými sousedy.
Nejdřív jsme sestře neřekli, co se stalo jejímu příteli. Když se tu zprávu dozvěděla, byla v šoku a každý den plakala. Jediné, co jsme mohli udělat, abychom zmírnili její smutek, bylo modlit se s ní za Zinu.
Zina nebyla jediná, kdo toho dne přišel o život. Rahaf Usama Abu Luban, 17, byla svědkem neustálého smutku v očích jejího otce, když se každý den snažil zajistit rodinu. Toho osudného rána se Rahaf rozhodl podělit se o své břemeno a ve 3:00 ho doprovodil do pekárny.
Dav byl ohromující a zdálo se téměř nemožné dostat se blíže k přední části řady. Navzdory otcovým pokusům ji zastavit, Rahaf trvala na tom, že bude nosit chléb ve vlastních rukou. Uprostřed chaosu a paniky se Rahaf ztratila v davu a stejně jako Zina byla udušená a zemřela. Jen pár minut poté, co ji ztratil z dohledu, bylo její bezvládné tělo přeneseno k jejímu zničenému otci, který se zhroutil žalem.
Její otec se vrátil do tábora v slzách a řekl nám, že se jí ze všech sil snažil zabránit ve vstupu, ale ona trvala na tom, že přinese zpět nějaké bochníky chleba pro své mladší sourozence.
„Pytel chleba zabil Rahafa, krásné dítě, které snilo o tom, že se stane učitelem,“ řekl nám.
Nisreen Tawfiq Fayyad (50) ztělesnila palestinskou matku, která na svých bedrech nese břemena světa. Přestože znala rizika, nemohla zůstat nečinná, zatímco se její děti třásly hladem a zimou.
Šla do pekárny, vedena mateřskou láskou, která nezná strach – ale už se nevrátila a stala se třetí obětí tlačenice v pekárně Bana. Nisreen po sobě zanechala pět dětí, jejichž chléb se u prázdného stolu proměnil v bolestnou vzpomínku.
Pytel mouky, který se stal rubášem
Sotva o deset dní později, v pondělí 9. prosince 2024, došlo k tragédii znovu, tentokrát v Khirbet al-Adas jižně od Rafahu. Oznámení, že UNRWA poprvé za 11 měsíců distribuuje mouku do oblasti, přivedlo lidi, kteří spěchali ven, naplněni touhou. Scéna byla plná dočasné radosti, oči se leskly nadějí a strachem, že si možná nebudou moci nic přinést domů.
Příbuzní Nader Ahmed Qishta (27), Mohammed Suleiman Qishta (25) a Salim Arafat Qishta (30) byli mezi prvními, kteří dorazili na scénu se svým oslem taženým vozíkem a modlili se, aby získali pytel mouky, aby nakrmili své rodiny.
Když se však s drahocenným pytlem mouky vraceli domů, zasáhl izraelský nálet. Vozík, který kdysi vezl mouku a rodinné sny, se proměnil v trosky, bílá mouka se mísila s krví. Pytle mouky, o kterých celé dny snili, se staly němými svědky jejich mučednické smrti.
Nejméně 15 Palestinců bylo toho dne zabito v Khirbet al-Adas, když se snažili získat jídlo pro svou rodinu. Jejich jména — Ahmed Kamal al-Nahal, Wissam Qasem Shalouf, Ahmed Rami al-Nahal, Yassin Hazem Qishta, Fayez Hassan Qishta, Hussam Awad al-Balbisi, Mohammed Abdul Karim al-Nahal, Hammoud Khalil al-Deiri, Yassin Hazem Qishta, Yassin Hazem Qishta Ali Arafat Alyan, Mohammed Hassan Abu Rizq, stejně jako Nader, Mohammed a Salim – nesmí být zapomenuti.
Zde v Gaze nemá smrt běžné formy. Přichází jako nálety, tlačenice nebo dokonce hlad. Chléb a mouka zde nejsou pouhou obživou, ale každodenním bojem o přežití.
Jak mohou děti, matky, bratři zemřít, když hledají svá nejzákladnější práva? Jak se může mouka, symbol života, stát příčinou smrti?
Gaza je každý den zabíjena nejen bombami, ale i hladem, zimou a zbavením těch nejzákladnějších lidských práv. Příměří neukončilo naše utrpení.
Do kdy bude svět mlčet? A jak dlouho bude Gaza nadále platit tak vysokou cenu? Uprostřed zoufalství píšu tato slova, aby svět mohl konečně vydat svědectví o tom, co snášíme.
Úvodní fotografie: Palestinci čekají v přeplněné frontě dlouhé hodiny na nákup chleba z jediné pekárny, protože izraelské síly povolily 18. listopadu 2024 vstup omezeného množství mouky a paliva do Khan Yunis v Gaze. Foto: STR apaimages
