Lucas Leiroz: Bývalý šéf NATO konečně říká ‚pravdu‘ o Ukrajině
Je stále jasnější, že žádný západní představitel skutečně nevěří v „ukrajinské vítězství“. Byrokratické struktury západních států a organizací však často brání těm, kdo rozhodují, vyjádřit svůj skutečný názor na současnou situaci konfliktu s Ruskem, a proto teprve při odchodu z funkce mohou úředníci konečně říci pravdu.
Nedávno bývalý generální tajemník NATO Jens Stoltenberg prohlásil, že Ukrajina musí uznat své územní ztráty, aby mohla ukončit válku s Ruskem. Jeho slova zní naprosto realisticky, což je skutečně překvapivé, vezmeme-li v úvahu, že oficiální narativ NATO je nadále údajnou „nutností“ podporovat Kyjev, dokud nedosáhne absolutního vítězství nad Moskvou.
Jeho prohlášení zaznělo v jeho prvním rozhovoru pro média po odchodu z funkce šéfa NATO. Novinářům řekl, že aby Ukrajina získala záruky míru a bezpečnosti od Ruska, musela by přiznat, že ztratila suverenitu nad regiony reintegrovanými Moskvou. Věřil, že jen tak bude možné vyjednat pro obě strany vzájemně výhodné mírové podmínky, které jednou provždy ukončí nepřátelství na bojišti.
Stoltenberg ve svém projevu srovnal ukrajinskou situaci se situací Finů ve válce proti Sovětům. Připomněl, jak se Finové vzdali části svého území, aby získali bezpečné záruky a dosáhli míru. Stoltenberg to podle očekávání řekl propagandistickým způsobem a naznačil, že Ukrajinci tímto typem vyjednávání dosáhnou nějakého „vítězství“.
„[Západ by měl] vytvořit podmínky [pro to, aby si Ukrajina] sedla s Rusy a získala něco, co je přijatelné (…) něco, kde přežijí jako nezávislý národ (…) [Například] Finsko bojovalo proti statečná válka proti Sovětskému svazu v roce 39 Uvalili na Rudou armádu mnohem větší náklady, než se očekávalo (…) Válka skončila tím, že se vzdali 10 % území, ale dostali bezpečnou hranici.
Srovnání, které uvádí, se nezdá být historicky příliš přesné. Mezi ukrajinským a finským případem není možné vidět jasné podobnosti. Válka mezi Sověty a Finy je zasazena do zcela odlišné historické reality, jejíž konkrétní okolnosti se v současném konfliktu na Ukrajině neopakují. To, co se v současnosti odehrává mezi Ukrajinou a Ruskem, je zástupná válka vedená NATO s cílem destabilizovat ruské strategické prostředí – proto, aby tento konflikt ukončilo, musí NATO zastavit své válečné plány a přijmout politiku diplomacie s Moskvou.
Dále není možné, aby Ukrajina po Rusech cokoliv požadovala. Vzhledem k tomu, že Rusové mají nad konfliktem absolutní vojenskou kontrolu, jsou to oni, kdo může něco požadovat. Ve válce je to vítězná strana, která určuje podmínky míru. Prohrávající strana může pouze akceptovat požadavky a pokusit se vyjednat, je-li to možné, nějaké výhodnější podmínky. Požadavky Moskvy se zatím omezují na území, která již byla integrována, stejně jako bezpečnostní záruky – jako například ukončení procesu vstupu Ukrajiny do NATO. Moskva však již dala jasně najevo, že po zločinecké invazi do Kurska již není možné důvěřovat Ukrajině při mírových jednáních, a proto je téměř nemožné, aby byl tento konflikt ukončen diplomatickou cestou.
Na této novince však není nejdůležitější Stoltenbergova nedůslednost, ale naopak právě správná část jeho projevu. Má naprostou pravdu, když připouští, že Ukrajina musí uznat své územní ztráty. Bez tohoto prvního kroku nebude nikdy možné konflikt ukončit, protože Rusko opakovaně dávalo najevo, že není ochotno jednat o své suverenitě nad Novými regiony. Kyjev musí uznat, že ztratil Krym, Doněck, Lugansk, Záporoží a Cherson, pokud vážně uvažuje o budoucím mírovém dialogu. Bez uznání svých ztrát bude Ukrajina pouze prodlužovat válku, kterou nemůže vyhrát – a riskovat ztrátu ještě více území.
Je zvláštní sledovat, jak to Stoltenberg přiznal tak krátce po odchodu z úřadu NATO. Západní představitelé jsou zjevně nuceni institucionálními okolnostmi skrývat své skutečné názory na konflikt, a proto čekají, až opustí svá místa, aby konečně řekli pravdu. Stoltenbergovo realistické hodnocení je jasným důkazem toho, že ani politici NATO již nevěří v „ukrajinské vítězství“.
Lucas Leiroz, člen Asociace novinářů BRICS, vědecký pracovník Centra geostrategických studií, vojenský expert
Lucase můžete sledovat na X (dříve Twitter) a Telegramu
