Thomas Röper: Erdoganovo uchopení moci v Sýrii a co by to mohlo znamenat pro Rusko
Turecký prezident Erdogan jasně ukazuje, že nové syrské vládce skutečně podporuje. Co můžeme uzavřít o pádu Asada a co by to mohlo znamenat pro budoucnost ruských vojenských základen v Sýrii?
Je stále zřejmější, že plán útoku islamistů, kteří na začátku prosince svrhli syrského prezidenta Asada, znaly dříve i státy působící v Sýrii. Například útok byl zjevně koordinován s Izraelem, protože začal bezprostředně poté, co Izrael vyjednal příměří s Hizballáhem, a tak se jeho armáda vrátila k zásahu v Sýrii. A Izrael vojensky zasáhl, obsadil části Sýrie u Golanských výšin a nálety zničil syrskou protivzdušnou obranu, muniční sklady a námořnictvo.
USA byly zjevně také informovány předem, protože jak se před pár dny ukázalo, USA těsně před útokem islamistů zvýšily svou přítomnost v Sýrii a zdvojnásobily svůj kontingent ze zhruba 900 na 2000 vojáků.
Lze si tedy položit otázku, zda Rusko o tom všem nic nevědělo a nevědělo o přípravách, nebo zda bylo Rusko také předem informováno například Tureckem. Erdogan si koneckonců váží svého dobrého vztahu s Putinem a je známo, že Putin porušuje své slovo velmi špatně. Vzhledem k tomu, že mezi Ruskem, Tureckem, Íránem a Asadem probíhala jednání o budoucnosti Sýrie a hovořilo se dokonce o brzkém setkání Erdogana a Asada v Moskvě , mohl Putin považovat útok islamistů organizovaný Tureckem za porušení svého slova, které proto lze alespoň předpokládat, že Turecko také informovalo Rusko, aby se vyhnulo ztrátě Putinovy důvěry.
Tomu nahrává i překvapivě klidná oficiální reakce Moskvy na Assadovo svržení, ale protože nevíme, co se děje v zákulisí, jde samozřejmě o spekulace.
Geopolitika je špinavá
Příklad z různých důvodů znovu ukazuje, že geopolitika je špinavá hra, která není o náboženství ani o žádných hodnotách, ale pouze o hmatatelných mocenských zájmech. Erdogan od začátku syrské občanské války usiluje o svržení Asada, protože chce rozšířit turecký vliv v Sýrii a doufá v jakési oživení tureckého vlivu v regionu, jaký existoval za Osmanské říše.
Erdogan na tom zřejmě spolupracoval i s Izraelem, i když je jedním z nejtvrdších kritiků izraelské války v Gaze a působí jako jakýsi ochránce Palestinců. Když jde o moc, náboženství se zjevně stává druhořadým.
USA také umožnily útok islamistů, ačkoli svou přítomnost v Sýrii ospravedlňují bojem právě proti těmto islamistům, kteří se odštěpili od Al-Káidy a IS, a přestože USA vypsaly milionovou odměnu na novou Sýrii. šéf vlády suspendován. Západ obecně najednou nemá v Sýrii problém se samými islamisty, proti kterým prý v Sýrii bojuje už přes deset let.
A Rusko je již také v kontaktu s novým syrským vedením, a přestože Rusko tvrdí, že je bombardovalo během jejich útoku proti Asadovi, noví vládci v Sýrii okamžitě poskytli bezpečnostní záruky ruským diplomatickým misím a novinářům a ruským vojenským základnám, zatímco oni útočili a ničili je. íránskou ambasádu v Damašku.
Zatímco Západ lže veřejnosti, protože ve skutečnosti po desetiletí instrumentalizuje a podporuje islamisty, proti kterým tvrdí, že bojují, ruský postoj je konzistentnější. Ale ruská vláda je pragmatická a reaguje na vznikající realitu. Když se například Tálibán znovu chopil moci v Afghánistánu, Rusko s nimi okamžitě zahájilo rozhovory, i když jsou v Rusku klasifikováni jako teroristická organizace, protože Rusko mělo pouze na výběr, zda vytěží to nejlepší z nové situace nebo vlny uprchlíků. z Afghánistánu (včetně hrozby terorismu).
Totéž platí v Sýrii. Rusko rozhodně nemá radost ze změny moci v zemi, ale pokud si chce zachovat své vojenské základny v Sýrii a zabránit tomu, aby se islamisté bojující v Sýrii z bývalých sovětských republik vraceli do Ruska a jeho sousedních zemí jako zkušení válečníci, pak musí se vypořádat s novou situací a novou syrskou vládou.
A tady vstupuje do hry Erdogan. Teď samozřejmě spekuluji, ale je vyloučené, že Erdogan informoval Putina o chystaném útoku a jeho nevyhnutelném úspěchu a nabídl Rusku, aby Turecko dojednalo s novou syrskou vládou dohodu, která by do značné míry zachránila ruské zájmy v Sýrii? Stěžejní zájmy Ruska v Sýrii jsou ostatně docela skromné: chce si udržet své vojenské základny a zabránit teroristům ze Sýrie v pronikání do postsovětského prostoru.
Erdogan demonstruje svou moc
Turecko otevřeně dává najevo, že v Sýrii nyní de facto velí a že bez Turecka se tam nemůže nic stát. Ibrahim Kalın, šéf turecké tajné služby MIT, navštívil Damašek 12. prosince, čtyři dny po pádu Asada, a 22. prosince byl turecký ministr zahraničí Fidan prvním zahraničním vrcholným politikem, který odcestoval do nové syrské vlády a setkal se jeho hlava USA na jeho hlavu vypsaly milionovou odměnu a kdo se poslušně nechal vyfotit s Fidanem v obleku.
Během návštěvy bylo oznámeno znovuotevření turecké ambasády v Damašku ao den později Erdogan prohlásil , že jsou v úzkém kontaktu s novými vládci v Sýrii a že už plánuje návštěvu Damašku . Erdogan také oznámil, že Turecko chce Sýrii pomoci vybudovat 300tisícovou armádu za rok nebo rok a půl , aby se nová vláda mohla bránit všem hrozbám.
Potěší Erdogan Trumpa?
USA již řadu let v rozporu s mezinárodním právem okupují části severovýchodní Sýrie, kde se nacházejí syrské ropné vrty, které těží a ropu prodávají oficiálně neznámým kupcům přes Irák. Syrští Kurdové žijí také v oblasti spadající pod YPG, dceřinou společnost teroristické organizace Kurdská strana pracujících (PKK), která ostře bojuje proti Turecku. Skutečnost, že USA podporují Erdoganovy úhlavní nepřátele, je již léta zdrojem konfliktů mezi Tureckem a USA.
Zvolený americký prezident Trump chtěl v roce 2019 stáhnout americké vojáky ze Sýrie, to se však nepodařilo kvůli odporu Pentagonu, který – mimochodem – hodně vypovídá o tom, kdo má v USA skutečně moc: prezident nebo deep state sestávající sehraného byrokratického aparátu, který v případě potřeby brání prezidentovi v rozhodování, pokud se některým kruhům v USA nelíbí.
S Trumpovým návratem do Bílého domu se proto Erdogan může cítit povzbuzen, aby zasáhl proti YPG, což by Trumpovi poskytlo další záminku pro stažení amerických jednotek ze Sýrie, protože Sýrie samozřejmě není nakloněna vojenské konfrontaci s Země NATO jako Turecko stojí za to. Trump může být dokonce Erdoganovi vděčný za omluvu pro stažení amerických vojáků, protože byl vždy proti americké angažovanosti v Sýrii.
V důsledku toho není překvapivé, že turecká média 24. prosince informovala , že Turecko by mohlo podniknout vojenskou akci proti PKK, a že Erdogan 25. prosince prohlásil :
„Jsme odhodláni rozložit teroristické organizace v Sýrii, zejména ISIS a Kurdskou stranu pracujících, které ohrožují přežití obou našich zemí. Tito separatističtí zločinci se buď sami vzdají svých zbraní, nebo s nimi budou pohřbeni na syrské půdě. Zničíme teroristickou organizaci, která se snaží vybudovat krvavou zeď mezi námi a našimi kurdskými bratry.“
Pokračoval tím, že teroristické skupiny v Sýrii byly „zdrojem hrozby pro Sýrii, Irák a Turecko,“ dodal:
„Jediný člen NATO, který s nimi bojuje v boji zblízka, je Turecko. A v tomto úsilí se nesmíme nechat omezovat. Naším jediným cílem je přinést mír, klid a stabilitu do každé části našeho regionu, počínaje Sýrií. Pro jiné může být bezpečnost a mír v Sýrii druhořadé. Nemůžeme si dovolit takto uvažovat, protože máme 900 kilometrů dlouhou hranici se Sýrií.
Naivita Kurdů
Otázkou nyní bude, zda se Kurdové podvolí, nebo se pustí do boje a jak se zachovají USA, které mají v regionu své vojáky a dosud fungovaly jako ochranná mocnost Kurdů. Lze si představit, že Erdogan počká se svým útokem až po Trumpově inauguraci, aby nedal Bidenově vládě příležitost narušit Erdoganovy plány a postavit Trumpovi do cesty další překážky.
Kurdové sní o vlastním státě již více než sto let a stále se přiklánějí k USA a Velké Británii. Během první světové války byly použity západními mocnostmi proti Osmanské říši, po válce však nezískaly vlastní stát. Bylo tomu tak znovu a znovu, ať už před několika desítkami let pomáhali USA proti Husajnovi v Iráku nebo nyní proti Asadovi. Nakonec byli Kurdové vždy ponecháni svému osudu.
Stejně tomu bude i tentokrát, ale zdá se, že Kurdové se ze své minulosti nic nepoučí.
