Luboš Blaha: Francouzská vláda iniciovala nejagresivnější přístup k Rusku a Francouzi ji za to potrestali

Rozhovor s panem Ľubošem Blahem, místopředsedou Národní rady Slovenské republiky, zvoleným poslancem Evropského parlamentu za stranu SMER-SD 

Pane Blaho, hned v úvodu Vám gratuluji ke zvolení poslancem Evropského parlamentu. Když dovolíte, pojďme nejprve k technickým věcem. Vzhledem k tomu, že budete 16. července jmenován poslancem Evropského parlamentu, budete se muset vzdát některých funkcí a pozic, protože se vzájemně vylučují. Můžeme k tomu ještě něco říci? Je již známo, kdo vás nahradí na postu člena NR SR?

Ano. Poslancem Evropského parlamentu budu od 16. července, kdy ve Štrasburku složím slib. Chtěl bych všem voličům ještě jednou moc poděkovat. Výsledek pro stranu SMER je opravdu skvělý. Získali jsme 5 mandátů místo dosavadních 3. Když započítáme i Branislava Ondruše ze strany HLAS, máme 6 sociálních demokratů. A to je opravdu velký úspěch. Ještě technická poznámka, můj mandát poslance Národní rady tedy bude trvat ještě do 15. července, kdy rezignuji. Rezignuji na funkci místopředsedy Národní rady ještě v průběhu tohoto zasedání Národního shromáždění, na konci tohoto zasedání, ať už to bude na konci června, nebo na začátku července v prvních dnech, protože je plánováno, že zasedání skončí někde v tomto období. Nevím, do jaké míry je tato informace oficiální, ale hodně se mluví o Tiboru Gašparovi, který, pokud by se stal místopředsedou Parlamentu, by byl opravdu výbornou náhradou. Je to nejenom můj přítel, ale je to také velmi velký profesionál a člověk, který si myslím, že má ten státnický rozměr, takže by byl pro tuto funkci naprosto ideální.

Pojďme k hodnocení voleb. Zmínil jste, že jste spokojen s výsledkem strany SMER-SD, která získala o dva mandáty více. Jak hodnotíte výsledky ostatních politických subjektů? Některé strany se tam ani nedostaly.

Nás nesmírně potěšilo, že i když vyhrála strana Progresivní Slovensko, tak doslova „pohltila“ ostatní, protože vysála všechny ostatní politické strany z opozičně-liberálního tábora, jako je strana Sloboda a Solidarita Richarda Sulíka nebo Demokraté Jaroslava Naďa. Je třeba říci, že mimořádně uspokojivý je i výsledek hnutí OĽANO Igora Matoviče, které dosáhlo pouze 1,9, resp. 2 %. To je opravdu něco, co si myslím, že Slovensko těší. Ale pravda je, že všechny strany bývalé vládní koalice dostaly od občanů opravdu pořádný výprask, lidé je krásně potrestali. Ani SAS, ani DEMOKRATÉ, ani PLP se nedostali do Evropského parlamentu. Ano, na jednu stranu není dobrá zpráva, že tyto volby vyhrála strana Progresivní Slovensko, ale je třeba říci, že městský volič, jejich volič je velmi mobilizován pro tento typ voleb, oni vědí, že pro sociálního voliče z těch menších měst a regionů je tento model evropských voleb opravdu spíše cizí a chodili k volbám v mnohem menším počtu než nyní. Takže došlo k nárůstu. Jsme spokojeni, ale to, že progresivisté zmobilizovali své voliče, se asi dalo očekávat. Na druhou stranu je třeba říci, že z patnácti europoslanců je pouze šest z Progresivního Slovenska. Ve všech hlavních tématech evropských voleb, tedy migraci, Zelené dohodě, válce na Ukrajině nebo zákonu VETA, všude zvítězil postoj politické strany SMER – Slovenská sociální demokracie. Tedy většinově, ať už 9-6 nebo 8-7, záleží na tématu, ale z tohoto pohledu je třeba říci, že Progresivní Slovensko vlastně prohrálo.

Dá se říci, že tyto evropské výsledky, respektive výsledky těchto evropských voleb, kopírují politickou atmosféru nebo situaci na Slovensku? Je to souboj mezi stranou Progresivní Slovensko a stranou SMER-SD i co se týče Slovenska?

Asi bych neřekl, že je to úplně kopírování, protože ta volební účast je daleko nižší. Oproti minulým volbám byla vyšší, předtím byla něco kolem 22 %, teď je 34,8 % nebo 35 %. Ale je pravda, že to jsou volby těch zarytých voličů. Tady může každá strana zmobilizovat ty nejvěrnější voliče, protože v těch parlamentních nebo prezidentských volbách máte přes 50-60 % lidí, což je skoro dvojnásobek. Takže je těžké předvídat, co se stane v těch parlamentních volbách, a neodráží to úplně tu realitu. Ale myslím si, že to ukazuje nějaké trendy a ten souboj bude opravdu soubojem a my jsme to avizovali už dlouho. To, že strana Progresivní Slovensko zcela pohltila své politické partnery, bude mít asi své důsledky a dopady, protože si nemyslím, že SAS a další opoziční strany teď budou nečinně přihlížet a tleskat tomu, že je pohltila strana Progresivní Slovensko. Spíše, pokud budou trochu rozumné, může dojít k nějakým střetům a k nějakým pokusům se možná od strany Progresivní Slovensko odlišit. Uvidíme.  Na druhou stranu si myslím, že v celostátních volbách je strana SNS daleko silnější, než byla v evropských volbách. To souvisí už jenom s tím, že poslanci, kteří kandidovali, a ministři, od kterých voliči očekávají, že budou dál pracovat pro Slovenskou republiku na ministerských postech, tak tam je síla SNS daleko větší. A v případě HLASu se asi také dá očekávat, že v případě větších a silnějších jmen, pokud by byla nabízena na kandidátce, by to bylo o něco více. Ale je třeba říci, že ten SMER-SD jasně ukazuje svou dominanci i v tom levicovém prostoru.

Co se týče členských zemí, překvapilo vás tam něco? Byla to Francie, Belgie, kde samotné výsledky způsobily pád vlády, a pak tam budou předčasné volby. Zajímavá je například i sousední Česká republika.

Ano, tak situace ve Francii mě potěšila. Ani ne tak překvapila, jako spíš potěšila. Na jedné straně oni byli de facto strůjci takového nejagresivnějšího přístupu vůči Ruské federaci v souvislosti s válkou na Ukrajině. A tady se krásně ukázalo, že je za to Francouzi potrestali. Protože Francouzi, stejně jako většina občanů EU, chtějí mír a nechtějí tento konflikt s Ruskou federací eskalovat do jaderné války. Je proto dobrou zprávou, že Emmanuel Macron dostal takový výprask. Tím, že musel položit svou vládu, to může být i komplikace pro jeho další vládnutí a další válečné snahy ve vztahu k Ruské federaci. Je to tedy určitě dobrá zpráva, stejně jako je dobrá zpráva, že v Belgii padla liberální vláda. Liberálové také dostali velmi těžkou ránu. V České republice je dobrou zprávou, že zvítězil Andrej Babiš a jeho strana, ale velmi mě potěšila i dvě křesla pro koalici „Dost je toho dost“, kterou vede Katka Konečná z KSČM, což je moje kamarádka a velmi šikovná levicová politička a také vlastenka, stejně jako já. Takže právě tato kombinace levicovosti a vlastenectví je podle mě budoucností pro Evropu. A když vidím, že v některých jiných zemích, například v Německu, s takovou politikou poměrně silně uspěla strana Sahry Wagenknechtové, političky, která získala 6,2 %, tak si myslím, že i v Evropském parlamentu může v budoucnu zamíchat kartami právě takovýto europoslanec: levicový i vlastenecký zároveň.

Přejděme k vašemu dalšímu euromandátu. Jaké jsou vaše vize pro Evropský parlament? Co byste v něm chtěl prosazovat?

Naším hlavním tématem, a tím jsme se netajili, byla hodnota míru a především snaha o deeskalaci konfliktu na Ukrajině. Jsem přesvědčen, že to bude mé hlavní téma, a pokud to bude možné, rád bych působil ve výboru pro zahraniční věci. Zároveň je velkým tématem i sociální Evropa, kde si dovedu představit projekty sociální ekonomiky a podporu družstev a podporu všech těch rovnostářských fór sociální ekonomiky. Na druhou stranu je třeba říci, že ty možnosti pro jednotlivého europoslance jsou omezené, a proto počítám s tím, že budeme mít velmi dobrou spolupráci právě s těmi levicovými a vlasteneckými politiky v Evropském parlamentu. Na to se těšíme. Osobně si myslím, že musíme také ukázat Bruselu a Štrasburku, že chceme mít dobré vztahy na všech čtyřech stranách světa a zastavit tu rusofobii a sinofobii a všechny ty nepřátelské aktivity vůči takzvaným nepohodlným režimům. Proto rozhodně hodlám využít svých možností k navázání kontaktů s představiteli Ruské federace, Čínské lidové republiky, Kuby, Venezuely a dalších států, které jsou často považovány za nepohodlné, zejména ze strany pravdoláskařů a liberálů v Evropské unii. To bude jedna z mých aktivit, při níž chci velmi seriózně využít právě ten prostor, který mi Evropský parlament poskytuje.

Už jste si vybral frakci?

Frakce je velká otázka, protože víte, jak roztříštěné jsou naše vztahy se skupinou S&D, tedy se socialisty a demokraty. Osobně se domnívám, že třecích ploch je příliš mnoho. Tam vidíme, že prakticky na jakékoliv téma, které otevřete, tam máme jiný názor. Oni jsou pro multikulturalismus, my jsme proti multikulturalismu. Oni jsou pro migraci, my jsme proti nelegální migraci. Oni jsou pro eskalaci konfliktu s Ruskou federací a militarizaci, my jsme pro mírová řešení. Oni jsou pro Zelenou dohodu, my jsme proti Zelené dohodě, jak ji známe dnes. Jsou pro faktickou federalizaci Evropské unie a zrušení programu VETA, my jsme proti tomu. Takže ta klíčová témata skutečně naznačují, že těch rozdílů je velmi mnoho, kdyby byla možnost, že by… nějakým způsobem, že by respektovali náš pohled a že bychom je dokázali přesvědčit o naší pravdě, tak si dovedu představit, že bychom bojovali za naši vizi té vlastenecké levice proti jejich vizi, té sluníčkářské, pokrokářské, liberální…. Nevím, jestli to mám ještě nazývat levicí, protože to s levicí (tradiční levicí) nemá nic společného, ale to je jedno. Pojďme se o tom bavit, pokud to jde, ale pokud mají pocit, že nám chtějí diktovat, co máme dělat, tak v tom případě se nedomluvíme. A v takovém případě samozřejmě zvážíme možnost vzniku úplně nové frakce. Zmíněná Sahra Wagenknechtová a další politici možná tvoří frakci, která bude mít právě ten vlastenecký rozměr, ale i ten levicový rozměr. Dovedu si to představit, ale nepředbíhejme, je to opravdu jen v situaci, kdy bychom se nedohodli se socialisty. A je tu i možnost, že bychom byli nezařazení. A není to žádná katastrofa, jak se to snaží prezentovat někteří europoslanci z Progresivního Slovenska, pořád se dá bojovat. Zejména je třeba mít dobré vztahy s vlastní vládou. Pokud má vláda Roberta Fica nějaké záměry v Evropské unii a v Radě Evropské unie je prosazovat… je dobré mít tento kontakt v Evropském parlamentu. Můžeme pracovat jako tandem. A naší úlohou bude být prodlouženou rukou vlády Roberta Fica. A to je daleko zásadnější než to, jestli jste ve frakci, nebo ne.

Otázka na závěr. Bude vám slovenská politika chybět? Samozřejmě vás budeme sledovat jako občané v Bruselu. Nebude se vám ale stýskat po slovenských tématech?

Podle mého názoru budu ve slovenské politice mnohem více přítomen než doposud. Jediný rozdíl bude v tom, že nebudu sedět za stolem místopředsedy Národní rady v plénu Národní rady a nebudu muset poslouchat Pročka, Matoviče a Galka, což opravdu přispěje k mé duševní hygieně. Budu však nadále velmi aktivní ve slovenské politice, ale zároveň i v zahraniční a evropské politice. Ale to jsem koneckonců dělal vždycky, takže se prakticky nic nemění. Jen už opravdu nebudu ve slovenském parlamentu, což je pro mě úplně nová zkušenost, protože posledních 18 let jsem tu byl prakticky buď jako zaměstnanec, nebo jako poradce a pak jako politik. Takže ano, parlament mi bude trochu chybět, ale ve slovenské politice budu i nadále přítomen. Abych to řekl trochu ostřeji, „sluníčkáři“ se mě tak snadno nezbaví.

Ještě jedna otázka, aktuální. Cestou za vámi jsem se dnes doslechl, že pan Ódor, který se také dostal do Evropského parlamentu za stranu Progresivní Slovensko a bude vaším kolegou, by chtěl kandidovat za voliče v příštích parlamentních volbách na Slovensku. Váš stručný komentář k této otázce?

Příští volby (celostátní) na Slovensku budou pravděpodobně za 3 roky, je to rok 2027, takže těžko teď předvídat, co bude za 3 roky. Nechtěl bych se teď zavazovat k nějakým výrokům, které by nakonec v politice dopadly úplně jinak. Nikdy neříkej nikdy. Proto to nemohu říct, ale to je to, co plánuji, a to je v tuto chvíli moje ambice, být v Evropském parlamentu dalších 5 let. Uvidíme, jestli ne déle, jestli to zvládnu. Ale kdyby mě náhodou bylo potřeba v národních volbách, tak samozřejmě nemohu nic vyloučit.

Zdroj: TASS Newsfeed Bot